Kapitola 24-Boj začíná

24. listopadu 2010 v 17:48 | Vivienne |  Cena života

Už, už je to konec, tahle kapitolka, pak ještě jedna, a Epilog. A opět se jedna etapa nachýlí ke konci až skočí úplně.
Bohužel, nebo bohudík??



Kaitlin se probudila a rozhlédla se kolem. Pohled jí zabloudil až k Jasmie a ta se na ni usmála. Chvilku jen tak seděly mlčky. Z venku k nim doléhaly zvuky lesa. Nakonec promluvila Jasmie. "Budu potřebovat, vědět přesně kdy a kde se objeví." Kailtin přikývla.
" Ta smlouva je,.."
" Je pravá," odpověděla Mesy dřív než stihla Jasmie dokončit větu.
"Životy vládců mají skončit. Pochybuji, že se vydají dobrovolně. Budou mě chtít zabít, zničit tu smlouvu. Zadupat do země tu jedinou zmínku o tom spojenectví. Jednou pro vždy zničit klan Whitewood."řekla. "Dokončí to, co tehdy začali a možná že to tak bude i lepší," dodala šeptem a pak se na dlouho odmlčela. Nikdo se neměl k tomu přerušit to ticho, která tam zavládlo.


Stiny se mihly přes mýtinu a opět zmizely v šeru lesního porostu. Cíl jejich cesty byl nedaleko. Do večera dorazí na místo, kde se střetnou se svými nepřáteli a tentokráte jim neuniknou.

"Večer tu budou, tak kolem šesté," řekla Kaitlin, zrovna když obědvali.
"Kde se objeví?" zeptala se Jasmie.
"Mýtina, nedaleko odtud. A budou tam i Cullenovi a vlkodlaci. Alice je informuje. Oni totiž mají za to, že jdou Volturiovi po nich," dodala Kaitlin.
"A oni místo toho jdou zabít nás," uchechtl se Rootan.
"Oni o nás jakoby neví. Nevěří tomu upírovi, co jim řekl o Felixově smrti," řekla Kaitlin zamyšleně. "Tím líp pro nás, budeme pro ně překvapením." Usmál se Max.
"Víte oni si myslí, že Cullenovi nebudou bojovat, že se to pokusí umluvit. Jako když tu byli naposledy. To je jejich styl, mluvit, ne bojovat. Budou vyjednávat jako prve," dodala Kaitlin.
" Jo, doufají, že se z toho vyklají a v jejich případě je to dost dobře možné, že by se jim to i povedlo. Ale tentokráte nemaj šanci, Volturiovi budou hluší k čemukoliv, co oni řeknou. Měli bychom se tam objevit dříve, než se do sebe pustí, nemám tyhle ty upíry v lásce, ale příčí se mi, aby kvůli mně umírali jiní," prohlásila Jasmie a zvedla se od stolu. A svýma modrýma očima hypnotizovala hodiny na stěně. Čas však běžel nemilosrdně dál a dál..


Vyrazili na mýtinu, vlkodlaci se schovali do lesa a Kaitlin ustoupila do pozadí. Na dobře viditelném místě tedy zůstala jen Jasmie. Nedaleko od nich stáli Cullenovi a jejich svědci, nejblíže k Jasmie stáli Rumuni, kdykoliv připravení vrhnout se do boje po jejím boku. Zbývalo tedy jen jediné.

Z lesa se vynořily postavy v černých pláštích, které kolem nich vlály ve větru, který se zvedl, jako by je chtěl zastavit, či zpomalit. Oni však pokračovali dále, krásní a smrtící, jak andělé smrti. Došli doprostřed mýtiny a tam se zastavili. Aro zamířil ke Cullenovým a chtěl na ně promluvit, Jasmie jako by tam nebyla. Nikdo si jí nevšímal. Jasmie tedy udělal pár kroků k němu a promluvila,
" Nehledáš mě, Aro?"
V ten moment se oči všech upřeli na ni.
"Aaa, Jasmie, co ty tady? A proč jsi nás vlastně tak náhle opustila, Alek byl z toho nešťastný,.." začal Aro, ale nedokázal skrýt překvapení.
"On ti neřekl, co se stalo?" řekla a ukázala na Demetriho, který o krok ustoupil.
"Ale Aro, nehraj si na hloupého, na někoho tvého postavení se to nehodí. A navíc moc dobře víš, že to já jsem zabila Felixe," řekla a dotkla se jeho ruky, ukazovala mu poslední chvíle Felixova života a Aro ač chtěl, nemohl odejít. Pak jej pustila a Aro se opět mohl hýbat.
"Jak chceš, zemřeš a tady Cullenovi budou moji svědci."
"Můj drahý Aro, ještě jsem neskončila," řekla Jasmie líbezným hlasem. "Víš mezi upíry platí jistá pravidla. To všeobecně uznávané zní život za život. A členové tvé skupiny nejsou výjimkou, na ně platí také. Felix zabil upíra, který se neprovinil ničím proti vaším pravidlům, prostě jej zabil. Jak mi to vysvětlíš
Aro? Nařídil jsi mu to snad?
Nebo jednal sám za sebe? Pověz mi to, třeba mám zabít ještě tebe." Řekla Jasmie.
Aro ucouvl.
" Nevím o koho jde, ale jestli je pravda to co říkáš, určitě jednal Felix sám za sebe." Jasmie kývla hlavou a za stínu vyšla Kaitlin.
"Ty máš u sebe člověka?" sykl Markus a oči mu zrudli.
"Ten upír se jmenoval Marko Hoppalainen a Felix ho zabil bezdůvodně. A tak jsme zabili Felixe, život za život," řekla Kaitlin a naprosto ignorovala Markuse.
"Co ty o tom víš jsi člověk?" křikl Aro, to co se tu dělo se mu vůbec nelíbilo.
"Chceš ochutnat moji krev?" zeptala se a popošla k němu. Aro se už chtěl napít, když opět promluvila.
"Ale může tě to stát život," špitla mu do ucha a odhalila jednu z jizev. "Jeho stál,..ale třeba ty jsi dost silný…Chceš to tedy zkusit??" zeptala se ho znova. Aro nasucho polkl a odstoupil od ní. "Aro, neodcházej, dlužíš nám svůj život." Aro se na ni nechápavě zadíval.
"Mesy, byla bys tak laskava.." odněkud ze stínu vyběhla Mesy a nesla smlouvu.
"Životy vládců teď patří mě," řekla a rozložila papír. "Jsem poslední z rodu Whitewood
a vy jste porušili smlouvu."
Aro oněměl.
"Ale Felix tvrdil, že jsou všichni mrtví. Ne. To není možné, vy lžete!"křikl Aro.
"Ale ano, já v tu dobu byla jinde. Chcete snad zpochybnit moji krev?" křikla a několik upírů zavrčelo.
Alek stál a nevěřil svým očím. Našel ji a ona se teď postavila Arovi. Postavila se tomu, čemu on věřil, za co bojoval. Ale jedno věděl jistě- nemůže vyhrát. Aro se zmateně díval na ostatní, nevěděl, co dělat, jak z toho ven. Ciaus se dotkl jeho ruky a na Arově tváři se mihl úsměv.
"Mám toho plné zuby, vzepřeli jste se nám, bezdůvodně zabili Felixe,ale aby jste věděli, že dokážeme být milosrdní. Ty Jasmie se k nám můžeš přidat, ale pro ty dvě tu mám jen smrt.," řekl
Aro a neznatelně kývl rukou. Vojáci se připravili vyrazit do útoku.
"Aro, Aro, Aro…" Jasmie se začala smát, "dnes se tu bude umírat,"řekla. Aro se zarazil a rozhlédl se kolem.
"Vy tři proti celé gardě? Nemůžete vyhrát," řekl, "rozmysli si to, Jasmie, můžeš žít." Jasmie zavřela oči a soustředila se.
"Ne." Sykla pak.
"Jane." Řekl Aro. Jane se usmála, těšila se až bude moci způsobit Jasmie bolest. Ta se také usmála,
"Renato,"špitla.
Renata, Arův štít se od něj odlepila a pak zmizela v lese, nikdo si toho však nevšiml. Jasmie opět zavřela oči a Aro vykřikl bolestí. Padl na kolena a křičel.
"Tak co, jak se ti to líbí?" zeptala se ho a křik na chvilku ustal. Jane se nechápavě rozhlížela kolem.
"Jak.. To není možné,.. . Jane!" křikl Aro a zvedl se ze země.
"Ne Jane, Ciaus potřebuje trochu potrápit." A skutečně, Ciaus se skácel na zem. "Pravda jsou větší dary než je ten můj, ale já jsem spokojená," usmála se na něj Jasmie.

Pak se upíři dali do pohybu, někteří však začali útočit na své spolubojovníky, několik z nich, kteří byli chytřejší než ostatní se vrhli na Jasmie, ale než jí stačili jakkoliv ublížit, octli se ve vzduchu a jeden z nich klečel před Kaitlin na zemi, její ruku přitisknutou na čelo a křičel. Boj se na okamžik zastavil a tak byl slyšet křik jen jednoho upíra, který viděl nejhorší obrazy svého života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lufristia Lufristia | Web | 8. prosince 2010 v 8:51 | Reagovat

O_o
Téda, to budde maso...
Nemůžu to vydržet a jdu dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama