Ze školních lavic a autobusových lístků

11. června 2012 v 20:53 | Vivienne |  Co týden dal a vzal..
Tak by se dal charakterizovat vznik tohoto článku.


- Pondělí - jedna ze zajímavých hodin češtiny - dekadence a prokletí básníci. Chci si je přečíst, ale teď není čas. Stále mi tu leží Mlhy Avalonu.
Pokouším se o napsání další recenze, ale jde to těžko vzhledem k tomu, že hudbě nerozumím (myšleno na technické/ skladatelské úrovni). No jo zase jsem si na sebe upletla bič.

Diář se mi pomalu plní - mé očekávání se pomalu naplňuje. Jo, čekala jsem tu smršť, ale fakt to bude krizovka.

**
Bylo mi oznámeno, že se bude malovat. Jen tak najednou. Den před zahájením akce. Super. Opravdu netuším, kdy budu mít čas to všechno vystěhovat a pak zase nastěhovat.
-
Prej, že se začne v pátek. Keci. Čtvrtek a já musím mít půlku pokoje hotovou. Brácha zítra razí na Metalfest. Já nejdu. Zase. Zase budu trčet doma.

**
Pokoj je opět na žluto. Tentokrát mnohem výrazněji. Nu, co se dá dělat. Já to nechtěla, ale tak jako tolikrát se s tím prostě musím smířit. Tak jako vždy ...

Taťka je vážně dříč a máma do něj pořád reje. Jo chápu ji, ale tak mohla si zvyknout. Tak jako já si zvykla, že mi prostě nepomůže, i když ji kolikrát prosím o pomoc. Jen se směje. Nebere vážně. A to bolí ...

**
Pondělí- Čas se posunul. Zachváty nudy střídaly záchvaty žravosti. Je mi zle. Ze sebe samé. Jsem unavená. Spaní na gauči moc odpočinku nepřineslo a návrat do postele, také nebyl slavný. Jsem unavená a to mě čeká šílený týden.

Hurá dočetla jsem Mlhy Avalonu. (Nedivte se. To se teak stává, když někdo píše článek i několik dní).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 13. června 2012 v 19:41 | Reagovat

Já mám pokoj na modro a láká mě nějakou stěnu pomalovat :-D Jo to za mrzí, když jeden něco potřebuje a druhý to nebere vážně....

2 Rizell Rizell | 14. června 2012 v 21:25 | Reagovat

doporučuji si přečíst ještě dvě knihy, co navazují na Mlhy Avalonu... tuším paní a kněžka Avalonu se jmenují...
jinak, věřím, že určitě bude líp..
je ti 16, 17? myslím, že ti rozumím, jak ti je...
hlavně jaké je to strádat ve vztahu s mámou
fighting * povzbuzující úsměv *
a snaž se s vysvědčením...

3 Rabe Rabe | Web | 15. června 2012 v 21:58 | Reagovat

tohle byl jeden z nejhorších týdnů, žlutou bych tedy taky nemusela :-D

4 Olivka Olivka | Web | 17. června 2012 v 11:57 | Reagovat

Ach, Vivi, já se tak stydím. Vždycky přijdu, přečtu si článek a už ti nic nenapíšu. A ty přijdeš ke mně a vždycky pár slůvek dáš dohromady a já ti za to strašně děkuju :)
Žluté stěny bych asi nesnesla; mám je zelené, ověšené obrázky a destičkami z keramiky. Tam kde je místo ještě lepím, co jsem kdysi kreslila. Ale pochyboji, že to mému skladišťátku dá nějaký nádech útulnosti...
Kdysi mě o matice napadlo si všechno zapisovat téměř minutu po minutě. Musím říct, že to je zábava si to zpětně pročítat. V prváku mě děsně lákalo si naopak během jednoho dne/týdne zapisovat, kde a kdy se člověk musel rozhodnout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama