Až spadne poslední hvězda..

6. února 2011 v 14:58 | Vivienne |  Mini povídky
Toto téma bylo tématem sborníku a tento týden je na blogu téma Noční obloha, tak proč to nespojit? Tato povídka není ta soutěžní, ale sepsala jsem ji ve stejné době. Ten první odstavec se docela povedl, tím koncem si nejsem až tak jistá. 

 Přeji příjemné čtení a doufám, že zanecháte komentář.



Plamínek svíčky se roztančil, spolu s ním se do tance daly i stíny na stěnách. Mála holčička, tisknoucí k hrudi medvěda, vykřikla a začala běhat po místnosti. Křičela a malýma drobnýma ručkama bušila do zamčených dveří a bílých stěn.
Místnost byla prázdná a tak všechen hlahol zněl silněji. Ze zdí šel chlad, světlo svíčky přinášelo jen děs. Holčička se uklidnila a pevněji k sobě přivinula medvěda, který byl mokrý od jejích slz. Jen on jediný byl tichým svědkem její bolesti.
On a prázdné zdi.
Sáru začal v nose dráždit kouř. Odkud by se vzal? Otevřela oči. Místo malého plamínku svíčky spatřila do výše šlehající jazyky ohně. Rozječela se a běžela ke dveřím. Mlátila do nich a z plna hrdla křičela.
"Pusťte mě! Pomoc!"
Nic.
Otočila se a viděla, jak její milovaný medvídek mizí v plamenech. Vyhrkly jí slzy. Jediný přítel, společník..
Pomalu se začínala dusit. Klesla k zemi čekajíc, až ji pohltí plameny.

***

Sára se naklonila a políbila muže před sebou. Pak jej radostně objala. On ji také ale o poznání chladněji. Milovala toho muže, ač byl o tolik starší než ona. Byl to její zachránce, vytáhl ji z plamenů, vychoval. Ona ho milovala, ne jako otce ale jako muže. Věděl to. Nereagoval. Mrzelo ji to, ale všechny chmurné myšlenky mizely v okamžiku, kdy k ní zase přišel. Byl teď s ní a ona toho hodlala využít.
"Kdy už budeme konečně spolu? Kdy tě zase uvidím?" zakňourala Sára, když její milovaný, opět odcházel.
"Až spadne poslední hvězda." Šeptl a odešel.
Sára osaměla. Ticho se zdálo být tím největším hlukem. Hodiny pomalu plynuly. Devátá večerní odbila. Za okny vládla tma. On nikde. Sára byla neklidná. Vyšla tedy ven, nad hlavou jí svítily hvězdy. Šla po cestě a pak se posadila na zábradlí. Přemýšlela.

Kdy zas budeme spolu? Kdy už konečně budeme spolu? … Až spadne poslední hvězda….
Sára se smutně zadívala nad oblohu. Padala hvězda. Jedna, jediná a v okolí zářili tisíce dalších. Až spadne poslední hvězda.. Pochopila. Zvedla se a pomalu kráčela pryč vstříc novému životu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiara Kiara | Web | 6. února 2011 v 15:20 | Reagovat

Krásné. Úžasně píšeš=)

2 Eva Eva | Web | 6. února 2011 v 15:29 | Reagovat

Velmi pěkně napsané. Při čtení tvé povídky jsem si vzpomněla na to, že jsem také jako malá měla svého medvěda. Tahala jsem ho všude a když jsem byla větší, měla jsem ho jako polštářek. Co na to, že se mi kvůli tomu přítel smál.

3 Leni Leni | Web | 6. února 2011 v 15:40 | Reagovat

Precetla jsem to jednim dechem a nezbyva nic nez chvalit - prekrasne :)

4 Lufristia Lufristia | Web | 6. února 2011 v 15:46 | Reagovat

Nádherné, opravdu.
Úplně jsemto zhltla, jelikož jsi to prostě popsala tak věrohodně, že to nešlo ani jinak.
Ale smutné, neksutečně smutné...když se někdo takhle rozloučí, na věky... Ale ještě horší by bylo, kdyby Sára nepochopila a na tom zábradlí vysedávala den, co den... :-)

5 dž | Web | 6. února 2011 v 16:05 | Reagovat

Krásné. Krátké a přece to dokáže rychle vtáhnout do sitace...
Vážně povedený:)

6 Marpefi Marpefi | E-mail | Web | 6. února 2011 v 16:18 | Reagovat

Zdravím všechny,

noční obloha...zajímavé téma. Co k němu říct? Je asi mnoho pohledů...nejlépe, když není zamračeno:)

Miluju spaní pod širákem a pozorování hvězd...ta nádhera, dechberoucí velikost...a my jsme její součástí.

Mnozí často říkají..."kdo ví, jestli tam daleko žijí nějací mimozemšťané"...ostatní pak "kde se tu taková nádhera vzala"?

Víte například, že pozice planety Země v rámci naší galaxie je podezřele úžasně umístěna právě tam, kde umožňuje našim vědcům pozorovat ostatní vesmír?

Myslíte si, že všechno toto vzniklo náhodou a samo? Nebo je tu "někdo", kdo toto pečlivě naprojektoval a vytvořil? Kdo má s námi plán?

Existuje Bůh? Častá to otázka...rád vám pomůžu vypořádat se s touto otázkou prezentací, kterou jsme vytvořili k zamyšlení lidem.

http://zivot-nazory.blog.cz/1011/argumenty-pro-existenci-stvoritele-prezentace

S pozdravem

Marpefi

7 Lily Addams Lily Addams | Web | 6. února 2011 v 21:31 | Reagovat

Ta povídka je dobrá. I když trochu smutná...

8 **Zouzíí**<*> **Zouzíí**<*> | Web | 8. února 2011 v 6:54 | Reagovat

To je krásný!!! chci taky takhle umět psát!!! na něco si mě tim přivedla.. danke Martí! a co jinak? jak je?? :D

9 Trista Trista | Web | 10. února 2011 v 0:46 | Reagovat

ja si myslím, že aj ten záver je skvelý...celá poviedka je veľmi pekná...a záver poukazuje na to, čo chcel aby si uvedomila...takže mne sa to páči :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama