Vlčí pouto 16-Poslední svítání

29. ledna 2010 v 10:05 | Vivienne |  Vlčí pouto

Tak plním svůj slib, který jsme dala už docela dávno, je tu poslední kapitolka Vlčího pouta, mám rozepsaný epilog a tak by se tu měl objevit co nejdříve. :-) Zas a znova prosím o komentáře..

I přes posily vlkodlaků ubývalo, zdálo se, že upíři mají vítězství na dosah. Lukas se otočil k věži a jakmile uslyšel zvuk bitvy, rozběhl se pomoci svému pánu.

Raněný Drasil těžce oddechoval, další střet s Makhulem už nepřežije. Makhul se rozeběhl, Drasil se přikrčil a nastavil meč. Pak ucítil jen bolest.

Makhulův meč mu projel ramenem a na ten jeho se Makhul nabodl a teď mu trčel z břicha. Makhul padl na kolena, oči rozšířené nepochopením. Dotkl se místa, kde se meč zabodl a pak se na ruku překvapeně zahleděl, byla od krve, jeho krve. Neudržel rovnováhu a padl na záda. Namáhavě dýchal, až vydechl na posledy. Makhul Drtispár byl mrtev. Lukas rozrazil dveře a poklekl ke svému pánu. " Jak to vypadá Lukasi?"
" Vyhrajeme."
" Nějaké zprávy o Gabriele?"
" Ne, nic můj pane."
" Nech mě tu a jdi bojovat."
" Ale pane, jste raněn."
" Řekl jsem, abys šel bojovat. Tak jdi!" Lukas se otočil a odešel ven. Posledních pár vlkodlaků bylo zahnáno do kouta a jejich zabití bylo otázkou času.

Gabriela s Tomasem osaměli. " Co teď?" zeptala se váhavě. " Teď…" nedopověděl Tomas, protože na něj ze stínů vyskočil vlkodlak. Gabriela odlétla stranou, Tomas narazil do stromu a zaúpěl. Z rány, kterou mu vlkodlak způsobil, začala vytékat krev. Vlkodlak se teď zaměřil na Gabrielu. Ta se zmateně postavila a čelila jeho útokům.


Vlkodlak zaútočil, Gabriela jej chytla za ruku a přimáčkla ke stromu. Nelidská síla jí projela tělem a tak byl náraz velice tvrdý. Vlkodlak padl na zem a z ruky mu vypadla dýka. Huan mu okamžitě prokousl hrdlo. Makhulova myšlenka došla ke svému naplnění i po jeho smrti.

Tomas znovu zaúpěl, rána se nechtěla zacelit. " Jak to, že se nehojí??" zeptala se vyděšená Gabriela. " Jed. Byl to jed, s tímhle si neporadím. Já… já, umírám…"
" Ne! Něco s tím musí jít udělat. Musí! Teď mě nesmíš opustit. Prosím ne!"
" Já …. Chci ti něco říct, Gabrielo, ještě než přijde můj konec.... Já tě miluju!" zaúpěl, jeho hlas pomalu ztrácel na síle. Život mu unikal mezi prsty. Gabriela to celé vyděšeně pozorovala. "Já tebe taky." Odpověděla roztřeseným hlasem. "
Díky za všechno, co jsi pro mě udělala…"
" Ne já děkuju tobě." Řekla a políbila ho. Tomas se smutně usmál a chtěl ještě něco říct, ale nedokázal to. Jed dokonal své dílo. Byl mrtev.

Drasil vyšel ven z hradu a promluvil k upírům. " Makhul je mrtev!!! Sic nevíme co je s Tomasem, ale dnes není čas to zjišťovat, blíží se svítání. Doufejme, že se mu dařilo, tak jako nám. Odpočiňte si mí bratři a pak se dáme do oslav tohoto vítězství!" ozval se jásot, upíři kvapně mizeli a hrad pomalu ztichl.


Milovala ho a nenáviděla. A teď ho ztratila, Tomase, upíra, jenž jí skoro zabil. Spojili dva světy a ty je teď rozdělili, navždy! Milovala je oba Daniela i Tomase a oba zemřeli kvůli ní, kvůli jejich lásce, nenávisti a zášti jiných. Huan smutně zavyl.
Světlo jejího života znovu zmizelo. Napůl šílená se rozběhla ke srázu. Skočí, nechce už dál žít! Náhle se zarazila, Huanovo vytí nabývalo na síle. Vyl a vyl do noci. Vrátila se k němu a slzy jí pokryly tvář. Vzhlédla k nebi, zářily tam hvězdy, na které se spolu dívali. Spolu, jen oni dva a hvězdy. Dva znepřátelené rody najednou si tak blízké. Ale co zmůže chvíle lásky a porozumění proti stovkám let nenávisti? Nic a ona to nyní poznala a pochopila. Vzedmula se v ní vlna nenávisti, touha zabíjet. Vykřikla a její hlas se smíchal s vlčím vytím. Spojili se v jedno krásné i hrůzu nahánějící vykřiknutí rušící noční klid. Uvnitř ní se spojili dvě na pohled odlišné bytosti. Člověk a vlk… vlčice a dívka. Jsou jedno a už nic je nemůže rozdělit.

Přišlo ráno a sluneční paprsky se prodírali lesním porostem až na dosah Tomasova těla. Dotknou se ho a ono se změní v prach. Ne!! Chtěla Gabriela zakřičet, ale ovládla se. " Sbohem." Šeptla a se slzami v očích pozorovala, jak se jeho tělo rozpadá.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rizell Rizell | 29. ledna 2010 v 20:45 | Reagovat

nenenene..... ty je všechny zabíjíš * smích * dobře, ty....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama