Slohovka

21. dubna 2011 v 17:31 | Vivienne |  Mini povídky
Poděkud starší ale našla jsem si čas až nyní.

Byla nám zadána věta:"Byly jednou dvě tužky, ležely jako poslední v regálu, a byly to velké kamarádky.

Dvě tužky jako poslední zůstaly ležet na místě, kde býval regál. Byly to tužky nové a za všeho nejvíce toužily po tom psát. Tiši si vyprávěly své sny a představy o tom, jaké to psaní bude. V tom je přerušil chraplavý hlas. "Husy hloupé! Psaní to je utrpení.." to se ozvala tužka z rohu místnosti. Byla velmi malá a okousaná. "Budete nenávidět den, kdy vás poprvé postaví na bělostný papír, kdy se poprvé vaše nožka roztančí v "klikyhácích" jimž lidé říkají písmo. Když se poprvé nervózně zakousnou do vašich dřevěných těl. Uvidíte!"řekla chraplavě tužka a pak zmlkla na vždy. Naše kamarádka si toho však nevšímaly, nevěřily jí. Brzy poznaly svůj omyl.

Ráno je odnesli, nešly však spolu, ale každá jinam. Po dřevěných tvářích jim poprvé tekly slzy, ale ne naposledy.
Mnoho vody proteklo v řekách, než se opět shledaly. Na zaprášeném stole, ve zničeném domě. Kamarádky se na sebe
usmály a počaly si vyprávět svůj osud.

"Ten muž, co mě odnesl, byl stěhovák. Dostal mě jeho syn. Psal se mnou úkoly, ach, jak ten jen ryl. Plakala jsem, když se nožka začala drobit a zůstávat na papíře. Byl to kus mě. Trpěla jsem, ale on byl hluchý, nikdo neslyšel mé volání o pomoc. A ty jeho zuby, ostré jako jehly, často je do mě zabodával a žužlal. Z těch jeho slin jsem dýchat nemohla. A teď podívej se na mne. Odhodil mě sem zničenou a k ničemu." Tužka se rozvzlykala. Její kamarádka ji utěšovala. Den se změnil v noc, když se i druhá tužka odhodlala převyprávět svůj příběh. "Ten co odnesl mě, byl podnikatel - velmi špatná člověk. Trpěla jsem jako ty na těle, ale naučila jsem se s tím žít. Ale on dělal ještě něco. Gumoval! Jezdil tím netvorem po papíře a zničil to, co mi z nožky vzal. Ach, jak jen to bolelo. Vidět mizet části mě samotné. To však nebylo vše. To mnou podepisoval ty ohavnosti. Půjčky s vysokým úrokem, žaloby na ty, co nic neprovedli. Chtěl je zničit. A povedlo se mu to, díky mně. To já všechny ty lidi odsoudila ke zkáza." Druhá tužka se nezadržitelně rozvzlykala, její družka s ní přidala. A tak tam obě vzlykaly do noci, aniž by je kdokoliv z lidí slyšel. To jen stromy tu a tam zaslechly nářek svých dávno ztracených dcer, pro něž již nebylo cesty zpět.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dark Death Angel from Hell Dark Death Angel from Hell | Web | 22. dubna 2011 v 10:10 | Reagovat

Náááááádherný blog!

2 Alia Alia | 23. dubna 2011 v 16:52 | Reagovat

*Pohled na pastelky* Sakra, teď budu mít ještě výčitky...
Jinak, hezky napsané a zajímavý nápad. (:

3 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | 23. dubna 2011 v 19:57 | Reagovat

Páni, když si představím, kolikrát já něco gumuju a jak strašně ryju do papíru a jakej mám prasopis! Hrůza, to mne musí ty tužky přímo nenávidět!

4 Rabe Rabe | Web | 24. dubna 2011 v 8:20 | Reagovat

originální myšlenka, ještě že svoje tužky neslyším :-D

5 Findë Findë | E-mail | Web | 24. dubna 2011 v 13:26 | Reagovat

[4]:souhlasím :-)

6 Verča* Verča* | Web | 25. dubna 2011 v 12:00 | Reagovat

Napsáno opravdu úžasně! Takovou bujnou fantazii jsem už dlouho neviděla :-) Navíc mě tvůj článek donutil přemýšlet jak se asi cítí tužky v mých rukou :D

7 Lily Wednesday Addams Lily Wednesday Addams | Web | 25. dubna 2011 v 18:46 | Reagovat

Zajímavě podané. Chudáci tužky...

8 cassiopea-black cassiopea-black | 19. července 2011 v 13:37 | Reagovat

moc povedený, hned nahlížim na tužky trochu jinak :-D, jenom nevim, jak dlouho mi to vydrží :D

9 Vojta Vojta | 6. října 2013 v 10:26 | Reagovat

ISŠ Cheb?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama