Pravda je hořká 14

14. prosince 2008 v 11:16 | vivienne |  Pravda je hořká
Tak je tu konečně přeposlední kapitola pravdy. Chci jí věnovat hlavně Alexeje, která se na ní těší asi ze všeho nejvíc, poté Lauře za pěkné komenty a všem ostatním, kteří mají sílu to číst.

Obrazy z minulosti se pomalu rozplývají. Šli dál v tichosti. Zná svůj úděl, ale ona ne. Nebo ho zná, ale nepříznává si ho. Její síla roste, čím víc zná svoji minulost a blíž sme místu, kterém ji jednou zničilo. Už jen pár metrů a vzpomínky oživnou.


Řeka.
Hučící proud a nešťastné vytí.
V řece je vlk, malé mládě musímeho zachránit! A tak se i stalo, Jeho šedá strst a růžový jazýček, jak se tetelil.
Šustění, jeho bratři dou. Někam nás vedou.
Cesta byla krátká a pohodová. Stáli sme uprostřed mýtiny a zírali na kámen uprostřed. Pustila sem vlka a šla k němu.
Táhlo mě to jako magnet.
Dotkla sem se. Projela mnou dosud nepoznaná síla a z úst se dral výkřik.
Mé oči si pomalu přivykli světlu a spatřila výjevy na kameni.
Byl to konec, ale i začátek a uprostřed všeho sem byla já. Slyzy se mi drali z očí, všude byla cítit nervozita, překvapení a strach. Záře opadla a já se rozechvěla a hlavu dala do dlaní.
Vlci pomalu začínali výt. Poslední slova si pamatuji přesně.
Vše zapomane, aby si pak vzpoměla a přinesla zkázu nebo vysvobození...
Bylo rozhodnuto.
Bylo určeno!
Čas pomsty nadešel, tak jako nadešel čas plnění prokletí, věšteb a davných slibů.
Všichni prvorození musejí odejít.
Navěky.
A ona také....

Cesta pokračovala dál a Amanda se stále utápěla ve vzpomínkách.
Neviděla.
Necítila.
Toby jí starostlivě pozoroval.
Strach.
Ano.
Ten ho nyní ovládal.
Bál se a moc.
Čas pomalu nadchází.
Další úplněk bude rozhodující.
Už jen pár dní a pak příde to čeho se všichni báli.
Přijde sudba....

Noc stále ve svém domě a naposledy se rozhlížela.
Musí odejít.
Blížící se úplněk již ovládat nebude.
Musí odejít.
Musí jít za ní..
Za svou sestrou a spolu se musí postavit osudu.
Tak jako bylo řečeno.
Musí se naposedy spojit a to bude jejich konec.
Vše začíná a končí na stejném místě.
Tak jako ony......
Posledních pár pohledů.
Poslední teskný úsměv a pak už jen tiché zvuky došlapujících nohou.
Cesta vede strmě dál a vzhůru k blížícímu se úplňku.
Cestou ke svému osudu a své zkáze.



Smrt.
Královna.
Prvorozená.
Milovaná i nenáviděná.
Sestra života.
I ona je neklidná.
Jejích dcer osud se brzy naplní.
Musí čekat.
I ona.
Nemůže udělat nic.
Nic.
A to ji ničí.
Dávno zapomenutá bolest ožívá.
Pomalu se zvedá a přehazuje si přes sebe temný plášť.
Je rozhodnuta.
Tichým, rozhodným krokem opuští trůní sál.
Jde.
Jde vstříc nadcházejícím událostem tak jako všichni ostatní.
Jen jedna myšlenka si pohrává její myslí.
Co bude dál.......

Slunce pomalu vstává, ale nikdo jej nevýtá. Vše ztichlo. Ve vzduchu je cítit napětí a strach. Úplněk se nezadržitelně blíží. Amanda si je toho vědoma. Už skoro všechno ví ale.....
Ale kde je Cain. Vždyť byl upírem tak má žít. Nebo ne??? Kdy jen ho naposledy viděla.
Ano tehdy jak ji vysvobodil ale kam se poděl???
,, Andy???" ,, No??? " Zítra je úplněk " ,, Ach, ano" Amanda se znovu otáčí a vzpomíná.

Pod stromem se jako na stráži střídali vlci, mohutní, bílí její spása, její přátelé a ochrana.
Svítaní příde za mnoho hodin.
Noc je mladá a hladová, tajemná, nedočkavá, plná touhy a pokušení......... Šelest zesílil.
Vlci zneklidněli. A měli proč. Upíři zaútočili. Mnohé pobili, když tu najednou z lese se vyřítil další upír a začal vraždit ty předchozí. Amanda spadla ze stromu a upíři se na ní vrhl. Cain jí pomohl, když tu ... Uskočila a z jeho těla vyčnívala úzká čepel. Padl na zem. Snažila se ho zachránit. Volala jeho jménu. Nic nepomohlo. Byl mrtví.
Znovu.
Zvedla se a pohlédla na své ruce. Byla na nich jeho krev zase. Vykřikla a proklínala všechno.
Smrt i samu sebe. Upadla do sladkého spánku a když se probudila nic okolo tu nebylo.
Ani krev na jejích rukách. .....................................

Amanda už věděla co bylo dál. Poskláda právě zrdcadlo ve své duši. Oči se jí zalili slzami.
Toby jí objal, vděčně se schovala v jeho náruči a brečela. Bála se zítřka. Bála se úplňku. Ale teď není čas pro odpočinek. Ze všech stran se vyřítili přívrženci pána noci a i on sám tu byl. Na jeho tváři se objevil škodolibí výraz. Myslel že vyhrál. Andy věděla co musí. A překvapující rychlostí i silou si udělala cestu a s Tobym se dali na útěk. Musí vydržet do úplňku musí!!!!!

Palouk vlků. Andy s Tobym sem přišli a za nimi pán noci. Měsíc se pomalu sunul po obloze. Již brzy bude uprostřed. Přicházeli sem všichni prokletí i Poslední prvorozený tu byl. Tajemně se usmíval a čekal na svoji smrt. Amanda zavřela oči. Sklonila hlavu. Měsíc dovršil svou cestu.
Palouk osvítila záře a Andy se v ní ztratila. Jen ti nejmocnější viděli kde je.............

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Laura Laura | E-mail | Web | 14. prosince 2008 v 11:26 | Reagovat

Tý jo...se to na závěr drobek zamotává...

2 vivienne vivienne | Web | 14. prosince 2008 v 11:30 | Reagovat

ani si nemyslim, ale kdo ví....

3 alexeja alexeja | Web | 14. prosince 2008 v 11:50 | Reagovat

To bylo super!! Jen se trochu motám v té části,že byl mrtví,znovu.Musím si přečíst pár zpátečních kapitol,abych našla nit.

Jinak krásné obrásky,zvlášť ten poslední...

PS-S tím spřátelením souhlasím!!:0)!!

4 vivienne vivienne | Web | 14. prosince 2008 v 12:00 | Reagovat

díkis

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama