Říjen 2008

Hallowen

31. října 2008 v 17:12 | vivienne |  Mé keci
Tak je tu 31. 10. čili Hallowen.
Info:
Tento svátek pochází původně z irska, odtud se dostal do usa. V tento denm se vydlabávají dýně a vkládají se do nich zapálené svíčky, dýně se dávají do oken aby zastrašili různá strašidla a duchy. Děti se převlékají do masek př. čarodějnic, koček, netopírů, upírů,....... Chodí dům k domu a říkají,, Trick or trip" a dostávají různé sladkosti, kdyby jim je nedali tak provedou žertín př na auto nakreslí něco mádlem, křídou něco nakreslí na zeď,....... Dále májí různé večírky, vyprávějí si strašidelné příběhy. U nás se tento svátek hojně neslaví, protože mmi spíše máme dušičky.


obrázky- rozdělení

29. října 2008 v 10:07 | vivienne |  obrázky
zase sem si jednou hrála. jediny co je pěkný je tenm vlcek

Pravda je hořká-9

28. října 2008 v 17:42 | vivienne |  Pravda je hořká

Ahojky všichni, omlouvám se že se ozývám až teď, ale byla sem u babi a ta nemá internet a i když se spožděním, ale v termínu sem házím další kapču pravdy, je už 9tá, což je můj novej rekord. No a řekla bych že jsme zhurba v půlce, ale nevim nevim... A ještě přikládám anketu, moc mě zajímá váš názor a vaše reakce, možná podle ní bude pokračovat děj... No ale to nechám až budu znát výsledky, takže vás tímto žádám abyste napsali koment a hlasovali. Díky Vivienne.


zrada

24. října 2008 v 18:20 | vivienne |  Mini povídky
Tak sem zase jednou zasedla a psala. Řekla bych že se mi moc nepovedla, no ale co se dá dělat. Další kapča k pravdě by měla přibít někdo o podzimních prázdninách. Doufám že si je užijete, tak jako já. Vivienne

pravda je hořká 8

22. října 2008 v 16:36 | vivienne |  Pravda je hořká
Jé já sem ma dneska tak super, nebyla sem ve škole. Byli sme na florbale a skončili sme na 2. místě takže postupujeme dál jó a navíc sem zamaškala dj, f,Př a m. Ježíš jak já sem šťastná. A tak jak sem celé poblázněná sem dam dfalší kapču k pravdě tak abyste se měli aspoň chvilku doře jako já. A doufam že se vám ten obrázek bude líbit a až si přečtete kapču pochopíte kdo to je vivienne


Pravda je hořká-7

21. října 2008 v 9:30 | vivienne |  Pravda je hořká
Tak vám sem házim další kapču, tady se aspoň něco děje, to ví te angličtina. Sme na pc a můžeme bejt chvíli na netu tak proč toho nevyužít že???? Tak doufám že se bude líbit a prosim pište komentíky. Vivienne

Pravda je hořká-6

17. října 2008 v 15:24 | vivienne |  Pravda je hořká
Tak jelikož mi hrozí vražda od dvou lidí a já nechci aby šli do vězení házim sem další kapču. No taky protože je pátek, všech blánů svátek. Takže hůrá já mam svátek. Ale teď vážně, chtěla bych jí věnovat Monískovi a Kiqi svým potenciálním vrahům a svému milému bratrovi kaitenovi za to, že onemocněl aj á tak měla čas a prostředky to napasat a publikovat. Fakt moc díky. No a jinak kapča neni moc dlouhá, ale sem ráda aspoň zato. A nevim kdy sem dam další protože se mi seké net. No a tak vás ještě žádam abyste psali komentáře. Vivienne

Pravda je hořká 5

15. října 2008 v 17:20 | vivienne |  Pravda je hořká
Tak sem konečně dávam pravdu, ani se v tom moc neobjevuje Amanda, ale řekla bych, že je to důležitý pro šestou kapču. A taky než jsem vymyslela název, já sem fakt na názvy blbá a i po tej strasne dlouhej době je fakt blbej, no tak vám přeji příjemné čtení. Vivienne


zase deltora

15. října 2008 v 16:09 | vivienne

Tak zase Deltora. Tady máte velmi shrnuté zbylé tři knihy, které nesou názvy :Brána stínů, Ostrov smrti, a Jižní sestra.

diplomek od monci

13. října 2008 v 20:34 | vivienne |  Spřátelení
tak vám sem este házim diplomek od monci,k tomu diplomku hazim klip
Scooter vs Status Quo - Jump That Rock (Whatever You Want), tak at se libi.



přátelství

13. října 2008 v 20:26 | vivienne |  Mini povídky
Tak sem zase házím nějaký to čtení, je to docela starý tak nevím, nevím. A mam pro vás dvě správy jednu dobrou a jednu spatnou. Kterou chcete slyšet dřív?? Co?? Tak vám nejdřív povím tu dobrou. Už sem v pulce šesté kapči pravdy. Tak copak může být ta špatná správa?? No ta špatná je ze sem ještě nedopsala tu patou kapču, nevím jak ji zakončit. Tak vám sem házím tu jednorázovku jako omluvu. A ještě k tomu obrázku vážně nevím kde sem ho našla. Vážně mi začíná hrabat.

Zase anketa

13. října 2008 v 14:33 | vivienne |  O blogu
zase vám sem hážu anketu protože jako fakt nevim jak dál. Půlka mýho mozku má ňákou krizi tak ať vim na co se mam zaměřit( převedeno do becné řeči mi to poslední dobou nemyslí). Aještě mi přišelo sečtení návštěvnosti, tak byl vytvořen muj nový osobní rekord jen tak dál.

Info o povídkách

12. října 2008 v 15:43 | vivienne |  Dlouhé povídky
Tak sem si zase hrála a ještě upravila rozcestník doufam že vás to nenaštve. Přidávam sem info k pravdě.

Amanda si žila normální život, měla přátele kluka a vše co holky v jejím věku mají. Jednoho dne si vyrazí na výlet na několik dní. To vše změní její život.Když je zpět doma na nic si nevzpomíná jen ví že je jiná. Podaří se jí zjistit minulost?Dokáže se postavit osudu? Vyhraje nebo prohraje?
Stav: Dokončená!

Fantasy povídka o vzestupu zla, o temnotě, o hasnoucí naději, o slábnoucí magii.Lidské země slábnou a jejich víra a naděje mizí, lidé ztrácí víru a upadají do stínu. Mocní vznešení elfové jsou za horami, zbylá lidská knížata jsou s nimi, mocní podsadití trpaslíci se skrývají v horách. Co je zachrání???

Hl. postavy: Maya, Elyon, Ardén, Tyrkys, Kyra a další.
Stav: Nezveřejňovaná, Pozastavená


Fantasy příběh o upírech a vlkodlacích.
Dvě sestry rozdělené osudem spojené časem rozhádané minulostí spojené budoucností krví propojené rasou rozdělené. Pojďte s námi sledovat jejich osud.
Shledají se? Zachrání se? Nebo zemřou? Nebo se snad rozejdou a nepřekonají nástrahy osudu.

Hl. postavy: Vinia, Liara, Thea, Theorg
Stav: Dokončená

Píše se vzdálený rok a svět se změnil k nepoznání. Nic není jako dřív. Zde uprostřed všeho se potkáváme s dívkou a jejím věrným společníkem. Dívkou, která si prošla peklem a přesto v ní zůstala naděje. Teď tu sedí obklopená žhavým popelem a vypráví nám svůj příběh.

Hl. postavy: ještě nevím.
Stav: Dokončená!

Dvakrát našla a záhy ztratila, toho koho milovala. Viděla smrt svých bratří i nepřátel, neviděla život, ani štěstí. Zdálo by se, že příběh Gabrieli je u konce, ale není.
Jedni ji nenávidí, druzí se jí obávají. Gabriela, je však pevně rozhodnuta dostát svému slibu.
Přišel čas pomsty...
Stav: Dokončená

Každé stvoření má své hranice a tajemství. Isell žije již mnoho let a nestárné, opatrovala jednoho vlkodlaka a nyní druhého. Proč se o ní zajímá upír Lestat a proč onanesnáší jen jeho přotomnost? Přišel čas poodhalit její tajemství.
Stav: Pozastavená


Na motivy ságy stmívání, ale nečekejte Edwarda a Belinku. Ti se zjeví pouze okrajově. P
ovídka vypráví příběh Kaitllin, jejíž život není vůbec jednoduchý. Vidí a slyší věci, které jsou druhým skryty. Ve světě upírů lačnících po moci se stává vhodnou kořistí, ale nic není tak jednoduché …
Stav: Dokončená

Příběh z velmi vzdálené budoucnosti, vyprávějící o temné stránce lidí a negativních důsledcích vědy.
Stav: Dokončená

Nový spřátelko

11. října 2008 v 20:59 | vivienne |  Spřátelení
Tak mam další spřáleko tentokrát je to monísek. Udělala sem jí diplomek tak vám ho sem dávam další kapča k pravdě bude nědky v tejdnu, pondělí nebo úterý.


Pravda je hořká 4

10. října 2008 v 18:15 | vivienne |  Pravda je hořká
Tak sem dopsala 4 kapču a když je dneska tak pěkný datum dávam ji sem, věnovat bych ji chtěla monískovi za to že mě donutila to dopsat. To co je kurzívou se děje v minulosti a modrá kuzíva ja něco co je důležité pro další části příběhu. Doufam že se bude líbit. Vivienne

Pravda je hořká - Dávný přítel

Najednou jí v mysli něco vyvstanulo, co utišilo vše ostatní.............
Ano, zná ho.................
Najednou jí tělem projela silná bolest jako v jejích snech...................
Rychlostí jakou překvapila samu sebe si vyhrnula šaty a na břiše viděla jizvu, která ji teď příšerně pálila. Vzpoměněla si na ten sen, ta postava ta dýka, jeho hlas, jeho síla...........
Probrala se přívázaná k nějakému stromu z rány jí stále vytékala krev.
Nechápala musela být v bězvědomí pár hodin jakto že žije??????!!!!!!!!!!!!!
Skusila se pohnout byla přivázána tak silně že si akorát zařízla provaz více do kůže.

Vytí vlků...........
Křik.............
Zděšení.......
Zvláští hudba.........
Pomanivý hlas...............
Viděla obrazy vzpomínky, hlasy neznala nepoznávala.................
Pochopila......................
Nejsou její patří jiné............................
Něco padlo nedaleko od ní zavčení........................
Seběhlo se to tak rychle............
Volné ruce......
Pouta spadla.........
Někdo ji chytil do náruče a v dobrovodu majestátních vlků odnášel pryč a.............................

Šelest kolem.
Probrala se.
Někdo ji sleduje.
Je slabá.
I člověk by ji teď porazil. Rozhodla se...
Musí jíst a pak si to sním může vyřídit.
Dala se do běhu. Lov se vydařil. Znovu došla na místo odkud večer od cházela. Opřela se a pozorovala měsíc.
Zaslechla kroky. Zná je??? Zavřela oči. Vyčkávala...
Nic? Někdo se za ní postavil. Řekla by že muž.
Sedl si vedle ní. Mlčeli. Ani jeden se na druhého nepodíval, ani jeden se neodvážil promluvit.
Další kroky.................
Oba se zvedli.
,, Rychle zmiz " Zašeptal ,,Proč" Tázala se Amanda ,,Neptej se a jdi"odpověděl.
Chtěla odporovat, ale najednou ucítila v hlavě ostrou bolest, skoro se skácela.
Nemůže. Néééééé tady.
Rychle se rozběhla k domovu. Zabouchla dveře a opřela se.
Chtěla přemýšlet.
Nešlo tak se jenom vyklonila z okna a zjistila, svítat má až za pár hodin, stále seděla na parapetu a pozorovala jak se pomalu snáší mlha, zastiňuje hvězdy a měsíc jak pomalu odívá měsíc a hvězdy do mlhavého oparu jak pokrývá stromy květiny něco se jí vybavilo......

Mlha.
Pomalu se snáší na ztichlí les.
Malé zářivé hvězdy jsou vidět přes mlhavý opar rozmazeně.
Měsíc byste hledali marně.
Je nov.
Všude je zrádné ticho a nejistý klid............
Je bezvětří............
Šustění ve větvích stromů...........
A dívka v nich skrytá tiše zakleje, nechtěla způsobit takový rozruch.
Nic jiného se nepohnulo, vše spalo.
Noc trvala...................
Pod stromem se jako na stráži střídali vlci, mohutní, bílí její spása, její přátelé a ochrana.
Nebo snad jen střídali se čekajíc na svou kořist???????
Zastávali tu spásu nebo prokletí?????
Naději nebo beznaděj????
Zradu nebo přátelství??????
Nebo snad lásku či nenávist??????
Svítaní příde za mnoho hodin.
Noc je mladá a hladová, tajemná, nedočkavá, plná touhy a pokušení.........


Jak sou si jen podobné.
Jsou tak stejné a přec tak jiné.
Jakoby jedna bez druhé nemohli žít.
Jakoby obě dvě spěli ke stejnému konci,
obě dvě do náruče smrti, do chladného jejího obětí.............
Jsou jako sestry jdoucí spolu proti všemu,
jako sestry rozdělené časem spojené osudem,
poznamenané minulostí,
prokleté, nesvobodné a přec svobodné..................
Teď je však brzo, příliš brzo na vynášení soudů a rozhodnutí.
Teď se navzájem chrání, noc dívku a dívka noc................
Jejich kouzla a osudy se jednou spojí a splynou v jednou,
ale k tomu je daleká cesta, plná překážek a nebezpečí.

Mé keci

9. října 2008 v 20:03 | vivienn |  Mé keci
Tak sem se dostala do půlky další kapči. Předpokládám, že ji sem hodím v průběhu zítřka. Zase sem se koukala ne jiných blozích a mají tam strašně hezký Desing, napadlo mě to taky zkusit, ale nemam na to dost odvahy si něco udělat, takže nevím jestli se do toho vůbec dam a o něco se pokusím. Taky bych chtěla moc poděkovat všem co mi píšou komenty fakt vám moc děkuju. A kdys sem se koukala k marille mela tam jednu fakt moc hezkou písničku, strašně se mi libí tak vám ji sem taky dávám. Tak to by bylo vše, přeji všem příjemně strávený zbytek dne.


Pravda je hořká 3

8. října 2008 v 15:21 | vivienne |  Pravda je hořká
Tak jsme v půlce týdne a já se nemůžu dočkat víkendu, tak asi jako všichni. A mě napadlo, že se pokusím vám ten zbytek týdne zpříjemnit a tak sem ve škole(při pár hrozně nudných a zdlouhavých hodinách) sepsala tohle. Třetí kapčku k Pravdě. Snad se bude líbit a ten zbytek týdne vám zpestří. Většina toho co je kurzívou je v minulosti, sice se tam najde něco kurzívou co není až tak úplně v minulosti, tak doufám, že vás to nepoplete. Vaše vivienne.

Pravda je hořká - Setkání

Večer.
Pomalu se stmívalo.
Amanda s úžasem ve tváři pozorovala jas se slunce koupá v rudé lázni červánků, jak zapadá za obzor.
Již za chvíli se přijde její čas.
Čas kdy bude moct vyrazit na lov.
Uplynul už týden od noci kdy ho poprvé spatřila, ode dne kdy se smířila se svým osudem.
Za týden se zdokonalila v boji, její nejlepší kámoška Estela jí o mnohém řekla, pomohla pochopit, neb její oči viděli co jiné ne. Estela milovala magii, upíry a jiná stvoření.
Vyšel měsíc, ze střechy domu bylo nádherně vidět všech jeho zákoutí a stínů.



Byl tak blízko, jen natáhnout ruku jako tehdy...

Střecha domu.........

Za zády cítila komín a tašky měly barvu jako rudé růže, jako krev...

Cítila vedle sebe jinou osobu tak blízkou a přec tak vzdálenou....

Z lese se znovu a znovu ozývalo vytí, naléhavé, prosebné........

Lesní pěšina ohraničená prastarými stromy zdálo se jí, že jsou starší než sám čas....

Uprostřed mýtiny byl obrovský kámen, spolu s tím kdo šel sní se k němu rozběhli...

Byly obklíčeni vlky, nevrčeli, nehrozili jen čekali tak jako oni.....

Šepot, nějaká slova nechápala nerozuměla, nebála se, doufala....

Voda všude okolo voda....

Volání o pomoc.....

Nepochopitelné ticho....

Slyšela houkání sovy, křik rozjařených mladých lidí.
Pochopila, zase vzpomínky.
Bylo to jako by v její mysli někdo, možná ona samo rozbila zrcadlo na tisíce kousků a teď se je marně pokoušela hledat, marně se pokoušela složit obraz zpátky, nešlo.
Příliš mnoho otázek a žádná odpověď.
A teď na lovu moc silně doufala, že ho nepotká i když byla ozbrojená něco ji varovalo. Měla strach, strach, že si zase něco vybaví, že zase uslyší to jeho uchechtnutí jako tehdy..
Hlasy spousty hlasů, zvuků, smích....
Tak dlouhý jen samotný tón z něho v ní budil hysterii....
Ničil jí její ho ducha její sílu...
Sílu a odhodlání se nevzdat bojovat až do posledního dechu, do poslední kapičky síly..
A pak jen spadnout do nicoty a ocitnout se v náručí smrti....



Znovu se vrátila ze vzpomínek a rozhlédla se nikde nic, musí být opatrná, musí.

Už se musí najíst je tak slabá...



Seskočila ze střechy a ostražitě se kolem sebe rozhlédla.

Nikde nikdo.

To je dobrý pomyslela si.

Avšak jeden stín se pohnul spolu sní.........

Nevěděla o něm, pohyboval se rychle a přec ladně ani jedno zaváhaní či škobrtnutí byl si jistý

sám sebou..

Rozběhla se a prohlížela všechny postraní uličky, měla strašný hlad, ucítila nějakého ospalého bezdomovce pár ulic před sebou. Hodně rychle se rozběhla a když do razila na místo zabočila a zkoumala terén.

Viděla ho před sebou skočila, něco ji odmrštilo na dlouho stranu kde tvrdě dopadla na zem. Strašně ji bolela záda, ale vzchopila se a vzhlédla k novému nepříteli s dýkou v ruce

Ten pohled ji vyděsil..



Přeprala děs a rozběhla se .

Poznala, že ho nikdy nedokáže porazit.

,,Nikdy se mi neztratíš, vždy si tě najdu" ještě teď za ní dozníval jeho zvláštní hlas.

Hlas, který jí ničil a připomínal minulost, vyvolával v ní děs.

Stále před sebou viděla jeho část tváře kterou neskryl pod kápí.

Ten pohled v ní vyvolával děs a hrůzu.

Hlava jí třeštila, nechápala.

Objevovali se další střípky, střípky minulosti a zabodávali se jí do mysli.

Najednou jí v mysli něco vyvstalo, co utišilo vše ostatní.......


Pravda je Hořká - Sen

6. října 2008 v 17:54 | vivienne |  Pravda je hořká


Tak mě zase jednou chytla múza a já napsal další kapču, její kvalitou si nejsem jistá a ani pořádně dějem a musím přiznat že i rozsah je docela krátký, ale obávám se že bez ní by to dál nešlo, ale doufám že vás aspoň potěší, zvláště ty školu povinné. A ani nevím jestli se v tom orientujete pokud byste něco nechápali napište a moc vás prosím pište komety ať vím jak se líbí.Teď už vám jen přeji příjemné čtení Vivienne.

Pravda je hořká-Sen

Běžela lesem, byla tma ani měsíc nesvítil. Z dáli uslyšela vytí, táhlé a hlasité. "Jsou blízko, má spása je blízko." Za sebou stále slyšela kroky, kroky.

,,Vydrž, vydrž už jenom kousek"šeptla si neslyšně Amanda.

Dupot za ní zrychlil. Ona taky zrychlila. Palouk už nebyl daleko, když spřed ní skočila postava v černém plášti.

,,Dopr..." zabručela Amanda a rychle změnila směr nad svou rychlostí sama užasla, postava za ní se ani nepohnula, už se přibližovala k dubu na začátku palouku když kolem ní proletěla dýka jen těsně ji minula zabořila se do kůry stromu. Za moment ji následovala další té se hbitě vyhnula.

Jak tak uhýbala ztratila rovnováhu a než ji znovu nabyla další dýka se jí zabodla do břicha. Spadla zády k dubu, teď jasně cítila krev vytékající z rány a slyšela vítězné uchechtnutí před ní. Osoba se k ní přiblížila, nechápala jak ji doběhla...

Postava si před ní sedla do dřepu a z pod černého pláště vytáhla dýku ,,Prosím né, nechte mě být, prosím..."

Uslyšela říkat samu sebe a cítila jak jí po tváři stéká slza. Postava před ní ztuhla a zaposlouchala se do okolí. Nic. Znovu se k ní naklonila a ..

Poté se obraz rozplynul a v mysl vyvstal jediný výkřik, výkřik trhající uši i srdce, probouzející dávnou bolest, bolest před kterou prchala, bolest jež ji nyní doháněla, bolest kvůli které zapomněla. Amanda se najednou s křikem vzbudila ve své posteli. Teprve teď si uvědomila, že to byl jen sen další noční můra.

Od doby kdy potkala toho temného muže se jí zdál stále stejný sen.

Les místo které nepoznávala, vlci kteří ji měli chránit, palouk který ji zradil, bolest která ji sem zahnala strach, který ji ničil, a nenávist která se v ní začala probouzet a ...

Byla to její minulost, kterou zapomněla se znovu drala ven.

Bylo to poznání kterého se bála.

V hlouby duše začínala toužit se dozvědět pravdu o sobě, o tom muži,o minulosti, ale něco ji varovalo. Myšlenka, že pravda je někdy horší něž lež.

Jednou si bude muset vybrat. Život v sladkém nevědomí nebo pravda

Ale jedno jediné si Amanda ze své minulosti pamatovala.

Bylo to jen smítko z celku a přece říkalo hodně.

Totiž jediné co si pamatovala byl fakt, že Pravda je hořká


Podzim

5. října 2008 v 18:45 | vivienne |  Mini povídky

Tak jsem se zase jednou zamyslela a zadívala na pomalu se zbarvující listy stromů a napadlo mě tohle. Řekla bych že po tom co sem napsala první kapču od pravda je hořká sem tohle vážně nečekala, tak doufám, že vás to potěší tak jako mě. Vaše vivienne



Podzim. Tak nádherný čas.

Vše se mění. Nic není jako doposud.

Úroda se sklízí, boje vrcholí. I mohutné stromy se vzdávají svých majestátních korun zelených listů. Listy jako drahokamy postupně mění barvu tu žlutá, tam červená a hle tam je hnědá.

I oni však boj s časem prohrají. Jeden po druhém spadnou na zem, tak jako lidé postupně opustí tento svět. Spadnou na zem v celé své barevné kráse, jako poslední barevná potěcha pro oči, které ji vidět chtějí.

Poslední záblesky jasných barev, poslední teskné zpěvy ptáků, poslední dny prosluněné teplým sluncem, poslední schůzky zvířat. Až přijde zima vše utichne, schová se, usne.

Tak jako poslední uschlé barevné listy připomínající lidský život. Už teď se stromy těší na jaro až se jejich mohutné koruny znovu ozdobí zářivě zeleným listím a poupaty květů. Tak jako lidé se radují z nového života.

Vše jednou končí, i život stromů připomínající život velkých lidí a jejich příběhů, legend, které stejně jednou zmizí v zapomnění, v pavučinách času.

Tak jako strom podťat člověkem padá, tak i člověk zrazen jiným padá.

Stromy se neradi vzdávají listí, jako lidé se neradi vzdávají svých přátel, stromy neradi ztrácí větve, tak jako lidé své příbuzné, děti a míza stromů je jak lidské slzy,

nebo krev vytékající z rány, když umírá člověk.

I u lidí jednou přijde bouře, vichr věštící příchod zimy.

U stromů opadá listí, ptáci opustí svá hnízda v jejich korunách.

A u lidí? Jak se u lidí pozná příchod zimy, té chladné, ledové královny.........





podzim

Pravda je hořká

3. října 2008 v 21:04 | vivienne |  Pravda je hořká
Tak sem dávam tu povídku jak sem slíbila chtěla bych jí věnovat mé sestřenici Katuš, Monískovi za to, že mě donutili to dopsat, taky bych jí ráda věnovala Marille mému sbéčku, Kiqi a Tarantuli, že hlasovali v anketce. Doufam, že se bude líbit a já se pokusím co nejdřív napsat pokráčko. Tak pls pište komentáře ať vim jak se líbí, nebo hlasujte v anketě. Teď už jen přeji pěkné čtení. Vaše Vivienne

Pravda je hořká




Tik,ťak,Tik,ťak,Tik,ťak,......... Odešla další hodina. Je noc. Musí se ovládnout musí. Dnes v noci néééé! Teď už vykřikla vysoká černovláska schoulená v rohu místnosti. Ta touha je neuvěřitelná, touha po krvi.
O několik hodin později, dveře zavrzali a černovlasá dívka odešla z bytu. Šla ztemnělou ulicí a vyhlížela nějakou osamělou bytost, svou oběť. V jedné z postraních uliček našla to co hledala. Starého bezdomovce schouleného v novinách. Bez rozmyslu se na něj vrhla a začala sát jeho krev, byl to nádherný pocit když jí jeho krev stékala po bradě, cítila, že sílí. Když už nic nebylo došlo jí co se stalo, podlehla. Rychle se vrátila domů a zamkla. Začala si nadávat. Jak jen to mohla udělat křičel v ní jeden hlas a ten druhý jí říkal, že je to její přirozenost tak co. A tak tam sváděla svůj vnitřní souboj dokud neusnula.
Druhý den se probudila dost pozdě, přemýšlela o včerejšku a rozhodla se, že to přijme, už nemá dost sil s tím dál bojovat. Přijme fakt, že je upírka!
K večeru se vrátila na místo své včerejší večeře. Tělo mrtvého bezdomovce tam stále leželo, ..... přemýšlela a tak si ani nevšimla, že do uličky někdo vešel. Zpozorovala ho až když stál vedle ní, ošila se a uskočila. Postava se jen uchechtla, i přes černou tmu, která mezitím padla rozeznala, že jde o muže měl dlouhé černé vlasy a bledou pleť. Její upíří já ji varovalo.
Poslechla ho a dala se na útěk. Běžela temnou ulicí až doběhla ke svému bytu, zabouchla dveře, zamkla a stále přerývavě dýchala. Stále ji pálil jeho pohled, propaloval celé její tělo. Pohled, který dávno znala. Znala? Ano, je to dávno co ho naposled viděla.........
.........................................................................................................................................................
"Blbá škola, ještěže dneska končí" broukla Amanda když vycházela z vysoké školní budovy, už se tam, nevrátí. Celý den nedokázala přestat myslet na toho mladíka, kterého včera potkala při lovu, něco ji před ním varovalo, něco jako pud sebezáchovy její vnitřní hlas ji varoval.
Varoval před sebou samou, před ním a před minulostí, které ležela kdesi v dálce a pro ni byla mlhavá, nikdy na ni nedosáhla, nikdy si nevzpomněla na to co se před pár lety stalo. Co se stalo tehdy kdy se stala upírkou.