Já o mém hudebním vývoji, aneb od Šmoulů až po metal...

29. srpna 2010 v 15:20 | Vivienne |  Mimo mísu
Jak již název napovídá, chci využít téma týdne, které je hudba a napsat vám o svém hudebním vývoji.
Příjemné čtení..
PS: pravděpodbně mám jména některých skupin špatně, pokud si toho všimnete, budu vděčná za upozornění, abych to mohla upravit. Předem děkuji.

Takže téma tohoto týdne je hudba. Můj vztah k hudbě se vyvíjel a pravděpodobně
ještě vyvíjet bude, ale malé shrnutí neuškodí.
Úplně první hudbou doléhající k mým uším byla již výše zmínění Šmoulové, po jejich boku se celkem dlouho hrdě držela i Dáda.

Pak nastalo období, kdy jsem si začala uvědomovat co, že to poslouchají moji ctění rodičové a straší bratr. U nás doma vládl takzvaný "Big beat" hlavně tedy Extra Band, Sifon, Vejce, dalšími zástupci byli Kabáti, Doga, Krucipüsk a Fata Morgana.

Z tátovi garáže, kde kutil a spravoval různé mnou či bratrem rozbité věci, k mým uším poprvé dolehly tóny metalu, který si otec směl pouštět pouze tam, jelikož to má matka nazývala běsem a doma to nechtěla.

Hlavními zástupci byli Heloween, Kiss a mnoho dalších interpretů jejichž jména nejsem schopna napsat, jelikož se nálepky na kazetách dávno slouply.

Pak přišlo období, kdy jsem poslouchala to co bratr, výše jmenované interprety i další, např. Hammerfall, Manowar,...

První skupinou, kterou jsem začala poslouchat nezávisle ne bratrovi byli finští Nightwish. Do svých spáru mě dostali písněmi Stargazers a Gethsemane, už nikdy mě nepustili a tyto písně dodnes patří k mým oblíbeným. Druhou kapelou byli čeští Krleš, jejich CD jsem dostala darem a velice jsem si ho oblíbila. Dodnes na Krleš nedám dopustit.

Odtud už to byl jen krok a k mým oblíbencům se postupně přiřadili Within Temptation, Evanesence, Galadriel, Battlelore, Eluveitie, Dalriada, Turisas, Lordi, Tarja,Van Canto a mnoho dalších.

Ani česká scéna nebyla opomenuta a tak jsem přišla na chuť XIII. století, Arakain, Seven, Innoncens, SSOGE,...

Hudba v mém životě měla, má a podle i bude mít vždy své místo. A já jsem za to ráda. Jsem ráda, že se nacházejí lidé, kteří celý život tvoří hudbu pro nás ostatní. A za to jim děkuju...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 •K!kker• •K!kker• | E-mail | Web | 29. srpna 2010 v 15:30 | Reagovat

ahoj. nechceš spřátelit?
PS: krásný blog. Victoria frances je stašně šikovná :)

2 Lufristia Lufristia | 29. srpna 2010 v 15:31 | Reagovat

Krásný článek Vivienne :-).
Jsi prostě metalové dítě...ne, jako já...já a moje všehochuť :D...
Když člověk pozná kouzlo nějaké žánru, pak už je jen otázkou času, než si tam najde svoje vyvolené :-)

3 Čalamáda June Čalamáda June | Web | 29. srpna 2010 v 15:36 | Reagovat

Ohooo! Dobře ty :D. Mám to podobně... ale alespoň jsi nemusela zažít popovou éru -.-

4 bozka bozka | Web | 29. srpna 2010 v 15:43 | Reagovat

presne taky sem jako mala poslouchala Smouly a Dadu a popravde smouly mam rada do ted :oD ae poslechnu si je jen malokdy,dyz je nalada na blbosticky:)

5 Ettelëa Dragons Ettelëa Dragons | E-mail | Web | 29. srpna 2010 v 19:15 | Reagovat

Prosím, věnuj zvýšenou pozornost této zprávě, není to reklama! Pomoz i ty zachránit Národní park Serengeti. V brzké době přes něj má vést dálnice, která ho úplně zničí!!! Prosím! Podepiš i ty petici, která tomu má zabránit!!!
Klikni na tento odkaz a pomoz i ty zachránit ,,ráj všeho živého na Zemi"!!!

http://www.serengetinesmizemrit.cz/petice

6 AngEl AngEl | Web | 30. srpna 2010 v 0:00 | Reagovat

na šmoulech a dádě jsem vyrůstala taky ... :-) moji rodiče poslouchali country, ale častěji tu spíš nic nehrálo než hrálo. u nás se pouštěla televize a hudba moc ne. takže jsem musela k tomu všemu prostě nějak dojít sama. přes rádio, kámoše, sama ...

7 Zdebra Zdebra | Web | 30. srpna 2010 v 12:40 | Reagovat

Krásně napsané. Já jsem Dádu nikdy moc nemusela. A vždycky se mi kamarádky smály, že neznám její písničky. A pak se mi smály, že neznám nejnovější hity a pak jsem se dostala k metalu a pak mě začaly ignorovat. :-D Ale nestěžuju si.

8 Endaria Endaria | Web | 31. srpna 2010 v 16:54 | Reagovat

[7]: Já taky nikdy Dádu a Šmouly neposlouchala. Já jako věděla, že Dáda si hraje s dětma v pořadech (na který jsem taky nekoukala:D, já od malička měla televizi hodně zřídka, teď jí nemám už asi šest let a nestěžuju si...)ale to bylo vše co jsem věděla. Pak na mě přešel od bratra Fatboy slim. Ale dlouho jsem u toho nezůstala a už tu byla Apo:D cise jsem měla jen Reflections a poslouchala k tomu i třeba Frühlingovou, ale pak už jsem (zázrakem:D:D:D) měla vše a už to jelo...:D takže já se za svojí hudební minulost taky zrovna stydět nemusim, fatboy je celkem kvaltiní muzika, ve svém oboru a Frühlingová...ok, no comment:D

9 Amaranthes Amaranthes | Web | 2. října 2010 v 20:47 | Reagovat

Ahoj...No..taky jsem na tom byla podobně...a došla jsem až k metalu :-) Máš moc hezký obrázek nad menu...je to jeden z mých nejoblíbenějších obrázků :-) A máš zajímavý hudební vkus ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama