Útržky

5. února 2012 v 20:19 | Vivienne |  Co týden dal a vzal..
Aneb co se dělo.


25.
Pořádně jsem se ztrapnila před ředitelem. To jsem celá já. Nejradši bych si zalezla pod zem a dloho nevylezla ven. Ale to nejde, tak jako spousta dalších věcí. Už druhý týden mě nehorázně bolí záda. Asi vím, čím to je způsobeno, ale nemůžu to napravit, prostě to nejde. Vím to a to je zvláštní. Hele já taky něco vím!

***

Už několikrát jsem se tu zmínila, o tom že naše češtinářka občas mívá dobré nápady a tak nám zase jednou předhodila větu k zamyšlení.Té hodiny jsem probírali Paní Bovayrovou a snad to s tím i souvisí, nevím, knihu jsem nečetla.
Budoucnost je černá chodba na jejímže konci jsou zamčené dveře.
Úkol byl prostý, zamyslet se a říci, co z toho na nás čiší. Níže naleznete mé myšlenky a pokud vás také něco napadlo, budu jen ráda, když to napíšete do komentáře.


Co mě napadlo: Budoucnost je temná, jako ta chodba. A není možnosti úniku, nebo pokusu o změnu, protože stěny chodby jsou hladké a chladné jako led. Budoucnost je jasně daná, není možnost volby a to je deprimující.

**

Asi už jsem tu psala o tom, že se mi opět rozbily sluchátka (a nebe ne?). No přesnější řečeno přestalo mi hrál levé sluchátko a tak jsem si vzala tátovo, ale ty taky přestaly hrát. No a já se naštvala a řekla si, že si už žádná sluchátka nekoupím. No a tak jsem učinila. Koupila jsem jenom tátovi a nosila ty staré. A co se nestalo, přestalo mi hrát i to pravé sluchátko. Tak jsem si vzala ty druhé a ona se historie opakovala.

***
Připadá mi, že moje komunikační krize je čím dál tím horší. Zašla jsem totiž po dlouhé době na lide.cz. No a dopadlo to tak jak to dopadlo. Nenapsala jsem ani písmenko. Nedokážu s lidmi mluvit, nedokážu si s nimi pomalu ani psát. Což je velká nevýhoda.

**
Přemýšlím, že bych šla na Metalfest, ale má to háček ( no popravdě jich má několik). Asi ten nejvýraznější je to, že bych tam neměla s kým být. No vlastně měla, ale celý fest být s bráchou, který bude se svejma kámošema. To mu udělat nemůžu a navíc, ani nevim jak bych to přežila. No takže nevím, jak to nakonec dopadne.

Tak mě napadá, chystáte se někdo na Metalfest??
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nancy Farraigeová Nancy Farraigeová | Web | 5. února 2012 v 21:32 | Reagovat

tenhle pocit znám až moc dobře. i když já si spíš než se propadnout, přeju prostě bejt neviditelná...
o bovayrový slyšim poprvý... ale ta věta zní zajímavě... i když mě se víc líbí ta část se zamčenejma dveřma... zní tak jako.. tajemně.
sluchátka jsou mrchy. máš taky ty nokijácký špuntovky? ty jsou hrozný. ale hele, jestli ti funguje jen jedno, tak na to bacha, dodnes mam z toho problémy s ušima.
Metalfest? bohužel nejsem moc metalistka.
takovej děsně smysluplnej komentář, na který jsem machr... :-D

2 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 6. února 2012 v 9:44 | Reagovat

Njn, komunikační problémy jsou zlý a ještě horší jsou sluchátka, ale ze všeho nejhorší jsou trpaslíci :-)

3 Olivka Olivka | Web | 6. února 2012 v 16:12 | Reagovat

sluchátka mi nefungují skoro pořád! :D ty poslední vydržely měsíc, ty před tím 14 dní /je tedy pravda, že po těchto zkušenostech neinvestuji do drahých, protože mi je milejší vyhodit po měsíci 50 Kč než 300/.
S lidmi se moc nebavím obecně, i když jsme jinak docela ukecaná. Problém je v tom, že mi dlouho trvá, než si na lidi zvyknu, než jim začnu věřit. Za jeden svůj "problém v komunikaci" si budu ještě chvíli asi nadávat :-?
A na Metalfest nejedu... dle mého soudu moc lidí, málo hygieny, mnou nenáviděné toi-toi záchody 8-O  :-D

4 Zdebra Zdebra | 6. února 2012 v 19:47 | Reagovat

To je pěkná věta.
JO, mně nehrají sluchátka nejen od PC, ale i od mobilu mi zničehonic přestalo hrát sluchátko. Jen tak si řeklo, že nebude hrát, když jsem v klidu šla.
A jak hraje jen jedno sluchátko, tak mě z toho bolí hlava. Občas se stane, že nějak pohnu drátem a ono to hraje, jenže na jak dlouho... nebo se nesmím hejbat, což nejde, protože bych ani nesměla dejchat.
Taky nemám nijak dobrý komunikační schopnosti, spíš mám komunikační neschopnost. Nebo spíš mluvící. Všichni někam spěchají, a když si v hlavě rozmýšlím, co říct, tak už mají milion dalších dotazů nebo milion kritiky za mlčení. A na netu mám radši fóra než chat. A píšu jen, když mám co říct (napsat). Ale někdy se stane, že něco chci napsat, napíšu, ale pak to smažu.
Na metalfest se nechystám, spíš na MoR. A na festivalu by mi asi nedělalo problém být sama. Mohla bych si jít, kam se mi chce, kdy se mi chce, nemusela bych na nikoho čekat, nemusela bych s ničím kvůli nikomu spěchat... mohla bych si jít vlastním pomalým tempem a nehnat se... Jen se bojím toho horka a kuřáků.

[3]: taky mi trvá, než si na lidi zvyknu. Ale někdy (většinou mezi metalistama) si na lidi zvykám hned.

To jsem se zas rozepsala... Ruce mi jedou, ale pusa ne. :-D

5 white-darkness white-darkness | Web | 8. února 2012 v 13:56 | Reagovat

z té věty na mě čiší leda to, že všechno je v háji, když na konci jsou zamčené dveře a ne světlo. :D

6 Ilma Ilma | E-mail | Web | 9. února 2012 v 20:17 | Reagovat

Ta věta je hezká. Má pointu. Zamyslela jsem se nad ní, i když jsem hned tušila, jak je myšlená. Je pravdivá, musíme uznat.
Metalfest - ozvi se mi na e-mail, prosím. :)

7 Rabe Rabe | Web | 10. února 2012 v 18:33 | Reagovat

ta věta je příliš depresivní, jinak z toho trapasu si nic nedělej, mě se přihodí nějaký tak jednou deně, no hlavně že se má třída čemu smát že? :-D

8 bludickka bludickka | Web | 20. února 2012 v 11:56 | Reagovat

ta věta je skvělá. ale hrozně depresivní. Jako že se pořád ženeme chodbou za něčím dopředu, o něco se snažíme a až dojdeme nakonec, stejně zjistíme, že to všechno bylo naprosto zbytečný.

vaše učitelka je fakt dobrá :)bavila by mě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama