Kapitola 10 - Stín ohrožení

23. února 2010 v 15:44 | Vivienne |  Cena života
A je tu další kapitoka. Už desátá, to uteklo nějak rychle.. Mno dozvíte se v ní, co se děje s Jasmie... Takže přeji příjemné čtení a prosím vás o komentář.

Jela nepřetržitě dál, nevnímala čas, vnímala jen cestu, která se pomalu, ale jistě vinula k jejímu cíly. Dávno opustila chladná sever a teď projížděla sluncem zalitými silnicemi Itálie. Cítila, že Brian překročil hranice jen o něco dříve než ona. Teď zbývalo jen ho dostihnout a zabít. Ten úkol zněl celkem lehce, ale byl těžký. Kdo ví jestli ho dokáže zabít?

Prudce dupla na plyn a rozhlédla se kolem. Bylo poledne, sluce svítilo a ona nemohl jen tak vyjít ven. Vzala si šátek, sluneční brýle a vydala se k místu, odkud cítila člověka. Její čich ji nezklamal, a tak za pár okamžiků uviděla osamělou dívku stojící u skalního útesu. Jakmile si jí všimla chtěla utéct, ale bylo pozdě. Jasmie na ni skočila a zakousla se jí do krku. Dívce se z hrdla vydral vyděšený výkřik. Na nic víc se nezmohla. Za pár minut padla ne zem mrtvá. Jasmie znovu došla k autu a rychle se vydala na cestu.

Krajina se rychle měnila, až Jasmie v dálce zahlédla obrys Volterry. Před sebou viděla utíkajícího upíra. Bylo jí jasné kdo to je. Zastavila a vystoupila z auta. Upír se zastavil a otočil se na ni. Chvilku se rozmýšlel a pak se k ní pomalu vydal. Jasmie se snažila tvářit svůdně, nebyla si však jistá jestli jí to jde. Jakmile k ní upír došel, zvědavě si ji chvilku prohlížel a pak promluvil. " Jmenuji se Brian, jaké je vaše ctěné jméno, neznámá krásko?"

"Jasmie." Řekl a usmála se. Brian jí vzal za ruku a políbil ji. " Kam pak máte namířeno Jasmie?"
"Tam." Řekla tiše a kývla hlavou směrem k městu. "Já taky, jaká náhoda, že?"
"To ano, nechtěl by, jste jet se mnou?" Nabídla mu Jasmie a koketně se usmála. "Ano a jak rád." Odvětil Brian a nasedl do auta. Jasmie ho následovala. Past sklapla.

Brian pomalu šel ztichlou Volterrou, obličej zašpiněný krví. V očích měl nepřítomný pohled. Náhle jej uchopili pevné ruce a kdosi jej vedl pryč. Prošel dlouhými chodbami a pak stanul tváří tvář vládnoucím upírům - Volturiovým. Seděli tam jako sochy a shlíželi na něj rudýma očima. Stráže jej donutili kleknout a zesílili svůj stisk na jeho pažích. V ten okamžik Brian jakoby procitl a trhnul sebou.

Aro vstal a šel k němu. "Co se tu stalo? Jak jsem se sem dostal?" začal Brian koktat zmateně. Chtěl ještě něco dodat, ale hlas se mu zasekl. Aro sepřed ním zastavil a zkoumalo ho pohledem. "Jasmie.." uniklo, ale to už Ario chytil jeho obličej, chystajíc se trhnout. Pak se, ale zastavil. Znovu se ho dotkl a zavřel oči. "Skonči to." Řekl Ciaus. Aro, již neváhal a trhl. Z Briana zbyla jen hromádka popela. "Co se děje Aro?" "Mluvil o nějaké Jasmie. Viděl jsem jí. Její oči, byly živě modré…" řekl si sám pro sebe zamyšleně. "Přiveďte ji!" rozkázal. Pak se znovu posadil a přemýšlel, co to znamenalo. Jasmie, to jméno mu stále vířilo hlavou, tak jako Brianovi vzpomínky. "Aro, co se děje?" zajímal se Markus. " Ne to ne. Ale ta Jasmie…" zakroutil hlavou a snažil se tomu přijít na kloub.

Jasmie sebou trhla a snažila se uklidnit. Brian byl mrtvý a ona se ho nemusela ani dotknout. Potěšeně se usmála a pomalu se vydala z města. Než jej stihla opustit, objevili se kousek od ní muži v kápích. Jediný pohled jí stačil k tomu, aby si uvědomila, co jsou zač.

Zastavila se a vyděšeně se kolem sebe rozhlédla. Kromě nich nikde nikoho neviděla. Zašla za dům a rychle přemýšlela, jak se dostat ven. Zmocňoval se jí strach. Pak uslyšela kroky, z každé strany k ní přišel jeden upír v kápi. "Půjdeš s námi." Řekl nejvyšší z nich. "Provedla jsem snad něco?" zeptala se s nehraným zděšením. Nechápala, jak by mohli přijít na to, co se stalo. Upír se na ni zamyšleně podíval.

"To se uvidí." Odpověděl neurčitě a dal se na cestu. Zbylí upíři ji postrčili a tak jej musela následovat. Po několika minutách došli do sídla. Vedli ji temnými chodbami a pak zavřeli do nějaké místnosti. Jasmie si sedla a čekala.

Pak se dveře otevřely a stál v nich stejný upír, jako ji sem zavřel. Tentokrát neměl plášť a rukávy měl vyhrnuté. Na bílé kůži jeho předloktí svítilo tetování. Jasmie se ten pohled vryl hluboko do paměti. Bylo to totiž To tetování. Nešetrně ji chytil a donutil jít do nedalekého sálu. "Felixi, kohopak nám to vedeš?" ozval se něčí hlas. Felix jen cosi neurčitého zamumlal a i s Jasmie pokračoval dál. Zastavil se před třemi křesli na nichž seděli oni, Ciaus, Aro a Markus. Ti si ji zvědavě prohlíželi.Jasmie trochu sklonila hlavu a čekala. Co bude dál?

Pak kdosi neznatelně kývl hlavou a Felix ji odhodil na zeď. Ozvalo se zadunění. Jasmie se rychle otočila, další ráně se vyhla a pak mu sama jednu zasadila. Felix pod tíhou úderu a překvapení ustoupil o několik kroků do zadu. Pak znovu zaútočil, Jasmie to čekala a tak jej překvapila a zaútočila o pár vteřin dřív. za okamžik odletěl na protější zeď. Jasmie se zastavila, nic nechápala. Čekala, co bude dál. Felix se zvedl a díval se na ni ještě překvapeněji. Aro zatleskal, usmál se a kývl na Aleka.

Jasmie si ho všimla teprve teď. Stál v černém plášti vedle své sestry a usmíval se na ni. A pak nastala tma. Jasmie neviděla, neslyšela, necítila. Zbavil jí smyslů. Jasmie zůstala stát oči zavřené a soustředila se na Felixe. A pak jej měla, viděla, jak se na ni chystá zaútočit, chtěla jej ovládnout, ale nešlo to. Vzdala to a pokusila se uskočit. Nevěděla kam, ani jestli opravdu uskočila, nebo spadla, ztratila Felixe a bylo jí to jedno.

Pak se obraz vrátil, Jasmie zjistila, že leží na zemi a všichni na ni překvapeně zírají. Jasmie se zvedla, ale to už k ní kráčel Aro."Podej mi ruku." Jasmie si vzpomněla, co dokáže. Sakra. Zaklela v duchu. Začala rychle myslet na minulost, obrazy v její mysli ožili, i když jí to nebylo příjemné. Všechno co se týkalo Briana, Kaitlin a vlkodlaků musel zakrýt, nesměla dopustit, aby se o nich dozvěděl. Roztřeseně mu podala ruku a podívala se mu do očí. Soustředila se, aby viděl jen to, co měl. Arovi se po chvilce překvapením rozšířili oči, když zahlédl obraz jejích rodičů. "Proč na ně myslíš?" zašeptal. "Měli by výročí."
" Ty víš, kdy mají tvoje oběti výročí?" zašklebil se na ni. "Ne, ale vím kdy měli výročí mí rodiče."
"Tví rodiče?" Jasmie přikývla. "Ty jsi je zabila?" zeptal se, když došel k obrazu jejich zkrvavených těl. "Ano." Špitla Jasmie. Arovi se oči rozšířili překvapením. "Jak to?"
"Poté, co skončila moje přeměna, jsme netušila, co se to se mnou stalo. šla jsem domů a narazila matku a otce a takhle to dopadlo." Řekla smutně.

"A co Brian?" zeptal se Ciaus. "Potkala jsme ho před městem, domluvili jsme se, že pojedeme spolu. Ale pak se mi ztratil, kde je nebo co se s ním stalo, to nevím.. Odkud ho znáte?" Ciaus ukázal na malou hromádku popela. Jasmie přikývla a v duchu se oddechla. Z nejhoršího tedy byla venku. Teď jen co nejrychleji zmizet. " Má drahá Jasmie, bylo by pro nás potěšením, kdybys zde zůstala. Mám na tebe ještě několik otázek," Aro se usmál a s Jasmie pochopila, že nemá na výběr.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 23. února 2010 v 16:48 | Reagovat

dakujem za pochvalu designu a idem si prečítať poviedku :)

2 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 23. února 2010 v 17:08 | Reagovat

super :)..som zvedavá aké plány má Aro s Jasmie :) hihi

3 mary mary | 23. února 2010 v 19:20 | Reagovat

hmmmmm  :-D

4 AngEl AngEl | Web | 23. února 2010 v 19:22 | Reagovat

jako vždy mám pocit, že to nevydržím zvědavostí do té doby, než jsem přidáš další díl ..  :-)

5 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 24. února 2010 v 15:35 | Reagovat

ďakujem :) hihi

6 Fliky a Fikk Fliky a Fikk | Web | 24. února 2010 v 17:42 | Reagovat

zdřené dílo...xD

7 Masíí Masíí | Web | 24. února 2010 v 19:42 | Reagovat

moc hezky..

8 Dennyane Dennyane | Web | 25. února 2010 v 16:09 | Reagovat

Ani jsem nepostřehla, že tu už byly předchozí kapitoly. Budu muset jít do archivu a pročíst si to celé znovu. A když už je řeč o této povídce, tahle kapitola se ti moc povedla!

9 Neela-hime Neela-hime | Web | 25. února 2010 v 18:19 | Reagovat

Děkuji ^^
Ach, tahle kapitola je super *.* potřebuji další xD

10 Kermisee Kermisee | E-mail | Web | 28. února 2010 v 14:15 | Reagovat

Wauu..tak to je něco...
Jasmie je velmi zajímavá, velmi...myslím, že nám něco tajíš ViVi...copak je ta naše Jasmie vlastně pořádně zač? Něco mi na ní nesedé...cheché :D

11 langusta langusta | 5. března 2010 v 17:51 | Reagovat

hééj proč rovnou nenapíšeš knížku  ;-) ty fakt víš jak zaujmout čtenáře....tohle byla fakt trefa...jen tak dál!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama