Pátrání - část 3

17. března 2012 v 8:50 | Vivienne |  Necitelní

Netuším, jestli to ještě někdo čte, jestli to ještě nekoho zajímá. Ale je to tu...


Následujícího dne našli další dvě laboratoře. Činilo jim to čím dál tím větší potíže, protože krajina byla divoká, nespoutaná. I přesto se jim podařilo nalézt dalších pět spících lidí. Ric z toho byl nadšen, krom toho jeho vojáci objevili další vojenská zařízení a zprovoznili je. Přilétaly další lodě a lidí přibývalo. Zatím všichni patřili k nim, ale ostatní byli také na cestě. Měli se na Zem dostat během pár dní. Ric byl stále nervóznější a jeho muži také. Většina vědců se pokoušela stranit veškerého dění. Moc dobře to nešlo. Napětí ve vzduchu sílilo. A Reana, Tiena a jejich týmy čekala poslední cesta za laboratořemi.



***

Přistáli za městem a to bylo zvláštní. Ostatní laboratoře byly v divočině, ale tato měla být uprostřed města. Když procházeli vybetonovanými ulicemi, na všechny padla tíseň. Míjeli polorozpadlé budovy, jež byly němými svědky hrůz dob dávno minulých. Bylo to smutné, mrtvé místo. Rean celé ráno strávil hledáním podrobné mapy města, a když ji našel, označil místo, kde se nachází laboratoř. Nyní se nad ní skláněl a pokoušel se orientovat. Změť ulic mu připadala jako bludiště.
"Jak se to tu vlastně jmenuje?" ozval se Tien a se zájmem zkoumal budovy.
"Praha," odpověděl mu po chvíli Rean, "teď tudy," řekl a zabočil do postraní ulice. Ta je dovedla až k nevelké budově, nad vchodem byl nápis, ale nikdo mu nerozuměl. Pomalu vešli dovnitř. Místnost, ve které se ocitli, byla prázdná až na převržený psací stůl a dveře vedoucí dál do nitra budovy. Hledali jakýkoliv vstup do podzemí, ale nedařilo se jim to. Tien zaklel a vztekle kopl do jednoho z koberců, který ležel na zemi. Koberec se nadzvedl a Tien uviděl poklop. Rychle odtáhl koberec a pokusil se poklop otevřít, nešlo to. Několik dalších minut jim zabralo otevírání, ale nakonec se to povedlo a tak spatřili zaprášené schody. Rozsvítili baterky a opatrně sestupovali dolů. Chlad se do nich hladově zakousl a odmítal se jich pustit. To co dole našli, je překvapilo. Byla to ta největší a nejzachovalejší laboratoř. Nadšeně se dali do jejího zkoumání. Místnost, ve které se nacházeli byla plná počítačů. Další byla bíle vymalovaná a nacházelo se v ní několik lůžek a lékařské přístroje. Na bílých dlaždicích zářily dávno zaschlé kapky krve. Po obvodu stály vitríny plné léčiv. Rean zakroutil nevěřícně hlavou. Byly totožné s látkami, které našli prvního dne.
"Mám to! Funguje to." vykřikl jeden z Reanových mužů. Všichni se seběhli. Středem jejich pozornosti byl funkční počítač.
"To je nějaké databáze," řekl Tien. Rean se pozorně podíval na obrazovku. Zase ta jména a data.
"To je seznam dětí, na kterých se experimentovalo," řekl, "a tak vznikli Necitelní." Tien přikývl a klikl jedno jméno. Na obrazovce se objevila obsáhlá složka. Na první straně byla fotka. Chlapec, asi čtyřletý, se na ní culil, až měl dolíčky ve tvářích. Na poslední straně byla další fotka. Chlapeček se na ní neusmíval. Ležel na posteli, jeho tělíčka bylo osypané a oteklé, čouhaly z něj hadičky a v očích se mu leskly slzy. Pod fotkou byl napsán datum a křížek.

Tien se prudce odvrátil a v očích měl slzy. A nebyl jediný. Ticho, které zavládlo, bylo tíživé.
"Já-já to nechápu. Co je donutilo tohle dělat?" zeptal se po minutách ticha Tien.
"Touha po moci," špitl Rean. Všichni se na něj podívali.
"Ric nechtěl, abych vám to řekl, ale zasloužíte si znát pravdu," začal tiše Rean a velmi pomalu jim vypověděl, co se dozvěděl v Norrecově deníku. Opět zavládlo ticho.
"Jestli se mu ti Necitelní osvědčí, bude chtít další," řekl Tien.
"Zatím nevíme, jak je probudit, natož vytvořit další." Poznamenal Rean.
"Ale ten způsob tady někde je," ozval se opět Tien a ukázal na počítač, "stačí ho najít." Dodal.
"To je téměř nemožné, tomu jazyku nerozumíme a překladače odporné výrazy neznají a navíc jsou dost zastaralé." Namítl jeden mladý vědec.
"Tak si je vezmeme sebou a doma už na něco přejdeme," řekl Tien a muži se dali do práce. Rean se otočil se svůj tým.

"Nějaké známky života?"
"Ne."
"Tak jim pomozte."

Na cestě ven z města několikrát zabloudili. I přes tyto potíže se nakonec vymotali a dorazili k letadlu. Byli unavení a rozčilení. Chtěli se vrátit a laboratoř ještě projít, jelikož nebyli všude, ale Ric jim nařídil jet dál. A tak vyrazili, letěli na sever.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kikisek Kikisek | Web | 17. března 2012 v 12:11 | Reagovat

já to náhodou ještě čtu :D

Ale musím říct, že už to začíná být trochu nudný, když se tam děje furt totéž... Už několikátý díl hledají další necitelné a furt nevědí co to je, přoč jsou atd. ... žádná akce, nic...

2 vivienne vivienne | Web | 17. března 2012 v 12:28 | Reagovat

[1]: přiznám, tento úsek je nudný, ale už brzy by se to mělo trochu více rozjet

3 Zouzíí Zouzíí | Web | 18. března 2012 v 11:23 | Reagovat

Hey Marti, máte na škole taky tu literární soutěž s tim citátem o ptácích? Budeš to psát? ( jestli to máte taky vyhlášený, je to pro všechny střední školy... )

4 Aidrien Assagir Aidrien Assagir | 13. dubna 2012 v 13:56 | Reagovat

Docela by mě zajímalo, co bude dál.

5 Lufristia Lufristia | 31. července 2012 v 9:06 | Reagovat

Je to strašné...už jen představa takové databáze. Ric je podle mě jeden z těch sobců zahleděných do své úžasnosti. Naopak Raen je soucitný člověk...zajímalo by mě, jak dlouho ještě budou moci stát vedle sebe...

6 Ms.Mee Ms.Mee | 23. října 2012 v 20:56 | Reagovat

Najprv musím povedať, že nesúhlasím s komentárom, že tento úsek bol nudný. V skutočnosti je to časť jednej celej dlhej kapitoly ako keby z knihy...takže to nemôže byť nudné. Je to hlavne podstatné. Našli niečo ďalšie, čo im pomôže s výskumom.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama