Duben 2010

Pár myšlenek a pocitů, aneb šplouchá mi na maják...

27. dubna 2010 v 21:15 | Vivienne |  Myšlenky....
Horzný pocit. Pocit beznaděje. Jen tak sedět nad prázdným papírem, který čeká až se na něj něco napíše. Osoba před ním sedí a zírá na šedé řádky. Jakoby je zaklínala, aby se na nich začala rýsovat písmena, právě vznikajícího příběhu...

od 5.4 - 25.4

26. dubna 2010 v 15:33 | Vivienne |  Co týden dal a vzal..
opět po docela dlouhé době..

Nové spřátelko

24. dubna 2010 v 21:17 | Vivienne |  Spřátelení
Tak to už tu dlouho nebylo že?? :-) Takže se spřáteluju se zajímavý povídkovým blog který naleznete Zde
A tu je diplom..

Kapitola 14 -Seattl

21. dubna 2010 v 14:25 | Vivienne |  Cena života

Další kapitolka, divná a je taková o ničem...  Prostě nuda....
Ani nevím proč jsem ji napsala...

Jo a objeví se tam postava kterou si přála Mary, tak ať selíbí.... 


Jasmie odehnala vlkodlaky a sama se s Kaitlin a Mesy vydala nakupovat. Byla to nezbytná nutnost, i když v hloubi duše ji těšilo, že zase bude vypadat normálně. Rychle nakoupila a čekala na ostatní. Na sobě teď měla vysoká černé boty, červené legíny a černou krátkou sukni, k tomu černé tílko. Mesy si ji dlouze prohlížela. "V tomhle budeš běhat?"
"Jo!"Odsekla Jasmie a zamračila se. Mesy se jen pobaveně ušklíbla. Sama si vybrala černé botasky, černé kalhoty a triko, k tomu černý plášť s kapucí. "Lehce se z toho dostanu, takže se budu moct rychle přeměnit." Vysvětlila Jasmie, která si ji zkoumavě prohlížela.

Proč se všechno dobré ve zlé obrátí??

17. dubna 2010 v 21:12 | Vivienne |  Stalo se...
Kratičký náhled do dnešního a předešlého dne, prožitého jedním šílencem.

Nightwish- Forever yours

16. dubna 2010 v 18:06 | Vivienne |  O čem bardi pějí
Dávám sem překlad mé oblíbené písničky od Nightwish.

jupí!!!!

13. dubna 2010 v 16:59 | Vivienne |  Mé keci
Po dlouhé době mám důvod k oslavě, před chvilkou jsem konečně dostavěla puzzle.
Konečně mám před sebou celý obrázek do Victorie Frances, jménem Čarodějnice.
A již brzy bude zarámovaný viset nad mou postelí. :-)
Už se těším... Strašně moc... :-)

Kapitola 13 - „Tvůj osud je blízko......“

10. dubna 2010 v 17:05 | Vivienne |  Cena života

Další kapitolka.. Divnej název.. a ještě divnější obsah. Je to prstě o cestě, ale název Cesta se mi zdál divný a tak mě napadl, tenhle ještě divnější.




Kaitlin seděla v letadle vedle Jasmie. Čekalo je ještě několik dlouhých hodin cesty, na jejímž konci, měl být jejich nový domov. Kaitlin se opřela a zavřela oči. I zde s ní byli duchové, i zde k ní promlouvali a sdělovali jí dávnou minulost i budoucnost.
"Tvůj osud je blízko."Špitla. Jasmie se na ni otočila a překvapeně se na ni zadívala.

29.3-4.4

7. dubna 2010 v 19:54 | Vivienne |  Co týden dal a vzal..
A začal nový měsíc....

Zrození vlkdolaků - verze 2

3. dubna 2010 v 19:03 | Vivienne |  Mini povídky
Před časem ste si mohli přečíst první verzi, tady je ta druhá. Je divná.. A nějak nedokážu pochopit, proč jsme psala na jedno témě tři povídky.. Ano, mám ještě jednu verzi... Prostě děs... Jo a tahle ta je celkem dost inspirovaná filmem Princezne Mononoke, tedy hlavně ten začátek.

Kdo viděl pochopí..

Kdysi dávno žili lidé, kteří ctili matku Zemi. Báli se prvních a opravdových bohů-zvířecích bohů. Byli velcí a mocní, měli své hlasy, jimiž promlouvali. Každé zvíře v té době umělo mluvit, a když jste chtěli slyšeli jste ho. Tak jako dnes nosí vítr příběhy dob dávno minulých a když pracně posloucháte, slyšíte je, tak
jako můžete zaslechnout hlasy stromů.


Tak nějak.. divně...

1. dubna 2010 v 16:07 | Vivienne |  Stalo se...
Bylo nebylo přišlo jaro. V ty první projasněné dny jsem byla plná energie, neustále jsem běhala venku, měla chuť dovádět jako malé dítě.
Ale teď to ustalo, múza zase zdrhla, chuť do života vzala roha spolu s ní.
Sem vycucnutá, jakoby všechno dobré zmizelo. A já se ploužím jako mrtvolka a nemám sílu jít dál. A vlastně nevím, jestli jí vůbec chci.. 
Z rýmička se stala rýma.. Štve mě, furt smrkat, od toho odřený nos, zalehlé uši a občas bolest hlavy. K tomu bolest zubu a nevyspalost, kvůli tomu mizernému letnímu času. Fakt mě nebaví se každou hodinu budit. Sem unavená, ale když si lehnu, že půjdu spát, nemůžu usnout. 
Jsou prázdniny tak bych mohal jet k Denče a kopnečně se podívat na Terynku, ale  votmhle stavu mě naši nepustí, na ale třeba se mi je podaří ukecat..
Prostě sem tenhle měsíc nezačala nejlíp a ten předchozí neskočnil dobře.
Teprve teď jsem si uvědomila, že je Apríl. Divné..

Původně tu měla být kapitolka, ale nějak sem se nepřemohla.
Sem tak strašně líná.....

Ale pomalu sem začínala přemýšlet co budu psát až dopíšu Cenu života..
Další kámen úrazu, nevím co psát.. Měla bych něco dokončit, co je rozepsané, ale to ne jde, jelikopž nevím o čem to mělo být. Prostě začnu něco psát a nevím, o čem to má být. Nejsem já magor? Jo jsem...
Četla jsem své starší povídky a uvědomila si, jak jsem se v psaní zhoršila.. Prostě tamty povídky byly jiné než ty co píšu teď. Měli v sobě pro mě něco zvláštního.  Asi už nikdy nenapíšu nic jim podobného.. škoda.. I když možná ani ne.. ...