Pomsta vlkodlaků

15. května 2009 v 19:30 | vivienne |  Krátké povídky
Ahojík, takže jsem si prohlížela staré články a narazila na tuto rozepsanou vícerázovku. psala jsem ji již v únoru a tak se mi toto pokračování zdá strašné. Totálně jsem to zvorala, jako ostatně vždy. Pokud si tedy chcete připomenout o čem byla první část najdete ji tady.

Pomsta vlkodlaků 2/2

Jasane odešla do svého pokoje a začala si balit věci. Se svítáním zaslechla strašlivé vlkodlačí zavytí. Jdou do boje. Poznala to. Rychle se dobalila a pak si sedla na postel. Začala vzlykat, věděla totiž co příde. Bylo jí upírů celkem líto, ale na druhou stranu jim to přála. Chtěla, aby trpěli. Ne jsou to tví bratři. Ne nejsou. Ty mezi ně nepatříš, jsi setra lykana, patříš na druhou stranu. Už pro něj neexistuji, jsem upírka. Ale ne z vlastní vůle. To ne…


Jasane se schoulila a usnula neklidným spánkem. Daniel bloudil po chodbách, musel přemýšlet o tom, co říkala Jasane. Co když se vlkodlaci opravdu vzbouří. Musí něco udělat. Rozběhl se tryskem pryč. Povolá nejlepší z nejlepších, upíří gardu.


Pomalu se stmívalo. Slunce zapadalo za obzor v krvavé lázni červánků. Vojsko vlkodlaků se skrývalo ve stínech stromů. ,, Hlavně pamatujte, že máme jen tři noci nato zničit jich co nejvíce. Až to uplyne, budeme nuceni bojovat v lidské podobě a tím budeme oslabeni. Tak s nimi nemějte slitování, oni ho taky neměli!" křikl postarší vlkodlak, který zde zastával funkci velitele. Vlkodlaci tiše vyčkávali do příchodu luny. Čas se neuvěřitelně vlekl a ve vzduchu bylo cítit napětí.


Jasane se probudila, popadla věci a chystala se opustit hrad. Ve vzduchu cítila zvláštní napětí. Uvnitř ní se rozhořel malý souboj. Má je varovat, nebo ne? Rychle se rozběhla chodbou hledajíce Daniela. Našla ho v jednom sále a mluvčím gardy. ,, Danieli! Jsou tady!" ,, Cože??" křikli oba na ráz. Jasane jen přikývla a rychlým krokem odcházela pryč. Daniel se za ní rozběhl a chytil jí za paži. ,, Kam jdeš?" ,, Pryč, nedokážu se postavit Lykanům a ani nedokážu být na jejich straně." ,, Chápu, půjdu s tebou." ,, Cože??" podivila se Jasane. ,, Slyšelas, počkej na mě u tajného východu." Řekl Daniel a rozběhl se pryč. Jasane se za ním dívala s údivem vepsaným ve tváři. Nakonec se rozhoupala a odešla ven. Po chvíli za ní přišel Daniel, mlčky nasedli na koně a odjeli pryč.


Měsíc pomalu vyšel, lykani se začali přeměňovat a tak si nevšimli dvou jezdců odjíždějících ze sídla. Jakmile přeměna skončila, rozběhli se k hradu. Stráže zabili dřív než stihli ztropit poplach a tiše pokračovali dál do hradu. Od hlavního voje se oddělilo pár skupin a ty prohledávali hrad. Zbytek lykanů šel přímo do hlavního sálu. Tam začala jatka. Nepřipravení upíři se nestíhali ani bránit, nikdo se nezmohl na odpor. Po celou noc se odevšad ozývalo vítězné vytí.

Slunce ráno vstalo a jeho paprsky ozářili hrad posetý mrtvými těly upířího národa. Bylo vidět jak lykani dobíjejí posledních pár přeživší. Poslední pevnost upířího impéria padla. Šedé hradní zdi dostali rudou barvu. A jen co slunce spálilo upíří těla, vítr roznášel po okolí černý popel. Z jeskyně na kopci vlkodlačí počínání celou noc sledovala, Jasane s Danielem. Byly poslední. Poslední z upířího impéria. Jasane, po tvářích padaly slzy.

Celý následující den uplynul rychle. Jen co se setmělo, se Jasane s Danielem vydala zpět k hradu. Ne všechna upíří těla byla na popel. Jasane je začala sbírat a nosit ven. Poté začala kopat obrovský hrob. Jedno po druhém vzala do ruky mrtvé tělo a položila jej do hrobu. Když byla hotova, zasypala hrob hlínou a už se s Danielem chystali odejít, když tu je vyrušilo náhlé zavrčení. Otočili se. Proti nim stál vlkodlak. Jasane se po něm bez přemýšlení vrhla a srazila ho na zem. Vytasila dýku a chytla jej za krk. Dotáhla ho k upířímu hrobu, zabodla mu dýku do krku. ,,Přísahám, že vás pomstím. Budu stíhat každého vlkodlaka, který se podílel na toto vraždění. Každého kdo bude mít v sobě jen kapku krve z vrahů mého rodu. Nedojdou klidu, ani u svých bratří!" přísahala Jasane hlasem plným zloby a nenávisti.
Vytáhla dýku z lykanova krku a bylo vidět, že trefila tepnu, jelikož se krev začala rozlévat po zemi. Jasane jej popotáhla, aby krev stříkající z rány pokryla celou plochu hrobu. Jako by tím potvrzovala svou přísahu. Daniel vedle ní jen zíral na její počínání a vzduchu přísahal s ní. Když už v lykanovi nezbyla žádná krev, odhodila Jasane jeho tělo a otřela si z krvavené ruce. Otočila se a odcházela pryč. Splnit svoji přísahu…….


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rizell Rizell | Web | 16. května 2009 v 7:39 | Reagovat

mě se to náhodou líbilo, i když něco tam bylo nereálné :-P  ;-)

2 Marilla Marilla | Web | 16. května 2009 v 10:38 | Reagovat

Paráda....hak sto božsky napsala...si šikulka...;)

3 Triany Triany | Web | 16. května 2009 v 10:58 | Reagovat

nádherný dess kdo ti ho dělal?

4 monísek monísek | 16. května 2009 v 13:50 | Reagovat

moc se mi to líbilo:) :-)

5 MaRa MaRa | Web | 16. května 2009 v 17:54 | Reagovat

Nádhera, to je fakt moc povedený!!

6 Terka-Prue etvé sb Terka-Prue etvé sb | Web | 18. května 2009 v 15:24 | Reagovat

ahojky obíhám svá love sbnka, tak se hlásím, jinak jak sis užila víkend?

7 Terka-Prue etvé sb Terka-Prue etvé sb | Web | 18. května 2009 v 15:25 | Reagovat

zajímavý příběh, moc hezký

8 langusta langusta | Web | 20. května 2009 v 20:28 | Reagovat

hmmm dobře ty marťo!!!!! :-D

9 Long Long | Web | 22. května 2009 v 18:15 | Reagovat

Líbilo se mi to, ale napíšu Ti tu pár výhrad, nad kterými jsem se pozastavila :)
,,Rozběhl se tryskem pryč." - v tu chvíli jsem si představila utíkajícího koně, myslím, že by se tam hodilo výstižněji jiné slovo :) Zase se mi moc líbila věta:
,,Slunce zapadalo za obzor v krvavé lázni červánků," ta se ti vážně povedla :)
,,Jasane, po tvářích padaly slzy." spojení ,,padaly slzy" mi přijde taky zase takové nevýstižné, nahradila bych ho něčím podobným :) A pak ještě:
,,Jasane je začala sbírat a nosit ven. Poté začala kopat obrovský hrob. Jedno po druhém vzala do ruky mrtvé tělo a položila jej do hrobu." Tady mi nešlo logicky, jak Jasane (mladá dívka) může nosit sama - jistě těžká - upíří těla a kopat velký hrob - to dá zabrat fyzicky i psychicky :) Konec má své kouzlo.

Můžeš tyhle mé připomínky prostě ignorovat, jen jsem Ti to prostě chtěla okomentovat a říct Ti, co se mi tam moc líbí a co bych vynechala :) Jinak povídka pěkná..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama