Byl to opravdu plodný den a já se odhodlala k vyfocení rampouchů u psí boudy.

Toho pozadí si prosím nevšímejte..

Všechyn rampouchy pospolu

Pohled do výše

Benísek se válí.. Je roztomilý že?

Strážce kosti...

a ten mě bacil.

Upozornění článek je plný blbostí a naprostých kravin.

Už od Vánoc mám foťák a ke svému překvapení jsem zjistila, že jsem pořádně nic nevyfotila a nestrčila to sem. A tak se to teď pokusím napravit.

a plzeňské nádraží, nebo podchod. Přesněji řečeno dlaždice, tvořící podlahu. Klouže to stejně a bez bruslí. Jen vzít hokejky a puk a můžem si hrát hokej :-)

No a to je moje každodenní realita. Tak jako sněhem pokryté chodníky, které krásně kloužou. A to tu toho sněhu moc není. Spěchat se v zasněžené Plzni nevyplácí. (Vážně by mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby ho napadl metr.)

Aneb co se dělo.

Třetí a zároveň poslední kniha o Corumovi.

Napsal Michael Moorcock

Počet stran:191

Tři knihy: Kniha první - 6 kapitol + úvod
Kniha druhá - 8 kapitol

Kniha třetí - 5 kapitol + epilog

Obsah: dnes jen stručně:-)

(POZOR: může obsahovat některé důležité informace z děje, pokud si nechcete kazit chvilky napětí přeskočte to!)

Ric se houpal na židli. Naproti němu stále seděl Rean. Už několik minut vládlo v místnosti ticho.
"A ten druhý sešit?" zeptal se.
"To je deník jistého Norreca. Píše tam, co se stalo."
"A co se stalo?" Rean se nadechl a začal číst. Když dočetl, podíval se na Rica. Ten se usmíval.
"Takže zabijáci.." mumlal, "to by se mohlo hodit."
"Pane, co to říkáte?" Rean se zamračil.
"Můj drahý Reane, musíme je najít všechny a probudit je. Budou nám sloužit. A nikdo na nás nebude mít."
"Ale.."

Nevím, co dělat a tak píšu. Nebo vlastně ne, já vím, co bych měla dělat, ale nechce se mi.

Někde jsem ztratila celkem povedené drabble a je mi to jedno. Což je divný. Že by osud??

Přežila jsem tejden, kdy se uzavíraly známky. Myslela jsem si, že si konečně odpočinu, ale chyba lávky, jede se znova. A mě to štve. Ale nic s tím neudělám.

Krátí se mi čas na výběr předmětů a já se ještě nerozhodla. Vážně nevím, co si mám vybrat. A je to tu zase. Jo, já vím, nemusíš mi to pořád připomínat! Ale musím!!!

V neděli jsme byli u babi a dědy, ale nebyli doma. Naštěstí přijela teta, a tak jsme se alespoň dostali dovnitř a trochu se ohřáli. Jinak nic. Ztratila jsem tak celé 2 hodiny. Ale to je asi stejně jedno, jelikož bych je stejně promrhala. Jako vždy.

Mám tu chaos. Nehorázný bordel. Nejen na blogu, ale i v počítači. Ale nevím jak jej uklidit. Bojím se ho a přitom vím, že mě jeho existence tíží. A tak tu vedle sebe sedíme a čekáme, co udělá ten druhý. Nikdo ale nic nedělá. Tady zatím ne...

Dala jsem se do čtení "Pádu thanů" a upříme řečeno je to děs. A tím nemyslím obsah, ale prostě se tak nějak nemohu

začíst. Nevím proč, ale mám strašnou chuť ten děj změnit, přetvořit a možná právě to mi zabraňuje se začíst do příběhu.

Navíc se opět stalo něco s čím si nevím rady. Jako kdybych si někdy rady věděla. Ale teď nejde jen o mě. Vážně nevím, co mám dělat.

První kniha

Poslední loňský seznam.