Pravda je hořká-11

6. listopadu 2008 v 17:11 | vivienne |  Pravda je hořká
Tak sem davam dalsi kapcu k pravdě, měla sem ji napsanou lepsi, ale sek se nam net, blog se mi odhlásil a kapča se mi neuložila, tak sem se pokusila o naprávu, ale nic moc ta předtim byla lepsí, no stim us nic neudelam. I tak doufam, že se bude líbit a že napíšete koment. vivienne

Pravda je hořká - Boj


Ale také věděl že svému osudu nemůže utíkat věčně......
Ozbrojil se a vydal se do ulic. Vstříc svému osudu, bolesti a možná i Pravdě. Nebojí se. Postaví se jí a bude se jí dívat zpříma do očí, tak jako ona…


Noc byla ještě mladá, ale neklidná, již brzy odejde. Má strach, al enic už nejde měnit, nic se nevrátí do starách kolejích. Musí čekat. Na rudé svítání které příde brzy a životy nás všech budou ohroženy.

Amanda ho vycítila a vydala se za ním. Sledovala ho. Nevěděl o ní. Bavilo ji to. Zmenila se. Minulost ji změnila. Stala se z ní bestie, stvůra, Amanda si to uvědomovala a bylo jí to líto. Nikdy nikdy taková nebyla. Teď ale nebyl čas na lítost, nebyl čas na city, teď pomstí Estelu. Podívá se mu do očí. Nemá strach. Čeká ji nejtěžší zkouka, když projde budou ji respektovat. Nechají ji chvíli na pokoji. Na pokoji a v klidu. V klidu, který potřebuje aby mohla odejít……..

,, Podívej se mi do očí" ozval se křik.
,,Tak dělej" muž za stromem u kterého byla přivázána dívka byl skoro nepříčetný.
,, Nee, nemůžu"
,, Jak to????"
,, Prostě nemůžu, nemůžu se dívat do očí Carlosova vraha. Jsi jen ubožák a vrah,…"
,, Já ti ukážu" napřáhl se a jednou jí vrazil.
Dívka se ještě více rozplakala. Ne z bolesti utržené rány od muže, ale nad bolestí duše.
Uběhlo už několi, ale stále vídí ten hrůzný výjev jakoby se to stalo teď.
Muž upír, saje Carlosovu krev.
A jeho poslední slova jí stále otřásají duší. ,,Andy dělej uteč, vlci tě ochrání, uteč na mýtinu, nesmí tě dostat, běž už kvůli mně a Cainovi" potom se to všechno seběhlo tak rychle, útěk chycení, vysvobození , vlci pronásledování a znovu chycení. Teď už mu neuteče, nenechá jí utéct.
Chce jí.

Amanda váhavě vešla do ulice.
Spatřil jí.
Tasil.
Ona také.
Usmál se.
Pochopil.
Vyhraje.
Ale kdo?????
Boj začal, byl tvrdý a nelítostný.
Po několika minutách už oba utržili nějaká zranění.
Gnal na tom byl podstatně hůř.
Bylo rozhodnuto.
Pár posledních ran.
Pár posledních nádechů.
Zavřít oči.
,, Ne já nechci umřít!!!!Musíš už není cesty zpět"
Uklidnit mysl.
Srovnat poslední myšlenky.
Už jen čekat.
Padat.
Cítit jak z těla vytéká krev .
Je konec.
A tak zde leží Gnal nejlepší váleční pána noci.
Poražen jednou bezvýznamnou upírkou.
Ne teď už ne.
Její rozhodnutí ovlivní osudy nás všech, hlavně nás.
Nás prokletých, jež na její volbu čekáme tisíce let.
Už je tak blízko.
Blízko nás a svého osudu……

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiqi Kiqi | Web | 6. listopadu 2008 v 17:44 | Reagovat

Moc moc moc povedený...krása je to blízko, ale doufám, že konec moc blízko není :( ;) krásné...;)

2 Marilla Marilla | Web | 6. listopadu 2008 v 18:25 | Reagovat

Krásný....vážně si moje velkáá šikulka sluní!....=o*

3 vivienne vivienne | Web | 6. listopadu 2008 v 18:45 | Reagovat

jé díkes holky

4 monísek monísek | Web | 9. listopadu 2008 v 19:21 | Reagovat

moc moc moc moc povedený xD

5 vivienne vivienne | Web | 9. listopadu 2008 v 20:47 | Reagovat

díkes

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama