Březen 2011

Jaro

30. března 2011 v 19:40 | Vivienne |  Mé keci
Je jaro, všude se to zelená, ptáci zpívají a sluníčko svítí. Idilka ne? No není to idilka? Lidi jsou na sebe hned milejší.
Ta poslední věta to je ironie. Spíš mi příde, že ne sebe štěkáme ještě víc než kdy jindy.


Někam patřit..

24. března 2011 v 11:27 | Vivienne |  O blogu
Být doma mi nesvědčí. Nejen že nemám co dělat a příšerně se nudím. Hodiny se neuvěřielně vlečou. A tak mám čas přemýšlet, Napadají mě věci, které by asi neměli, ale to je vedlejší.

19. III.

19. března 2011 v 21:13 | Vivienne |  Mé keci
Tak nějak mám zase chuť se na všechno z vysoka vykašlat. Máma přecházela a stále ještě přechází chřipku a tak se není čemu divit, že jsem se od ní já a brácha nakazila. Příšerně mě bolí v krku, nemůžu mluvit...

Tak to bychom měli na úvod, od tohohle článku nečekejte nic světoborného, prostě jen mám potřebu se vykecat.

Jen svou cestou jít dál a dál...

13. března 2011 v 16:46 | Vivienne |  Mini povídky
Bylo léto a já se nudila a tak mi moje drahá Jituš dala téma pro povídku. Ctěla příběh, kde by byla hlavní hrdinkou.
A takhle to dopadlo.

28.2 - 6.3

7. března 2011 v 13:13 | Vivienne |  Co týden dal a vzal..
Opět shrnutí mého týdne

Až spadne poslední hvězda

4. března 2011 v 20:14 | Vivienne |  Mini povídky
Ach ano, je to už nějaký ten čas, co jsem zde psala o tom, jak jsem do Sborníku poslala svoji povíku. A stal se zárak a má povídka se skutečně do sborníku dostala. A tak vám ji sem dávám a ráda bych znala váš názor.

PS: sborník lze stáhnout zde více informací nalezente na blogu spisovatelů zde

Bylo ráno, nebe bylo šedivé a ve vesnici vládlo nezvyklé ticho. Byl to týden. Sedm dní uplynulo od doby, kdy muži odešli bojovat proti rytířům s kříži na štítech. Novinky žádné, napětí bylo čím dál tím větší, málokdo věřil v návrat udatných bojovníků. Ne, již nebylo naděje pro ty, co zůstali. Nezbyl zde nikdo, kdo by se mohl dobyvačným vojskům postavit. Všichni byli odsouzeni ke zkáze.