Večerní zpověď

31. října 2010 v 18:00 | Vivienne |  Myšlenky....
aneb pokus o článek na téma týdne...

Tentokráte je to Halloween...

i když já toto označení nemám ráda, zdá se mi, že v poslední době je to hodně "zneužívané" slovo (odpusťtě mi to slovo ale nic jiného mě nenapadá, ach ta moje slovní zásoba.. ), přeci jen se řekne Halloween a lidem už v mysli vyvstanou věci jako Amerika, dětí v kostýmech, dýně,...

Proto já raději používám slovo Dušičky, nebo Samhain, i když je to vlastně jedno..

Minulý rok tu byl celkem osobní článek a tak jsem si řekla, že letos by to mohlo být jiné. Ale v čem?

Tak jako každý rok objížíme s rodiči hroby  a zapalujeme svíčky, abychom si připoměli ty jež mezi námi nejsou. Ztráta některých ač jsem je téměř neznala a vzpomínky na ně jsou zahalené v mlze, stále bolí, o to víc čím blíž je tento svátek. Proč tomu tak je? Pár vysvětlení bych měla, ale kdo ví jestli je alespoň jedno z nich pravdivé?

Co zůstalo z těl jež byly schránkou jejich duší? Jen tam tak trouchnivějí v rakvích, pod přikrývkou zeminy na níž leží těžká žulová deska a na ní..

na ní jsou postaveny věnce s nápisy Vzpomínáme,ale myslí to někdo upířmně? V plastových obalech se mihotají plameny svic, které tam tančí svůj tanec... Vítr si s nimi pohrává a občas nějakou zhasne. Z vybledlých fotografií se na nás umívají ti jež jsou mrtví, jimž na rtech zmrzl smích, a nebo jim zůstal navždy... 

Já tu teď sedím a hledím do mihotavého plamínku svíčky, hledám v něm odpověď na nevyslovené otázky, ale těch se mi nedostává... Ale i to k tomu tak nějak patří...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 weasmiley weasmiley | Web | 31. října 2010 v 18:23 | Reagovat

krásnej design!

2 vítr vítr | 31. října 2010 v 18:46 | Reagovat

... přečetl jsem si Tvůj článek, a zamyslel se... četl jsem již spoustu příspěvků na toto téma(a jeden dokonce napsal)píšeš, jak sedíš u plamene svíčky a tak přerušuji psaní a jdu pro zapalovač a rozžíhám pár těžkých svící, co mi tu stojí na stole... okamžitě se mění nálada, i můj pohled na Tvůj článek. Zprvu mi připadal nic neříkající,jen pár náznaků a ndokončené myšlenky, ale po pohledu do těch třepotavých plaménků už asi začínám rozumět, jak píšeš najednou se tu kolem mé hlavy rojí spousta myšlenek a otázek volajících po zodpovězení...

3 Zouzíí Armstrong Feltonůů Zouzíí Armstrong Feltonůů | Web | 31. října 2010 v 18:56 | Reagovat

njn. sem aktivní a díky .. a´jinak, co je novýho?? jedeš zase v pátek?? :D

4 Lufristia Lufristia | Web | 31. října 2010 v 19:04 | Reagovat

Tento Tvůj článek, ViVi, přinesl přesně tu atmosféru, kterou od Dušiček očekávám!
Žádné americké vydlabané dýně, žádné černé kočky...Amerika je Amerika...
Dušičky pro mě byly vždy vlemi těžkým dnem. Teprve minulý rok jsem se zbavila té zpropadené krabice, narvané nejrůznějšími věcmi, které mi připomínaly ty duše, které z mého života odešly...nemohu říci navždy...to se k mé víře nehodí :-)
V úterý se, jako vždy, posadím na žulový pomník mé prababičky a budeme spolu komunikovat! Jsem blázen, já to vím...ale, proč zapalovat svíce a strkat všude ty věnce s nápisy, které Ti lidé ani povětšinou nemyslí vážně (jak už jsi tady psala)...zvláště v případě mé prababičky, která je tu stále se mnou...
Život s duchy je nesmírně těžký, ale...život bez nich...

I já se přidávám k svíčkové magii Dušiček. I já rozsvěcím svíčku a sleduji poskakující plamínek...
Jak krásné je myslet na to, že ačkoliv plamínek života zhasl, máme tady způsoby, jak ho aspoň "naoko" znovu zapálit :-)

5 FloOps *WeB.miSS* FloOps *WeB.miSS* | Web | 31. října 2010 v 21:15 | Reagovat

Ahoj :)) nechceš se přihlásit do SONH ? :)) Soutež o nej Halloweenskej dess ! =)) Určitě se přihlaš podlě mě máš hodně HODNE !velkou šanic=))

6 Skeeve Skeeve | E-mail | Web | 3. listopadu 2010 v 1:32 | Reagovat

Dušičky... Také jsme každý rok jezdili po hřbitovech a strávili tak celý den, někdy dva dny. Není to moc veselá činnost... Znám to.

7 Lucerna Lucerna | Web | 5. listopadu 2010 v 11:36 | Reagovat

vela ludi ide z vencami len kvoli tomu aby ich neohovorili.. idu raz za rok a pritom to maju blizko :-/
ja tam chodim najradsej cez rok ked je tam ticho a klud a clovek moze sa zamyslet zaspominat.. a nik ho nerusi ani nesleduje ci ma alebo nema v ociach slzu.. ale vsetci sa tam raz zideme, si spomemne na otepanu frazu - zivot ide dal :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama