O kočkách – část 5

Pondělí v 15:44 | Vivienne |  Mé keci

Loňský podzim jsem zde publikovala články shrnující historii mé maličkosti a mých kočičích miláčků. Uplynul opět nějaký čas a má kočičí rodinka se letos v květnu rozrostla o dalšího člena. Ale od začátku, za naší kočičí mámou lezlo tolik kocourů, že jsme se opravdu nedovažovali hádat, kdo bude otcem. Nakonec to vyhrál zrzavý tulák a kočka porodila jediné koťátko, zrzavá jako jeho tatínek.
 

Festivalová sezóna začala...

11. července 2017 v 9:24 | Vivienne |  Mimo mísu
… a pro mě i skončila :D Dříve jsem zde zveřejňovala články o festivalech, ale poslední dobou jsem na to nějak rezignovala. Takže možná je čas to změnit. Letošní článek bude fakt rychlovka, protože toho zase není tolik.

METALFEST
Lístek jsem doma schraňovala od doby co byla potvrzená Tarja. Můj sen… Sice mi kdesi v mysli hryzal strach, že v té době nebudu mít čas si festival užít, ale snažila sem se je potlačit. Každopádně to tak vskutku bylo, termín festivalu padl na mé státnicové učení. Prostě nikdy není příznivě nakloněn poctivým studentům. Ale prostě Tarja je Tarja a navíc měla mít společné vystoupení s Sharon del Adel. Co víc si člověk může přát? Tedy alespoň tak to hlásili pořadatelé, jaké to bude velkolepé, unikátní společné vystoupení. Inu realita nakonec byla trošku jinde.

Ticho po pěšině

29. června 2017 v 12:59 | Vivienne |  Mé keci
Na mém ostrůvku uprostřed širých vod nekonečného oceánu internetu je stále mrtvo. Je to zvláštní, po měsících šprtání na zkouškové a státnice jsem se opravdu těšila až budu mít volno. Plánovala, co všechno budu dělat, že konečně zase jednou budu sama sebou. Ale ejhle, pořád nikde nic. Mám spoustu času a defacto žádné povinnosti, a přesto pořádně nic nedělám. Psaní bylo dříve nedílnou součástí mého života, ale múza se ke mně ještě nevrátila, takže papír zůstává nedotčený a propiska se na mě šklebí…
 


Oživení

18. června 2017 v 16:27 | Vivienne |  Mé keci
Tak a je to tu. Článek, o jehož napsání jsem dlouho snila a věřila, že se k němu dostanu. A pak mi trvalo takovou dobu se k němu dostat. Inu stalo se, proběhl den D. A to již 7.6. Státnicovala jsem. Bez spolužaček, které šly o den dříve. Jako předposlední z našeho oboru. Prostě super.
Čekala jsem, že budu víc nervózní, ale nakonec to bylo v rámci možností snesitelné. Nejhorší bylo to čekání. Než si šel člověk tahat. Komise byla celkem fajn, měla jsem tam jak vedoucí, tak i oponentku. Co se otázek týče, potvrdila jsem si tu známou pravdu, že když si říkáte tohle nechci tak si to vytáhnete. Ale funguje to i naopak. Vytáhla jsem si dvě otázky, které jsem nechtěla, jednu co jsem chtěla, z posledního předmětu mi to bylo vcelku jedno a taky to tak dopadlo :) Ale přežila jsem, a to jak zkoušení tak i obhajobu bakalářské práce. Její tvorba mi přinesla mnohá ponaučení, teď se toho už jen držet a poučit se z chyb..
Takže vzato kolem a kolem, jsem Bc. :D

Čekala jsem, že to bude jako znovuzrození, jako když po zimě přijde jaro. Že budu šťastná, plná energie, ale ono nic. Pořád bych jenom spala a spala.
Snad se brzy vzpamatuji a oživení bude vidět i tady.

Já žiju!

9. května 2017 v 13:52 | Vivienne |  Mé keci

Krásný květnový den,

inu už je to opět celá věčnost co jsem zde něco publikovala a, co jsem navštívila Vaše stránky. Inu důvod to má pouze a jeden. A to finišování školy. Poctivě se učím na poslední zkoušku a už nervózně vyhlížím i ony prokleté státnice… Bojím se… A to víc než je zdrávo. Ale jednou jsem se na to dala, tak musím bojovat.

Takže aktivita zde na stránkách by mohla ožít až tak někdy konec června, půjde-li všechno tak jak má…



Ale objevila jsem se zde i z jiného důvodu, než omlouvat svou neaktivitu. Ale tak trošku i propagovat :D Můj velmi dobrý kamarád dokončil knihu a coby e-book by měla v brzké době vyjít. Menší háček je v tom, že je psána anglicky. Ale já osobně se na ni moc těším, i když angličtina není má silná stránka. V rámci propagace spolu se svým týmem vytvořil i trailer, který je k vidění přes tento odkaz. Samotné video mi sem bohužel vložit nešlo..


Pokud se Vám zalíbí, určitě ho potěší jakákoliv reakce.



A tím se loučím, držte mi palce a mějte se čarokrásně.

Kniha kterou jsi na poprvé nepochopila.2

4. dubna 2017 v 16:41 | Vivienne |  The Book Challenge
Velice krátké pokračování minulého článku, nevím proč mi ho blog nedovolil publikovat celý. Ale tak co se dá dělat.

Kniha kterou jsi na poprvé nepochopila

29. března 2017 v 16:37 | Vivienne |  The Book Challenge
Z hodin českého jazyka - literatury si odnáším informace o autorech, knihách a tak. Alespoň v to naši vyučující doufají. Já si z těchto hodin odnášela hlavně tipy, co si přečíst. Ne vždy to dopadlo dobře, někdy to přineslo zklamání, jindy okouzlení a "vytvoření" obliby k danému autorovi. Mno však to už znáte určitě i vy.
Dílo o kterém tu dnes chci mluvit vzbudilo zájem nejen u mé maličkosti. Mám ale pocit, že jsem jediná, kdo si jej skutečně přečetl. Kniha vypravuje příběh knížete Sternenhocha - jednoho z předních německých šlechticů, kterého by čekal slavný osud, kdyby jen nepotkal ďábelskou Helgu. Ještě dodám, že celý děj je psán formou deníkových zápisků hlavního hrdiny.
Poutavěji se o knize psalo v našich školních skriptech a tak se není čemu divit, že jsem zatoužila si knihu přečíst. Ale ejhle. V knihovně k dostání nebyla. Nezoufala jsem si a bráška mi ji stáhnul do čtečky. Bohužel to byla taková ta nepoužitelná forma, kde místo písmen s háčky a čárkami máte obdélníček s otazníkem. Inu pokusila jsem se pár stránek přečíst, ale nešlo to.
Už jsem se pomalu vzdala naděje, když jsem na knihu narazila ve svém oblíbeném antikvariátu. Spolu s ní jsem objevila i Kladivo na čarodějnice. Dodnes se si vzpomínám, jak dlouho jsem váhala, kterou z nich si odnést domů. Bohužel si nepamatuju, která vyhrála. Tak jako tak dneska mám doma obě. :)
Četba zde probírané knihy mi nezabrala dlouho, přeci jen je to tenká kniha a čtivá. Jak už se můžete dočíst výše kniha je psána formou deníku, který si píše kníže Š. Což se mi docela líbilo. Ale zároveň jsem zde já v svých 15/16 letech asi narazila. Střídající se stavy reality a "snů" mi činilo potíže. Občas jsem se ztrácela, netušila co je co. To už je problém.
I samotné vyvrcholení mě udivilo. Říkala jsem si, že autor nemohl být při smyslech když to napsal. Vadilo mi jak to skončilo. Tak jako mi vadilo, že jsem si nedokázala vytvořit vztah k žádné z postav.
Prostě to celé působilo zvláštně.

Kniha o které jsi si myslela, že ji nebudeš mít ráda, ale nakonec tě nadchla

18. března 2017 v 16:28 | Vivienne |  The Book Challenge

Hned jak jsem četla tento úkol, vyvstala mi na mysli má češtinářka ze střední. Měla jsem ji opravdu ráda. Ale to je asi tak nějak vedlejší. Jakožto knihomol jsem se do povinné četby pustila už v prváku. Ale byl zde problém, většinu knih jsem neznala. V teorii jsme tak daleko nedošli a tak jsem si často nechávala doporučovat knihy.

Kniha, kterou ti doporučil někdo z rodiny

1. března 2017 v 16:23 | Vivienne |  The Book Challenge

Knih, které by do této škatulky spadalo je veliké množství, neboť jsem nejmladší a bráška i máma jsou velcí čtenáři, tak jako já :) Za ty roky mě tedy bylo doporučeno velké množství knih. Určitě si na většinu z nich nevzpomenu. Některé jsem přečetla jen kvůli doporučení a nijak mne nezaujaly a jiným jsem zcela propadla.
Budou to už dva roky, co se bráška zmínil o jedné zajímavé knize. Navíc si jí i koupil domů, takže netrvalo dlouho a dostala se mi do rukou.. A o co že to jde? O dílo H. P. Lovecrafta, Sebrané spisy I. Hrobka. A tak začal vznikat vztah, který je dodnes velmi silný..

Kniha, která tě překvapila

13. února 2017 v 16:16 | Vivienne |  The Book Challenge
Po velmi velmi dlouho době, přesnějši řečeno po více jak půl roce ticha, sem přináším další článek do tohoto knižního koutku. Začneme poněkud stručně a krátce a snad se to nakonec v dalších článcích trošku rozejde :) Články tohoto typu přednastavuji s určitým časovým předstihem. Ale tak snad se Vám to i tak bude líbit.

Na cestu T. Pratchett

K tomuto projektu se tímto článkem vracím po dlouhé době a stejně tak se teprve pomalu vracím do čtecího režimu a tak mi dělalo celkem problém vybrat knihu, která by mne překvapila. Nakonec jsem tedy sáhla ke klasice Pratchettovi. Tentokrát však nebudeme pitvat Zeměplochu a koukneme se na zoubek Nómům. Začněme první knihou a to tou s názvem Na cestu.

Kam dál