Pár myšlenek a pocitů, aneb šplouchá mi na maják...

27. dubna 2010 v 21:15 | Vivienne |  Myšlenky....
Horzný pocit. Pocit beznaděje. Jen tak sedět nad prázdným papírem, který čeká až se na něj něco napíše. Osoba před ním sedí a zírá na šedé řádky. Jakoby je zaklínala, aby se na nich začala rýsovat písmena, právě vznikajícího příběhu...

Tak nějak jsem asi vypadala já. Přišla chuť něco napsat. Ale co? Na nic rozepsaného nálada nebylo, chtělo to něco nového. A tak začalo bloumání po domě. Hledání jakéhokoliv motivu, námětu, čehokoliv.. Ale nikde nic nebylo. A pak už je to k zoufalství jen krok. Urážení sebe samé, vyčítání si svých chyb.. 
Jindy nestíhám a teď tak plívám drahoceným časem, určitě se mi to vrátí..
Místo čehosi smysluplného, vzniká kravina. Ubohý výplod mého chorého mozku.

Stále se mi nedostává energie. Stále více mi chybí, a já bych jí tolik potřebovala... Škola mě dusí. Strašně moc. Proč nám do hlav v toukají něco co v životě nebudem potřebovat? Jsme jako stroje, naučit  a pak zapomenout, aby se uvolnilo místo pro další vědomosti. Čeština, můj odvěký nepřítel.. (to jak s ní válčím je vidět i zde: pravopisné chyby) Proč nemůžeme při slohu psát něco kreativního, nápaditého?? Ne my musíme dělat výtah. Ubíjí mě to. Mám chuť tvořit, ale potřebuji nějaký nápad, myšlenku, nějaké vodítko kudy se dát.  Ale to nepřichází a ta chuť se pomalu vytrácí.. A pak tu nezbude nic jen prázdno. A vlastně není to čeho chtějí dosáhnout? Zničit fantazii a donutit nás žít v kruté realitě každodeního bytí? Ne, to snad ne, jen mi to tak občas připadá..
Občas vidím svět černobíle, ale pak  se znovu rozjasní. Ale .. Začínám to ale nenávidět. Vždycky se objeví u něčeho dobrého a tím to zkazí.. Co však dát na jeho místo? Jen ve mě začíná hlodat červík pochybností, že se znovu svět rozjasní. 

Jde to tu od desíti k pěti, místo povídek, přidávám jen mé blbé výlevy. Zksím se polepšit a už něco takového nepsat, zase se budu svěřovat jen psovi Benovi a plyšákům, jelikož oni mě nikdy nemůžou zradit, ale taky nepradí...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 AngEl AngEl | Web | 27. dubna 2010 v 22:50 | Reagovat

taky si někdy nevím rady s češtinou a to to není můj úhlavní nepřítel.
tohle obodbí, kdy nevíš kudy kam /nebo jak bych to měla nazvat/, určitě časem přejde. neříkám, že hned, ale někdy určitě, protože nic netrvá věčně /od milých věví, které nás mrzí, když zmizí, až po tyhle nepříjemnosti/ ..
a neztrácej svoji fantatii, schopnost vidět věci, které jiní třeba nevidí. realita je krutá a je dobré, když se má člověk kam před ní schovat ...

2 etteleadragons etteleadragons | E-mail | Web | 28. dubna 2010 v 13:11 | Reagovat

Tak vidím, že nejsem sama, kdo se cítí podobně....Přesně to znám, když člověk marně bloumá a přamýšlí co napsat, ale nic ho nenapadá, ikdyž má strašnou chuť psát...Ano, i mě škola ubíjí a teď jsem měla jedno z nejhorších období ve svém životě, ale člověk si musí najít něco, co ho zase nabije novou energií. U mě je to třeba powerjóga a pes, to mi zaručeně zlepší náladu....

3 Lily Addams Lily Addams | Web | 28. dubna 2010 v 17:26 | Reagovat

Také mě nic nenapadá, co psát a ubíjí mě to...

4 Marilla Marilla | Web | 28. dubna 2010 v 19:39 | Reagovat

Ale nitak, Vivi, to bud zas dobrý přinejhoršm vydr ještě dva měsíce a je konec,...oprázdniny..;)

5 MiMi Madison H. ♥Aff♥ MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 29. dubna 2010 v 23:54 | Reagovat

občas sa cítim podobne, asi je to u každého normálne, že niekedy aj keby chcel písať, tak to proste nejde
...škola je sama o sebe ubíjajúca, nie to ešte písanie nudných slohových prác, namiesto niečoho kreatívneho...nenávidím slohovky od chvíle, keď som za sloh prvýkrát dostala štvorku...tak odvtedy...už sa venujem len svojej kreatívnej mysli a písaniu

6 langusta langusta | 30. dubna 2010 v 11:46 | Reagovat

určitě tě něco napadne, jako vždycky a nemusíš spěchat... na povídku od tebe si ráda počkám :-)

7 Zdebra Zdebra | Web | 30. dubna 2010 v 15:00 | Reagovat

Taky mám někdy potřebu něco napsat, ale nevím, co a jak. Třeba teď mám hroznou krizi.
Mě spíš v češtině vadí ta kvanta informací, co jsou v literatuře, která nám v životě k ničemu nebude. Maximálně se nás můžou zeptat v nějaké soutěži.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama