Pomíjivost...

22. listopadu 2011 v 20:31 | Vivienne |  Myšlenky....
21.11
Omlouvám se, ale to co teď napíšu nebude mít hlavu ani patu. A víte co? Je mi to jedno. Včera jsem se dozvěděla o jedné smrti a nic to se mnou neudělalo. Až dnes. Dnes jakoby mi to došlo. Člověk, který opustil tento svět byl můj vzdálený příbuzný a já ho neměla šanci nějak blíže poznat, ale i tak.

A víte co mu vzalo život? Rakovina. Zase ta děvka co se plíží kolem mé rodiny a bere si je jednoho po druhém!! Ona a lékařská ignorace. No řekněte, je normální aby člověk za krátkou dobu strašně zhubl, nemohl pořádně jíst a stěžoval si, že je mu blbě a lékař/ka (?) mu jen vyměnila léky. A to ne jednou několikrát! Povězte chybova

Vím že bych neměla uvažovat coby kdyby, ale tady je šance, že by ještě žil, kdyby ho někam poslala na testy. Šel by dřív na operaci a léčil se. A mohl by žít...
Poslali ho příliš pozdě a on svůj boj prohrál. Ale bojoval, už to vypadalo, že se blíská na lepší časy, ale byl jen klam. Všechny naděje smetl ze stolu.
Už nikdy nám k babče nepřiveze uloveného kapra. Nikdy nenahodí prut a nebude čekat třeba i hodiny než něco zabere. Nebude přede mnou vychvalovat houby, i když ví že já je nejím. Už nikdy...


Vím, že bych měla být ráda, že už se netrápí a být věřící mohla bych doufat, že je v nebi. Ale to já nejsem a i kdybych věřila, jak bych mohla? Proč ho Bůh, když má být všemocný, nezachránil? Sotva se dočkal vnoučka po kterém tak toužil a už ho musí opustit. Nechápu to, ale ono to asi ani nejde pochopit. Lidský život je tak křehký a pomíjivý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Olivka Olivka | Web | 23. listopadu 2011 v 20:29 | Reagovat

Až moc dobře teď znám to "už nikdy"... už nikdy ho neslyšet se smát, mluvit...
Koloběh života je neúprosný, někoho semele dřív, někoho později. Ale vždy se to jeví jako moc brzo.
Ale jak by řekla prababička: Musíme to brát tak jak to je...
Vím, že slova útěchy nepomáhají, mě tedy moc nepomohla. Nejsou kouzelný stroj času, který by nám umožnil být s někým milovaným ještě o něco málo déle nebo ho minimálně aspoň pořádně na rozloučenou obejmout.

2 Lawiane Lawiane | Web | 24. listopadu 2011 v 23:38 | Reagovat

ignorace lékařů je bohužel na dením pořádku, moje máma teĎ měla taky docela problémy a nikdo nebyl schopnej s tím nic dělat, až pak to vyřešil jeden doktor, kterého to vůbec zrovna není obor. :-|

3 Avilan Avilan | Web | 27. listopadu 2011 v 14:21 | Reagovat

Jojo... Lékaři mají stále víc peněz a tím roste s přímou úměrností i ignorace jejich pacientů.. Můj děda zemřel na cukrovku, protože babička měla alzheimer a myslela si, že jenom spí a on měl při tom chudák záchvat... Rakovinu mám taky v rodině, spíš by byl kratší vyjmenovat seznam nemocí, které od nás nikdo nemá... Tvůj pocit znám, taky jsem ho už několikrát zažila. Je lepší na to ale nemyslet, ušetříš si tím spoustu bolesti, i když to není tak lehké...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama