Kniha o které jsi si myslela, že ji nebudeš mít ráda, ale nakonec tě nadchla

18. března 2017 v 16:28 | Vivienne |  The Book Challenge

Hned jak jsem četla tento úkol, vyvstala mi na mysli má češtinářka ze střední. Měla jsem ji opravdu ráda. Ale to je asi tak nějak vedlejší. Jakožto knihomol jsem se do povinné četby pustila už v prváku. Ale byl zde problém, většinu knih jsem neznala. V teorii jsme tak daleko nedošli a tak jsem si často nechávala doporučovat knihy.
 

Kniha, kterou ti doporučil někdo z rodiny

1. března 2017 v 16:23 | Vivienne |  The Book Challenge

Knih, které by do této škatulky spadalo je veliké množství, neboť jsem nejmladší a bráška i máma jsou velcí čtenáři, tak jako já :) Za ty roky mě tedy bylo doporučeno velké množství knih. Určitě si na většinu z nich nevzpomenu. Některé jsem přečetla jen kvůli doporučení a nijak mne nezaujaly a jiným jsem zcela propadla.
Budou to už dva roky, co se bráška zmínil o jedné zajímavé knize. Navíc si jí i koupil domů, takže netrvalo dlouho a dostala se mi do rukou.. A o co že to jde? O dílo H. P. Lovecrafta, Sebrané spisy I. Hrobka. A tak začal vznikat vztah, který je dodnes velmi silný..

Kniha, která tě překvapila

13. února 2017 v 16:16 | Vivienne |  The Book Challenge
Po velmi velmi dlouho době, přesnějši řečeno po více jak půl roce ticha, sem přináším další článek do tohoto knižního koutku. Začneme poněkud stručně a krátce a snad se to nakonec v dalších článcích trošku rozejde :) Články tohoto typu přednastavuji s určitým časovým předstihem. Ale tak snad se Vám to i tak bude líbit.

Na cestu T. Pratchett

K tomuto projektu se tímto článkem vracím po dlouhé době a stejně tak se teprve pomalu vracím do čtecího režimu a tak mi dělalo celkem problém vybrat knihu, která by mne překvapila. Nakonec jsem tedy sáhla ke klasice Pratchettovi. Tentokrát však nebudeme pitvat Zeměplochu a koukneme se na zoubek Nómům. Začněme první knihou a to tou s názvem Na cestu.
 


O kočkách 4

2. února 2017 v 21:10 | Vivienne |  Mé keci
Pokračujeme v neveselém tématu kočičích nemocí....

Přiblížil se den kontroly a já se tentokrát připravila lépe. Půjčila jsem si od sestřenice a jejího přítele box na převoz dravé zvěře. A jen tak mimochodem byl růžový. :D Za pomoci sval a nekonečné trpělivosti jsme tam oba kočičáky nacpali. Jenže tím divadlo neskončilo. Naši miláčkové se přitiskli na mříže a řvali. Prostrčili tlapky skrze mříže a snažili se na mě dosáhnout, no prostě jako vězni ve filmu. Prostě příšerný pohled, který mi rval srdce. Nakonec jsme šťastně dorazili do cíle, kde nás čekalo více jak hodinové čekání na vyšetření. Attila byl prohlášen za zdravého, ale s prckem to bylo horší. Vysloužil si další injekci a k tomu prášky, přesněji řečeno jednu čtvrtinu pilulky dvakrát denně nacpat přímo do krku. Krapet nesplnitelná mise. Alespoň tak mi to znělo.

Za dva dny jsem podle lékařových rad dala do podávání léku. Nešlo to, až v šunce namočené prsty dokázali lék vpravit na místo určení. Toho řevu a škrábanců. Další den jsem na to šla jinak, rozdrtila jsem si prášek, nalepila jsem ho na kousky šunky. Jenže to přilákalo celou hladovou smečku. Moc pěkné to teda nebylo. Chovali se jako kdyby měsíc nejedli. Prostě darebáčci. Kotě se však zdálo být stále lepší a lepší, kýchání se ozvalo jen zřídkakdy a oko vy2padalo dobře. Jelo se tedy na kontrolu číslo dvě. Zdálo se, že už je všechno v pořádku. Rozhodlo se tedy, že kočička konečně půjde k novým majitelům.

Dostala jméno Rozárka a bohužel její zdravotní stav je stále jako na houpačce. Co od nových majitelů vím, tak s ní byli už dvakrát u veterináře. Naštěstí se ze všeho dostala a dnes je z ní krásná zdravá slečna.

O kočkách 3

29. ledna 2017 v 20:59 | Vivienne |  Mé keci
Díl třetí - tentokráte o nemocech

Zdraví koček se u nás nikdy moc neřešilo, protože ani nebylo co řešit. Kočky byly zdravé, maximálně tu a tam nějaké to klíště. A tak kromě té smutné cesty na veterinární pohotovost, jsme ani u žádného nebyli, pokud tedy nepočítám cesty se psem na očkování. Ale tak vše je jednou poprvé.
Ale abych Vás uvedla do souvislostí, minulé jaro se nám narodila koťata. Čtyři mourovatá klubíčka a pro všechna jsme měli zájemce, jenže pak jednoho dne tři zmizeli. Podezřívám, že za to můžou kocouři, co k nám začali lézt okamžitě po porodu. Ale s tím už nic neudělám. Ale probíhající orgie u nás pod oknem způsobila, že kočka brzy opět otěhotněla a o osiřelé koťátko se zas tak moc nestarala. Zato Attila se zhostil role staršího bratra naprosto dokonale. Dával na ní pozor i ji vyškolil v tajích zákeřného boje, šplhání či uzurpování si mísy žrádla. Úžasný pohled to byl. Pomalu se přiblížila doba, kdy malá slečna půjde do nové rodiny, když se mi zdálo, že Attila má něco s okem. Byl to večer před zkouškou a já jsem kvůli tomu dost vyváděla, vrátily se mi vzpomínky na Zikmundovo smrt. Máma už to pak nemohla poslouchat a naštěstí veterinář v blízkém městečku ordinoval i večer a tak se jelo.

Knižní výzva 2017

1. ledna 2017 v 12:04 | Vivienne |  Přečtené knihy

Ještě se krátce vrátím k výzvě, které před pár hodinami skončila. Nebudu sem vypisovat veškeré tituly, ale pouze počty přečtených knih a měsíce, kdy jsem toho dosáhla. Tak jdeme na to :)

Přelom knižního roku

30. prosince 2016 v 11:52 | Vivienne |  Přečtené knihy

Opět se nachýlil čas a jeden rok se přelil v druhý. A jak to tedy předešlý rok dopadlo s mojí každoroční výzvou od Ells? Pro rok, který právě doběhl do svého konce, jsem si zvolila 70 knih coby cíl veškerých mých snah. A letos to byl boj do posledních okamžiků roku. Škola je čím dál tím vysilující a navíc i v trafice, kde jsem trávila většinu pracovní doby čtením, jsem skončila. Takže toho času podstatně ubylo. A když přijdu po vysilujícím dnu ze školy, tak místo knihy si raději pustím nějaký ten seriál nebo film, nebo jen tak čučím do zdi. Je to opravdu čím dál tím horší. Ale na poslední chvíli jsem přeci jen tak nějak zvládla.

A je to tu zas…

23. prosince 2016 v 20:42 | Vivienne |  Mé keci

Mluvím o Vánocích. Přijde mi to až neuvěřitelné, že už je to rok. Ani se nechci ohlížet a dívat se, co jsem zde psala naposledy, nebo spíše, kdy jsem zde byla naposledy. Vůbec se to nelepší. Je tu mrtvo. Pohřbívám za živa, to co jsem zde tak pracně vybudovala.

Ale teď už snad na pozitivnější notu. Čekám už jen na výsledky posledního zápočtu, zbytek mám a stihla jsem i jeden předtermín zkoušky, byla to fakt chuťovka čekat na ústní zkoušku přes 4 hodiny. Závidíte co? Včera a dneska jsem lítala po domě, uklízela, prala, zdobila stromek jsem tak strašlivě unavená, ale snad už to je všechno. Čili jsem si konečně našla čas i na toto doupě. Pár dní mě teď snad čeká klid tedy spíše "klid" zítra tradiční slavení Vánoc s rodinou a pak už jen jezdit po příbuzných a tak. A následně už se zase budu jen učit a učit. První zkouška mě čeká už 4. ledna. Musím se snažit a všechno dát na poprvé, protože tento semestr jde už do tuhého.

Ale už zase odbíhám k nepříjemnému tématu. Snažím se udržovat jakous takous sváteční náladu. Poslouchám speciální - A Very Scary Solstice… Koledy s motivy Cthulhu. Úplně jsem si je zamilovala. Vlastně Vám se hodím ukázku. :)




Inu mějte se čarokrásně, oslavte krásné svátky a s úsměvem přivítejte rok 2017

O kočkách - část 2

30. listopadu 2016 v 13:59 | Vivienne |  Mé keci
Zdálo se, že naše rodina je odsouzena k životu bez koček. Nakonec jako poslední naděje k nám přišla mourovatá slečna, která dostala jméno Kateřina. Prožila jsem s ní spoustu krásných let. Když dopsala válka mezi ní psem vygradovala a jednoho dne došlo k naprosto neočekávanému souboji, který skončil krapet krvavě. Kočka přišla o kousek ouška a pes ho měl rozseknuté. Po té zavládlo relativní příměří. Po čase jsme si nechali Kaččina koťátko, kocourka Micíčka. Snad protože jsme měli doma kočku tak nám tento kocourek neutekl a zůstal s námi. Bohužel měl tento kocourek speciální chutě. Lezl ke slepicím do kurníku, kde vyhodil vajíčko z kukaně a vnitřek snědl. Je jasné, že takový škůdce u nás zůstat nemohl. Jedni známí v tu dobu sháněli kočku, takže se Micíček odstěhoval, i když jsem při tom měla slzy v očích, vím, že se má skvěle.

O kočkách - část 1

9. listopadu 2016 v 8:55 | Vivienne |  Mé keci

Za ty roky už jsem se určitě několikrát zmiňovala o lásce ke kočkám, a o tom že jsem hrdou majitelkou hned několik předoucích tvorečků. V současné době si prostě nedokážu život bez kočky ani představit. To by tak bylo k obecnému úvodu k tématice.
Poznala jsem hodně koček, i naší rodinou jich prošlo dost. A bohužel ne vždy zůstaly dlouho. Potkaly je různé osudy, některé spojené s životem venku a jiné, které se mohou přihodit komukoliv. Určitá rizika nelze snížit, musíme se s nimi prostě smířit. Vy je milujete, a když žijí venku, musíte věřit, že ony Vás milují stejně tak a neutečou Vám za lepším. Modlíte se, aby je nepotkalo něco nemilého.


Kam dál