Shrnutí tábora, aneb jak si Vivienne uvědomila jaká je naivka

1. srpna 2009 v 20:40 | vivienne |  Stalo se...
Ahojky sice jsem slíbila pouto, ale nejdřív jsme se vám chtěla svěřit s průběhem tábora.


Tak jsem zpět, plná dojmů a zážitků. Tábor sám o sobě byl dobrý, ale co mě zklamalo byly jeho osadníci. Ve stanu jsem byla se svou kamarádkou Terkou, vedle nás byla další naše kamarádka Míša s ní měla být ještě jedna holka od nás ze třídy, ale nedorazila. Byly tři týmy a mi jejich kapitánkami. Téma tábora byl středověk a tak se na cestu za objevením ztraceného meče vydali družiny: Mistři ostrého meče - Míša, Rytíři meče- Terka a Rytíři Avalonu- já. S táborem jsme vystoupili na Marásek- nejvyšší místo jižního plzeňska a na Faimenovi skály. Výhled pěkný, ale ta cesta....
Hry byly zábavné a celou hru vyhrál tým Míši, i přesto že můj tým půl tábora vedl. Tím, ale to dobré dá se říct skončilo.
Moje spolubydlící byla pořád s Míšou a mě tam nechali jako kůl v plotě. Po celém táboře bylo slyšet samá dvojsmyslné narážky. A to na tábor kde nejstarší byla Míša( v září jí bude 15) a většina osadníků chodí na 1. stupeň je příšerné. Myslela jsem, že se zblázním. Nejen že mě odhodili jako kus hadru, ještě se mi posmívali.Smutek a stesk. To jediné mě naplňovalo. Každým dnem to bylo horší a horší. Cítila jsem se bezradná, když na mou hlavu padali urážky. V takových chvílích jsem si uvědomovala, že mezi námi je rozdíl. Že se od sebe lišíme a je to znát. A to mě velice mrzí.
Mé kamarádky se na mě vysr***. A to jsem jim důvěřovala! Alespoň jsem se poučila a znovu to snad neudělám. Zůstala jsem tam samotná a neměla komu se svěřit. I když doma taky nikoho takového nemám.
Ani v nejhorších představách jsem nečekala jak to dopadne. Neříkám, že bych tam nechtěla jet znova. Naopak já bych chtěla, jen si musím nejít k sobě někoho, kdo mne neodkopne.
Když jsem zakládala tento blok řekla jsem si, že sem nebudu dávat nic osobního, ale teď to nejde. Potřebuji se vyzpovídat. Je děsný, že tím otravuji lidi, které neznám, ale alespoň mi nemůžou nadávat do očí, to by byla poslední kapka. Ale od začátku.
Díky táboru jsem si uvědomila jaká jsem naivka. Já hloupá husa jsem si myslela, že bych se mohla s Terkou na táboře dobře bavit. První dny to celkem šlo, ale pak byla furt s Míšou a já tam byla jako kůl v plotě. Já celkově nemám moc dobrých kamarádů. Někde je chyba buď u nich nebo ještě pravděpodobněji u mě. Od většiny lidí kteří jsou mí "kámoši" čekám cokoliv i nějakou podlost, zradu .... Jen od těhle dvou jsem to nečekala. Ty holky znám od školky a já NAIVKA si myslela, že tohle NEUDĚLAJÍ!! Ale stalo se a já přišla o další iluze, o tom že mám nějaké kamarádky od kterých nemusím čekat nefér útok, zradu ...
Když si teď uvědomím jak jsem byla naivní, jak jsem jim důvěřovala... Je mi zle ze sebe samé. Ze své hlouposti, důvěřivosti, ..... Jak se mám teď chovat k holce co o mě řekla že jsem krá** a po tom, že jsem pí*a?? K holkám co mě pomlouvali a smáli se mi? Celý tábor jsem držela slzy ba uzdě, jen jednu noc jsem brečela a pak až teď, když to píšu. A je mi z toho na nic. Strašně mě to mrzí. Prostě jsme zase jednou dokázala jak jsem blbá.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Barb Barb | Web | 1. srpna 2009 v 21:11 | Reagovat

:( To bude ok
Já mám taky pár takovýhle " kamarádů"

2 Kiqi Kiqi | Web | 2. srpna 2009 v 11:14 | Reagovat

Nmeohu souhlasit s Barb, to nebude dobré. Znám to, prožila jsem si to a to několikrát...jsou takový lidé a asi je chyba ve mně, i když...možná je to i v nich....
Víš, je pěkné mít přátele, ale já ještě stále nenašla nejlepšího kamaráda, nebo kamarádku a už si myslím, že nikde ani neexistuje. Vždycky, když sjem si myslela, že jsem ji už našla, přišel zkrat...bolest, slzy, smutek...

Nechci ti říkat, aby jsi se držela, jelikož to není správné a je to hodně těžké. Ani ti moc neporadím, jak se k nim chovat. Myslím, že jestli jim chceš dát najevo, že josu ti vcelku u prdele, tak se nad ně povyš...protože ty jsi více než oni, jsi jiná, jsi svá....nedolézej k nim, oni dolezou k tobě, nevybavuj se s nimi, jen je pozdrav a sem tam prohoď řeč..buď svá, buď ta Vivienne kterou znám já...Silnou, svou, odhodlanou, citlivou, ale nepřístupnou všem křivostem :-)

3 alexeja alexeja | Web | 2. srpna 2009 v 11:23 | Reagovat

Myslím, že to jak se k tobě kamarádky zachovali, je vážně hnusné...Vím, že teď by se hodila rada jak z toho ven, ale bohužel já nejsem ten nejlepší typ na radu...

4 Rizell Rizell | Web | 2. srpna 2009 v 13:03 | Reagovat

co říct? že je mi to líto a ty holčiny jsou pěkně hloupé... kamarádky se jím nedá říkat, protože kamarád za tebou stojí... vím, že bolí ztratit někoho, komu jsi věřila.. znát někoho od malička nezaručí, že to dopadne dobře... bolí to, jinak to ani nejde, a naivní nejseš- důvěřovat někomu a věřit v něj není naivita, to svědčí o tvém přímém charakteru... zrady tě budou provázet celým životem, pořád to bude bolet.. v tvým věku jsem si myslela, že mám kamarádku a to nejlepší.. odkopla mě, vše na mě vyzvonila... dlouho mě to bolelo a přiznám se, že i po těch letech to nepřebolelo... dlouho trvalo než jsem někomu začala aspon trochu důvěřovat... a ona? zničila si život je hrozná a falešná, já sice nejsem nejoblíbenější, ale zato spokojenější a s lidmi, kteří jsou přímí, i když to byla cesta na dlouhou trať... jsem člověk, co se rychle oklepe, ale občas to nejde... potýkám se s důvěrou a kamarádstvím doteď... po 6 letech můžu říct, že mám kamarády, ne všichni jsou plnohodnotní a i mezi námi jsou velké pře, přesto můžu říct, že za mnou stojí a nezradí... jsem za to ráda... pokud budeš potřebovat, tak se ozvi... sice tady teď moc nejsem, ale budu se snažit...

5 langusta langusta | Web | 2. srpna 2009 v 17:15 | Reagovat

No jo to se dalo čekat. Já jsem si myslela že to tak dopadne. Chudáčku muj to já bych brečela každej den a ještě bych ty dvě pořádně seřvala :-?

6 Marilla Marilla | Web | 3. srpna 2009 v 9:10 | Reagovat

Ale no tak zlatí.....nech je plavat sou pitomí, když si neuvědumujou co provedly jak to bolí a hlavně, že tak stratily skvělího člověka!..;)......

7 Odpusť mi, Prosím Odpusť mi, Prosím | E-mail | 22. října 2009 v 18:48 | Reagovat

Marťo, moc se ti omlouvám. Já si někdy neuvědomuju co dělám, nemyslim na budoucnost a na to komu ublížim... Jednam nerozvážně a lidem okolo sebe ošklivě ubližuju... Ublížila sem ti, sem si toho vědoma a jsem ochotna nést následky... Já o tebe nechci přijít...  :-(   :-(   :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama