Akt VIII.

15. srpna 2011 v 20:35 | Vivienne |  Nečekané odhalení: příběh dvou bytostí
Další kapitolka. Ať se vám líbí.


Vinia a Theorg přidali do kroku. Slunce už nesvítilo, ale i tak Theorg postupoval pomalu. Vinia jej beze slova následovala. Bála se, ale zároveň toužila spatřit muže, co ji proměnil. Muže, jež ji musel znát ještě jako člověka. Naděje, že se dozví pravdu, v ní hořela jasným plamenem. Les se měnil, řídnul a ztrácel svoji divokost. V houstnoucí tmě Vinia zahlédla polorozpadlou střechu, jednu jedinou uprostřed vysokých stromů. Theorg se zastavil. Vinia se na něj tázavě zadívala. "To je to místo. Drž se za mnou." Špitl jí do ucha a pomalu se vydal dál. Došli k polorozpadlé chatě, váhavě do ní vstoupili. Na podlaze byl velký nános prachu a ten se při jejich příchodu rozvířil. Na podlaze byly vidět šlápoty a dírou ve střeše dopadalo do obydlí světlo hvězd.


"Nirvene, vylez!" křikl Theorg. Jako by odnikud vylezl Nirven.
"Rád tě vidím Theorgu," řekl a usmál se, jakmile uviděl Viniu usmál se ještě víc.
"Tak si ji přivedl. Dobře, moc dobře. Věděl jsem, že mě nezklameš." Řekl Nirven a chňapl po Vinie. Theorg ho ale zastavil. "Nejdřív chci znát pravdu." Řekl. Nirven protočil oči.
"To jsi celý ty. Chceš znát věci do kterých ti nic není."
"Ale je!" odporoval mu Theorg. "Přivedl jsem ji sem, i kdy se to Nergalovi líbit nebude. Chceš ji zabít a já chci vědět proč. Žádám toho tolik?" Nirven se zamyslel. I když byl starší, Theorga by neporazil.
"Dobrá tedy," začal, "před pěti lety jsem pronikl do tábora vlkodlaků, kde žili i legendární ochránci lidí, Verryn a Idara. Mým cílem bylo jednoho z nich zabít, oslabit je. Pronikl jsem do jejich stanu s úmyslem je zabít ve spánku. Ale nebyli tam. Na lůžkách tam ležely dvě mladé dívky, jejich dcery. Byly si podobné jako vejce vejci. Stejně vysoké, stejně hnědé vlasy a nevinný výraz ve tváři. K jedné jsem se naklonil a začal pít její krev. Pak ale do stanu vešel jeden vlkodlak. Vrhl se na mě a dost mě zranil, bojoval jsem o vlastní život. S největším vypětím všech sil se mi podařilo utéci, ale stalo se něco hrozného. Ta jíž jsem sál měla obličej od mé krve, tak mě to psisko zřídilo. Musela jí kapku polknout a tak se proměnila. Tak jsem dceři svých nepřátel dal nesmrtelnost a sílu. Celé roky se snažím napravit svoji chybu. Pomůžeš mi Theorgu?" Theorg stál a nic nenapovídalo, co si myslí. Vinia pomalu vstřebávala vše, co bylo řečeno. Nevěděla, co má říct, jak zareagovat.
"Už jsi spokojený? Pomůžeš mi ji zabít?" otázal se Nirven.
"Ne, nejsem spokojený. Je to pět let. Proč jsi se tam navrátil a nedokončil to?" zeptal se Theorg.
"Já jsem se o to pokusil, ale vše bylo pryč. Napadli je upíři. Většina vlkodlaků byla mrtvá, i ti dva. Ale jejich dcery jsem nenašel mezi těly a ve stanu byla krev."
"Zmizely na pět let a nikdo neví, co s nimi bylo. Není to divné?"
"Ona to neví?" "Ztratila paměť. Neví nic krom jména." Nirven na okamžik zaváhal.
"Dost řečí. Pomoz mi ji zabít."
"Ne!"
"Proč?"
"Nehodlám zabíjet upíry bez viny. Nenásleduje své rodiče. Je jednou z nás. Nepředstavuje žádnou hrozbu. I kdyby se dostala k vlkodlakům, nepřijmou ji!"
"Slabochu! Zabiju ji tedy sám."
"Ne!"
Nirven vyskočil, ale Theorg jej odhodil. Nirven dopadl na starý nábytek a ten se rozpadl.
"Počkej, budeš toho litovat!" křikl a zmizel Theorg se ho nepokoušel pronásledovat, nemělo to cenu.
"Jsi v pořádku?"
"Snad ano,"špitla Vinia.
"Pojď, půjdeme zpět." Rychlým krokem se vydaly pryč. Nepromluvili jediné slovo. Pravda jim přinesla ještě více nezodpovězených otázek. Při příchodu do ležení si všimli něčeho zvláštního. Všichni se chystali k boji. S Nergalem mluvil zraněný muž a těžce oddechoval. Boj byl blízko.
***
Mezitím
Dran a jeho vlkodlaci byli okamžitě na nohou a dali se do boje. Příchozích bylo méně, ale i tak několik vlkodlaků zemřelo. Netrvalo dlouho a téměř všichni byli mrtví. Jednomu z vlkodlaků se podařilo utéci. Nikdo si toho nevšiml.
"Spočítejte je a pak spalte těla." Rozkázal Dran a přivedl Theu s Liarou zpět.
"Drane,"ozval se za ním naléhavý hlas.
"Ano?"
"Jeden chybí."
"Sakra!" zaklel Dran."Musíme povolat ostatní a to rychle," dával rozkazy a vlkodlaci se dali do běhu. Pak se otočil k Thee a Liaře.
"Theo musítš ovést Liaru pryč. Utečte. Každou chvílí sem můžou přijít upíři a začne boj." Řekl naléhavým hlasem.
"Kam máme jít?"
"Staré tábořiště, jestli přežijeme, najdeme si vás tam." Thea přikývla.
"A co lidé?" zeptala se. Dran zavrtěl hlavou.
"Většina je jich mrtvá nebo blízko smrti." Řekl, a když viděl její tázavý pohled, dodal: "Mor. Kdo ví, jestli vůbec někdo přežije." Na chvilku se odmlčel.
"Běžte už." Řekl a odešel.
Thea a Liara se neochotně vydaly pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lufristia Lufristia | Web | 19. srpna 2011 v 12:00 | Reagovat

Takže sestry stojí prakticky proti sobě aniž by to obě tušily? No to je tedy pěkně prekérní situace.
Jsem Theorgovi vděčná, že Viniu ochránil. Náklonost bude důležitá. Moc se těším na další díl. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama