Houbičkování

Pondělí v 13:04 | Vivienne |  Fotky
Je to už nějaký čas, kdy podzimní dny prosvětlily houbové žně. A to nejen v lese, ale opět se objevily i u nás na zahradě. Tentokrát se nejednalo o špičníky a hříbky, jako pár let zpět, ale to jim na kráse neubírá. Vlastně ani pořádně nevím, co za houby nám to tam roste, ale to není důvod proč si je nevyfotit.
 

Propaguji české knihy 4

9. listopadu 2017 v 13:51 | Vivienne |  Knihy a něco o nich

Bylo nebylo a já se ponořila do starých článků zde na blogu. A našla jsem projekt Propaguji české knihy se kterým přišla Temnářka. Zamyslela jsem se. Neboť jsem letos narazila na pár zajímavých českých knih. Tak proč v tomto bohulibém díle nepokračovat?

Mytí oknen s Eliášem

1. listopadu 2017 v 13:50 | Vivienne |  Fotky
Bylo nebylo nastal čas dát se do mytí oken. Tentokrát už s naším rošťákem v plné síle.
 


Drabble

29. října 2017 v 16:20 | Vivienne |  Mini povídky
Po velmí dlouhé době pokus o kratičké vypsání se. Drabble, přesně 100 slov. Motiv a pointa značně nejasná. Ale snad by se měla cenit. psaní bývalo nedílnou součástí mého života, ael nyní na něj prostě nezbývá čas, energie ba snad ani chuť. Ale věřím, že to někde uvnitř mě stále ještě spí a jednou se to probudí. A já zase budu psát do šuplíku, hlavně pro sou radost a duševní pohodu...

Seděla. Plamen svíčky tiše plápolal. Stíny na stěnách se dávaly do rozverného tance. Kovový dotek propisky v prstech chladil, prsty se jemně zachvívaly. Bílý prázdný papír zářil na tmavé dřevěné desce. Ta čistota se jí vysmívala do očí. Horké slzy padaly, ale ani ony se neodvážili ukončit jasnou čistotu papíru.
Seděla tam už dlouhé hodiny, slzíc, bojujíc sama se sebou. Cítila jeho přítomnost, byl tu s ní v každém okamžiku jejího bytí. Chyběla jí slova, která by popsala pozoruhodné příběhy, které jí ukazoval. Tak moc chtěla! Nešlo to. Zklamala ho. Pro tentokrát. Nikdy se ho nevzdá! Nikdy neopustí kapitána Imaginaria…

Kočičinec 4

22. října 2017 v 10:50 | Vivienne |  Fotky
V tomto díle se zamříme na nejmladšího člena naší kočičí rodinky, Eliáše.
Náš Eliáš je vskutku bitevní kocourek s neuskutečnou odvahou. Tento článek obsahuje fotky spíše staršího rázu.

Čtenářská krize

5. října 2017 v 10:06 | Vivienne |  Knihy a něco o nich

Poslední dny prázdnin a vlastně i začátek školy jsem strávila s knihou v ruce. Jenže tento stav netrval dlouho a já opět sklouzla k určitému čtecímu vakuu. Začalo to vlastně dávno. Čas od času prostě narazím na knihu jejíž čtení mi dává zabrat, stojí mne spoustu sil a času.

Kniha, o které sis přála, abys ji nečetla

28. září 2017 v 19:19 | Vivienne |  The Book Challenge
Za svou čtenářskou kariéru jsem přečetla už pěknou řádku knih a tak se dá čekat, že jsem několik takových potkala a dozajista i potkám. Ať už chci nebo ne občas se vystavuji při vybírání knih riziku. Mimo jiné i tím, že chci přečíst všechny knihy ze seznamů k maturitě, které jsem za dobu svého studia na SŠ potkala.


A tak pluje čas…

24. září 2017 v 11:20 | Vivienne |  Mé keci

Zdá se to neuvěřitelné, že už opět končí září. Opět vládne podzim, kolo roku se opět pootočilo…
Inu nemá cenu filozofovat, stejně to nikdy k ničemu nevede. Přemýšlím, co je nového. Dala jsem si kolečko po doktorech, a hlavně po zubařích :D A to zubaře nesnáším. Musela jsem na kliniku do Plzně a tam se dát do rukou studentky… Ale byla moc hodná. Největší boj mě čeká zítra, to tam musím znova, nechat si něco odstranit. Jsem na to zvědavá, jako to všechno přežiju. Ten strach je opravdu veliký. Hlavní je dokopat se k tomu vstát a dojet tam včas. Pak už to půjde. A není to jediné. Popravdě těch doktorů mě čeká víc, a já doktory nesnáším a mám z nich strach. Vždycky mám u lékařů strašně vysoký tlak. :D Myslím, že to o mnohém vypovídá.

Září

4. září 2017 v 19:15 | Vivienne |  Mé keci
Je tu září, už oficiálně, a to znamená konec prázdnin, konec léta, konec svobody. Mé pocity jsou stejné jako dříve, i když jsem už vysokoškolák, kterému ještě nějaký ten týden zbývá. Léto je pryč… ten čas užívání, poznávání… Je beze stopy pryč. A mě zbyly jen oči pro pláč, jako obvykle. Prohráno jest… Nikde jsem nebyla, nic jsem se nenaučila, nic nezažila… Nic, nic, nic, …
To slovo začínám nesnášet. Je všude. Prostupuje mou ubohou existencí do poslední buňky. Je ve mně. Ani múza ke mne nepřišla, nepohladila mne svou rukou nabízejíce mi tak útěchu, kterou bych potřebovala. Ani ona ne…

Kočičinec 3

27. srpna 2017 v 7:42 | Vivienne |  Fotky
Zvýšení aktivity se zatím nijak extra neprojevuje a v následujících dnech to rozhodně nebude jiné, vydávám se totiž objevovat krásy Moravy. Takže snad se tu opět ve zdraví setkáme a mezitím pokračuje kočičinec :D

Tento díl nás posune v čase do současných dní. V hlavní roli opět Attila.

Kam dál