Čarodějnice-část první

23. září 2009 v 15:22 | vivienne |  Krátké povídky
echm, echm, takže další můj patvor. Tuhle povídku nemám ještě dokončenou a že ji píšu dlouho, ale řekla jsem si, že dokud kus nezveřejním tak jí prostě nedopíšu. Kermisee si možná vzpomene, že jsem se o ní zmínila, když sme si jednou psali. Jinak mám takovej pocit, že se později objeví věci, které nejsou zrovna příjemné, ale patří to k tomu. Jinak moc vás prosím o komentáře.

Středověk. Čas hrdinských činů, ale také útisků a falešných obvinění. Hony na čarodějnice bývali běžné. Jen se znelíbit církvi, bohatému a mocnému muži, nebo jen stačilo být jiný. Některé údaje říkají, že v těchto procesech zamřely tisíce žen, mužů i dětí, někteří tvrdí, že jich bylo mnohem více. V historii je středověk moje oblíbená doba, ale tyto procesy mi to kazí. Odsuzuji Kladivo na čarodějnice a odsuzuji ty, co se řídili touto knihou. Na hranicích, při mučení, zemřeli spousty žen a dívek, výjimečně chlapců a mužů. Jak daleko tehdy sahala lidská nenávist…

Anglie 1634, čarodějnické procesy jsou v plném proudu. A nyní se zde ocitáme my. V jedné středně velké vesnici, žije zde spousta žen a dívek, některé jsou svobodné jiné ne. Některé jsou krásné, jiné míň, ale každá má své kouzlo. Zdá se, že je zde vše idylické, ale zdání může klamat. Ne všichni lidi přejí jiným a ne všichni jsou čestní…




Jenny, jedna z mála svobodných dívek ve vsi. Měla dlouhé rudé vlasy, zářivé oči, vysokou štíhlou postavu a krásnou tvář. Muži na ni hleděli se zalíbením a ženy se závistí. Nejeden mladík se ucházel o její ruku, ale ona je všechny omítala. Každé ráno chodila na louku pást husy. Toho rána slunce pálilo její bledou kůži víc než obvykle. Schovala se proto do stínu stromu a rozhlížela se po okolí. Nikde, nikdo jako každá den. Bylo ticho ani vítr nefoukal.

Zavřela teda oči a opřela se o strom, užívala si chládku. ,, Můžu si přisednout?" ozval se z nenadání tichý mužský hlas. Jenny sebou trhla a ohlédla se po tom muži. Ten se zářivě usmíval, nečekal na odpověď a přisedl si. Byl to Lukas syn kupce. Jenny se kolem sebe nervózně ohlížela, Lukasova přítomnost nevěstila nic dobrého. Jen tak s nebavil s lidmi jako byla ona a navíc co by on dělal někde na louce. Lukas znovu prolomil ticho, kladl jí otázky a ona odpovídala. Den se rychle nachýlil ke konci a oni se rozešli v domnění, že se zase setkají. Cestou domů Jenny chytila bouře, ledové dešťové kapky bičovali její tělo. Když dorazila domů, byla promočená na kost a kvapně proto ulehla.

Ráno se probudila a zajistila, že má horečku. Doma nikdo nebyl, všichni byly v kostele. Jenny tedy znovu ulehla. Dny plynuly a ona se cítila lépe, vstala a vydala se na trh. Lidé po ní házeli zlostné pohledy, nechápala co se děje. Až jí kněz pověděl, že Lukas je na smrt nemocen. Jenny se zděsila, nechtěla o něj teď přijít. Chtěla za ním jít, ale nepustili ji. Smutná se vracela domů, když tu někdo z lidí vykřikl. ,, Čarodějnice!" Jenny se zděšeně kolem sebe rozhlížela, když se z davu ozvaly další výkřiky. ,, Uhranula kupcova syna! Viděl jsme ji." ,, Je spojencem ďábla.",, Nebyla v kostele!" ,, Ano, místo toho doma obcovala s ďáblem." ,, Ďáblova nocležnice!" ,,Čarodějnice!!!" křičeli všichni. Jenny se rozbrečela. ,, To není pravda." Křikla mezi vzlyky a dala se na útěk.

Jakmile doběhla domů, začala brečet ještě víc. ,, Co se děje?" zeptala se její matka. ,, O-oni … mě nazvali čarodějnicí." ,, Klid to bude dobré." Uklidňovala ji, i když si tím nebyla jistá. Den pomalu plynul Jenny se trochu uklidnila, byl už večer, když někdo zabušil na dveře jejich domu. ,, Kdo je?" zeptala se Jennina matka. ,, Otevři ženo! Jdeme vykonat spravedlnost." Odpověděl někdo z venku. Jennina matka je teda otevřela a dovnitř vešlo pět straží z rychtářova úřadu. ,, Kde je Jenny?" zeptal se jejich vůdce. ,, Tady." Pípla Jenny a vyšla za stínu. ,, Jenny bylas obviněna z použití čarodějné moci na kupcova syna. Musíme tě odvést do cely, kde budeš čekat na soud."
Voják domluvil a pokynul. Dva strážní se vydali k Jenny. ,, Nééé, já nejsem čarodějnice! Nic jsem neudělala!!!" křičela Jenny. ,, O tvé vině, nebo nevině já rozhodovat nemůžu. Odveďte ji!" řekl velitel. Dva muži chopili Jenny, i přesto že sebou škubala ji odvedli z domu. Všemu přihlížela její vyděšená matka. O pár chvil později jí vedli vesnicí směrem k vězení. Lidé vykukovali z oken a souhlasně kývali hlavami. Konečně ji chytili, myslila si, už bude klid.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Valinor Valinor | 23. září 2009 v 19:16 | Reagovat

Týjo je to fakt moc hezky napsané. Souhlasím s tebou, mně se taky upalování nevinných vůbec nelíbí... Na hranice bych postavila ty, co soudili. Prosim honem napiš zbytek a další kapču k vlčímu poutu dík  :-D

2 Kermisee Kermisee | Web | 26. září 2009 v 17:13 | Reagovat

Ach jo...ta doba...ty mravy...
A za všechno mohla církev...Já bych po těchto procesech, po těch věcích, co unikli na veřejnost...nemohlabýt dobrým křesťanem...jsem ráda, že nejsem křesťan...
Kladivo na čarodějnice...mnesnáším knihy, kterou jsou tak "cgytré" že "vědí" jak rozpoznat čarodějnici, čarodějě, ďábla...je to trapné...opravdu...

Ale příběh je napsaán krásně, ale úplně mě to rozházelo...jedna blbá náhoda, blbý den...jedna blbá bouřka...

Jistě, že si vzpomínám, když jsi mi o tom psala...to bylo tehdy, když jsi luštila svůj rukopis, že? :D

3 Triany Triany | Web | 27. září 2009 v 11:51 | Reagovat

zajimavé velmi :-)

4 monísek monísek | Web | 27. září 2009 v 14:13 | Reagovat

hmm tak tohle je moc pěkný...

5 Temná elfka Temná elfka | Web | 30. října 2009 v 21:07 | Reagovat

pěkný začátek ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama