Vlčí pouto-12- Když se karta obrací

18. srpna 2009 v 8:55 | vivienne |  Vlčí pouto
Tak a je to tady, konečně to slibované vlčí pouto. A proč právě dnes?? Mno bude to asi tím datumem. Mno dnes totiž já slavím narozky, tak jsme si tu kapitolku dala jako dárek:-) Doufám, že se vám bude líbit.

Gabriela nemohla usnout, vycítila, že jí Tomas nevěří. Trochu ji to mrzelo. Copak si o ní myslí jen to nejhorší? Asi jo…. V měsíčním světle se zaleskly její slzy. Gabriela si přitáhla deku a snažila se usnout. I Tomas se na křesle zklidnil a za pár minut slyšela jeho pravidelné oddechování. Vypadalo to, že usnul. Gabriela si sedla a pohlédla na něj, seděl tam nehybný, hlavu sklopenou a oči zavřené. ,, Jak ti jen závidím … ." zašeptala a otočila se k oknu.


Tomas zvedl hlavu a si pozorně Gabrielu prohlížel, nezdálo se mu to, co řekla? Gabriela se otočila a na moment pohlédla Tomasovi do očí. Pak se znovu zachumlala do deky. Nevěří mi! Pomyslela si naštvaně a usnula. Tomas dlouho přemýšlel. Opravdu to v jejích očích viděl zklamání? Naštvaně se zvedl a začal přecházet po komnatě. Nechápal to. Někdy se chovala tak, že by mu nejradši vyškrábala oči a teď byla zklamaná z toho, že jí nevěří. O co jí jenom může jít? A proč vůdce takhle rozhodl? Mnoho otázek a žádné odpovědi, takhle to dál nejde. Musejí znát pravdu.

Musejí se dozvědět pravdu, nebo je ještě brzy? Je na to připravená nebo ne? Třeba nikdy nebude. Ne, nesmím takhle uvažovat. Musím s rozhodnout. Jak dlouho bude trvat než sem dorazí vlkodlaci s Makhulem v čele? Mám strach, čas se krátí. Gabriela musí pryč. Hned zítra v noci. Pomyslel si Drasil a zvedl se za židle a váhavým krokem šel k oknu. Obloha pomalu bledla a rozjasňovala se. Zmizel měsíc i hvězdy. Kam ji, ale ukrýt? Ten lykan…. . Možná, že on něco ví. Ano, vyšlu ji tam. Al es kým? Co třeba s Tomasem , dovedl ji až sem. Ano, ale zatím ji nechám odpočívat, noc je ještě daleko.

Svítání nového života, naděje .. Kde ji mám vzít? Kde? Je to divné slunce vstává a Tomas je zatím klidný. Jak dlouho asi potrvá než se sluneční paprsky dotknou jeho bledé kůže. Kdy se v jeho temně modrých očích, připomínajících bouřková mračna, objeví strach, zoufalství či bezradnost z údělu jenž byl upírům dán.Byl s ní a přece sám, ztracen ve svých myšlenkách. Gabriela pohlédla k oknu, slunce pomalu vycházelo a jeho paprsky ozařovaly okolní krajinu. Za pár okamžiků se dostane sem. Na co ještě čeká? Gabriela na něj se zděšením pohlédla. Snad se nechce zabít?! Tomas se probral z transu a došel k oknu. Pomalu zatáhl závěs a vrátil se do křesla. Až teď si Gabriela uvědomila na co myslela. Je to upír! Zaslouží si smrt, skoro mě zabil a Huana taky. Nemůžu o něm takhle přemýšlet, natož ho litovat. Ale … . Jaképak ale! Není zas tak špatný. Chce to čas. Zašeptal tichý hlas v Gabrielině mysli. Ne! Je to nepřítel, upír! Kdyby mohl zabil by mě. Nenávidí mě a já jeho!! Tak to je a tak to i bude. Nic jiného v tom není a nebude! Gabriela se prudce otočila a snažila se uklidnit. To na co myslela ji jí nahánělo hrůzu, děsila se toho a modlila se, aby se to již nikdy neopakovalo. Tomas Gabrielu pozoroval a přemýšlel co bude dál, až se dozví pravdu. Odejde a už s nevrátí, zapomene. Nemá cenu se jí zabývat. Musím zapomenout …. .

,, Lukasi! Zavolej mi sem Tomase. A ať mu připraví zbraň a brnění." ,, Ano pane." Lukas kvapně vyběhl ze sálu. Co když je moc brzy? Ne, teď nesmím ustoupit. Pro dobro nás všech.

,, Tomasi! Máš se dostavit k Drasilovi. A to okamžitě!!" Tomas se pomalu zvedl a váhavě odešel. Myšlenky mu výřili hlavou a tak si nevšiml Drasila skrytého ve stínu. ,, Tomasi mám pro tebe úkol." Drasilova slova se rozlehla sálem, Tomas nadskočil. ,, Vydáš se s Gabrielou do míst, kde potkala toho prvního vlkodlaka. On něco ví, pomůže vám. Teda aspoň v to pevně doufám. Vyrazíte za soumraku." Tomas se zděsil, další čas s ní …. . ,, Můj pane, prosím pošlete s ní někoho jiného." ,, Proč bych to měl dělat?" ,, Víte ona … já… prostě …." ,, Nekoktej mi tady, už jsem se rozhodl!" ,, Jak si přeješ pane." Tomas se uklonil a naštvaně odcházel pryč. Proč? Proč rovna já? Proč nemůžu tu zpropadenou lykanku dostat z hlavy?!
Gabriela si náhle uvědomila, že je sama. Sama v potemnělé komnatě. Tomas odešel. Uvědomila si, že jí chybí jeho přítomnost. Jeho podezíravé pohledy, jeho ledový klid. Ticho nebylo tak tíživé, když jej přerušoval jeho dech. Možná jednou…. Tomas rozrazil dveře a pohlédl na Gabrielu. Připrav se na cestu, večer odjíždíme!" ,, Kam?" zeptala se Gabriela vyděšená jeho náhlým příchodem a svými myšlenkami. ,, Za tím vlkodlakem, jak jsi o něm včera mluvila." ,, Ale … Já nevím kde je!" ,, Pojedeme do míst, kde jsi ho potkala a pak se uvidí." A s těmi slovy se Tomas otočil a odešel. Gabriela zaklela, má být dál v jeho blízkosti, to nedopadne dobře. Bude se muset držet od něj dál a nenechat ho přijít moc blízko. A co když příde moc blízko? Tak prostě odejdu! Vážně to chceš? Jo! Ne, chceš něco jiného. Jen si to nechceš přiznat. Představ si jaké to bylo když tě zachránil před pádem z koně. Nebyl to příjemný pocit? A co kdyby se opakoval, nebylo by to příjemné? Ne! Nenávidím ho a on mě! To si myslíš ty! Nevíš, co se mu honí hlavou. A ty to snad víš? Já jenom říkám, že mu nejsi lhostejná a to už něco znamená. Neznamená to nic!
Gabriela rozzuřeně bouchla do postele, ten hlásek v její hlavě jí štval. Ale přece jen se nad tím zamyslela. I kdyby to byla pravda, on pro ni nic neznamená. A nikdy nebude, dodala nejistě. Přestávala si tím být jistá. Přestávala, si být jistá vším, v co před tím pevně věřila. Její okolí se zbláznilo, nebo se zbláznila ona? Dveře zavrzaly a někdo pomalu vstoupil. Gabriela se ohlédla, byl to Drasil. Ve tváři měl vepsanou dávnou bolest, kterou ona probudila. ,, Gabrielo musíš odjet. Není tu bezpečno!" ,, To asi nikde." Zašeptala. ,,Měla bys vědět, proč tě tví bratři nenávidí a chtějí tvou smrt." Drasil se nadechl a začal vyprávět o Karin a věštbě, kterou vyslovila.

,, Oni si myslí, že ty jsi jejich zhouba. Ale to oni jsou si vlastní zkázou, ne ty. Jejich prokletí se naplní. A Makhul snad konečně přestane toužit po pomstě." ,, Po pomstě?" ,, Za svůj dlouhý život jsem udělal mnoho chyb a většinu z nich jsem i napravil, ale tu největší ne. Makhul je můj mladší bratr. Už jako dítě byl krutý. Zabíjel zvířata pro potechu, později je i mučil. A já tomu přihlížel, mohl jsem ho změnit a vše by bylo jinak. Ale já to neudělal byl jsem slepý. Až jsme se stali soky v lásce, oba jsme se ucházeli o Karin a ona si vybrala mě. Makhulovi se to nelíbilo a tak ji obvinil z čarodějnictví. Udělal to hlavně kvůli tomu, aby viděl mou bolest, protože já ji opravdu miloval. Když ji upalovali, byl jsem již upírem, mohl jsem ji zachránit, ale neudělal jsem to. Nechal jsem ji zemřít v příšerných bolestech. Ještě než se Makhul stal vlkodlakem, mohl jsem ho zabít, ale neudělal jsem to. Nedokázal jsem to. " ,, Ale co to znamená?" ,, Makhul tebe využil k vyburcování vlkodlaků, udělal z tebe příčinu války. Jeho hlavním cílem je zabít mě. Aby na světě nebyl nikdo, kdo by měl stejnou krev jako on. Kdo by po jeho smrti toužil víc než po čemkoli jiném, někdo kdo by si pamatoval na den, kdy z jeho bezcitných očí tekly slzy. Někdo kdo z něj nemá strach." ,, Tak proč musím utéct?" ,, Až se to dozví a on se to dozví, se bud muset rozhodnout. A tím všem odkryje své nejtajnější úmysly. Pak jej možná vlkodlaci přestanou poslouchat." ,, A co když ne?" ,, Tak budeme bojovat a ty budeš v bezpečí s Tomasem. Hodně štěstí Gabrielo." ,, Proč to všechno děláte? Mohli by jste mě zabít a nemuseli by upíři umírat." ,, Sám nevím, možná protože mi ji připomínáš…" Drasil se otočil a odešel. Gabriele jeho slova stále zněla v uších. Byla důvodem k vyprovokování války, ke krveprolití. A to tížilo její srdce a k tomu všemu tu byl Tomas. Upír kterého nemohla dostat z hlavy.

Tomas se mezitím připravoval na cestu. Byl stále naštvaný. Kvůli tej tykance musí na cestu do neznáma za dalším lykanem. ,,Ta krvelačná, bezcitná.. krásná potvora." Křikl, ulevilo se mu a pak se i usmál, ani si neuvědomil, že řekl ,, krásná". Bude moct strávit další čas s okouzlující Gabrielou a pak se uvidí, co bude dál. Třeba ji konečně vyžene ze svých myšlenek. Ale kdo ví co přinese zítřek….
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kermisee Kermisee | Web | 18. srpna 2009 v 9:18 | Reagovat

Toje napínavý..hele, já chci, aby spolu něco měli...prosím :D :-D
Jina...já nejsem hnidopich, ale dostala jsem menší záchvat smíchu, v posledním odstavci na konci první věty, máš místo lykance, tykance :D muhehe..dobrý :D

Jsi čím dál lepší...jsem zvědavá, co přinese zítřek a co, tak prodíchúdní bratři spolu tedy vyvedou :-)

2 Kermisee Kermisee | Web | 18. srpna 2009 v 9:19 | Reagovat

Jinak všechno nejlepší ViVi, hodně štěstí, lásky, zdraví..úspěchů vc blogovém světě a pevné nervy :-)
P.S. Kolik ti je? 14?

3 Triany Triany | Web | 18. srpna 2009 v 12:23 | Reagovat

kráásnéé moooc =)

4 nat nat | Web | 18. srpna 2009 v 23:45 | Reagovat

ahojky u me na blogu mas diplomek pro vsechny sb tak zatim pp nat

5 Marilla Marilla | Web | 21. srpna 2009 v 12:12 | Reagovat

parádní......daj se do hromady že jo??..:DD:.

6 langusta langusta | 21. srpna 2009 v 15:55 | Reagovat

fakt dobrý
:-)

7 Terka-Prue tvé sb Terka-Prue tvé sb | Web | 23. srpna 2009 v 8:59 | Reagovat

ahojky po dlouhé době obíhám svoje love sbnka, moc se omlouvám, no a jak sis užila prázky?
zatím papa

8 Terka-Prue tvé sb Terka-Prue tvé sb | Web | 23. srpna 2009 v 9:00 | Reagovat

úžasný

9 Terka-Prue tvé sb Terka-Prue tvé sb | Web | 24. srpna 2009 v 9:03 | Reagovat

ahojky obíhám svoje sbnka,tak se hlásím a jinak jak se máš a jak si užíváš zbytek prázdnin?
zatím papa

10 Beth Beth | Web | 30. srpna 2009 v 20:05 | Reagovat

Děkuju  :-)
Ty máš taky hezký blog.
Doufám, že se někdy v dohledné době vrhneš na Tajemství vlkodlaků - je to zajímavá povídka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama