Se slzami v očích a melancholií po boku

6. srpna 2012 v 13:26 | Vivienne |  Co týden dal a vzal..
Už dlouho tu nebyl deníčkový článek.



Děje se nic a zároveň vše. Při cestě na vrchol jsem zakopla a pádám dolů do hlubin. Možná už jsem spadla na to dno, a nebo jsem se jen zachytila na výčnělku? Nevím.

Poslední dobou je mi pořád na nic. Nedokážu se odreagovat, jakoby mě něco stále tížilo. Táhne mě to dolů. Ničím samu sebe. Vím to a nedokážu to zastavit.

Cítím se tak osamělá, až to bolí. Slzy pořád na krajíčku. Připadám si jako děcko. A i on mě zranil. Tak moc jak jen je to možné. Nečekala jsem to, ne od něj - mého táty. Zabořil se hluboko a zničil vše, co jsem tak dlouho budovala.

***
Dávají Hvězdné války. Dívám se na ně s melancholií. Akorát mě štve, že film který má 2 hodiny dávají 3hodiny.


Byla jsem s babčou na hřbitově v Bělé a tak jsem mohla obdivovat krásy vesnic po cestě. Mám ten kraj ráda a hlavně Lité místo, kde jsem trávila prázdniny. Ale už se tam asi nikdy nepodívám protože, babi bráchá to prodává. A to před časem chtěl barák přepsat na maminu a tetu a kladl jim na srdce, aby to neprodávali. A teď to on sám prodává a nemá tu odvahu to babi říci. To s ní málem seklo, když se to dozvěděla od známých a potvzení našla na internetu. Prostě je to smutné.

*
A málem bych zapoměla, že 4 srpna měl blog čtvrté narozeniny. Je to celkem dost, ale na ruhou stranu mě přepadá tíseň. Za ty 4 roky jsem toho moc nedokázala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Olivka Olivka | Web | 6. srpna 2012 v 15:17 | Reagovat

Pořád tu bude blog, ten temný kouteček duše, a my :)
V 17 mi přišlo jako dobrá lekce ošahat to dno, kam můžu spadnout, ale ještě lepší je vyskočit zase nahoru a užívat si to, že člověk ví, jak moc se má vlastně takhle dobře. Je to bludný kruh: jededn by se chtěl zahrabat, na druhou stranu ale potřebuje někoho, komu by to řekl, ale okolí to vycítí a raději se vyhýbá... Kdybych tak věděla, jak jsem se z toho všeho tenkrát dostala... přestala jsem mít jakákoliv očekávání - vždycky jsem se to snažila vidět černě, abych pak nebyla zklamaná. A pak jsem byla nadšená, jak to všechno klapalo. Tak nějak to bylo.
Ale musím říct, že mi taky hodně pomohlo, že jsem začala chodit na šerm. Začala jsem s něčím, co jsem v hloubi doše dělat chtěla asi vždy. A ti lidé jsou na podobné "vlně", což je skvělé. Ne všichni, a bohužel pokrytectví, které se tam někdy objevuje, mě docela dost mrzí.

2 Rabe Rabe | Web | 6. srpna 2012 v 16:11 | Reagovat

4 roky je dlouhá doba a už jen ta výdrž je obdivuhodná ;-) chce to najít si nějaký nový smysl života :-D

3 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 6. srpna 2012 v 17:18 | Reagovat

4 roky, to je dost :-)

4 Zdebra Zdebra | Web | 6. srpna 2012 v 21:24 | Reagovat

Taky se cítím osaměle, hlavně když na fb vidím, jak všichni pořád někam jezdí atd. Ne, že bych chtěla pořád cestovat, ale když není v okolí nikdo, s kým bych mohla někam zajít... Naštěstí znám Tarjisty a další lidi různě po celé republice, se kterýma jednou za čas je nějakej sraz, takže je pak větší radost, než když se lidi vidí každej den.
A řekla bych, že za ty 4 roky se něco mohlo změnit. U mě se toho změnilo hodně, ale na druhou stranu je to všechno stejný. Na začátku blogování (nebo spíš blogískování) jsem měla kamarádky tady v okolí, ale postupem času jsme si neměly co říct, a pak jsem začala poslouchat metal a nějak se mi vyhýbaly a tak jsem si radši šla svou cestou a pak jsem poznala Tarjisty a přijde mi, jako bychom se všichni znali odjakživa.
To jsem se zase rozepsala a odbočila od tématu...

5 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 12. srpna 2012 v 14:19 | Reagovat

Tak víš, co se říká - ode dna se člověk alespoň může odrazit. Jen ta praxe je složitější...
Dívat se na film v televizi je opravdu na dlouho. Reklamy jsou čím dál tím víc delší a častější. To mě vždy spolehlivě odradí.
Někteří lidé jsou pokrytečtí a zbabělí...je to smutné...snad to tvoje babička zvládne, je mi jí líto.
Všechno nejlepší ke 4. narozeninám! Kam jsi to chtěla dotáhnout? A s blogem nebo se životem?

6 Ilma Ilma | E-mail | Web | 24. srpna 2012 v 11:23 | Reagovat

Ty první tři odstavce. Připadám si naprosto stejně. Paradoxem na tom je to, že jsou prázdniny, každej se z toho raduje a říká, jak si je má každej užít, ale cožpak to takhle jde?
Asi je účelem dopadnout na dno. Spadnout, natlouct si hubu a odrazit se k nádechu nad hladinu rozvířené vody.. jen je namáhavá ta cesta nahoru.

7 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 5. září 2012 v 1:34 | Reagovat

Se životem toho moc člověk neudělá, když má jiné představy, to je poněkud horší. Můžeš pracovat jen na sobě a s tím vším okolo se nějak poprat, i když to někdy není vůbec jednoduché, to vím sama dobře...
Myslím si, že s blogem to je jednodušší, i když to může být delší cesta. Podle mě jde o to si najít okruh lidí, kteří ti sednou a ty jim a tu zpětnou vazbu ti budou dávat, řekněme, v pravidelnějších intervalech.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama