Konec prázdnin z deníku

1. září 2012 v 20:51 | Vivienne |  Stalo se...
Tak je to tu...


Ostří dýky se hluboce zabodlo do mé mysli. Můj plán, mé sny, má přání ... To vše se rozbilo na malinkaté kousíčky. Zraňují mě.
A oni mě zradili. Nebo se jen nepřidali k mému odporu? A proč vlastně cítím odpor? Vzal mi i tu poslední kamarádku, co mi zbyla. Poslední které jsem bezmezně věřila, která mě nezradila a byla celkem blízko.


Utéct nebo zůstat?
Zůstala jsem. Vlastně jsem ani neměla na výběr. Svoboda, má svoboda je jen ulize. Žiji v iluzi.


Poslední týden prázdnin a táta byl doma. Super celé dny jsem kmitala sem a tam. A to jsem chtěla lenošit, užít si klidu a pohody.

Je prvního září, což znamená, že to v pondělí to vypukne. Přijde mi, jako bych nastupovala do vězení. Na dlouhých deset měsíců. Jen si na to vzpomenu zhoupne se mi žaludek. Snažím se uklidnit čajem, ale ani ten nepomáhá.

Tyhle prázdniny byly dost slzavé. Každou chvíli jsem brečela, nebo jsem měla k slzám blízko. Připadám si tak nějak přecitlivělá. Nedokážu konflikty ustát, tak jako kdysi, nedokáži říct, to co chci nahlas a klidně. Prostě to nedávám! Štve mě to a dost. Ale nevím jak z toho ven.


Už jsem psala, že jsem dopadla na dno. Chtěla jsem se odrazit, ale nešlo to. Začalo hustě pršet a povrch se změnil v sračky a já se v těch sračkách začínám topit. A propadám se dál a dál.

Ráda bych si myslela, že je to jen takové období, ale to období trvá ku*** pěkně dlouho!
Někde je chyba, někde ve mě se ta mrcha ukrývá a já ji dosud nenašla. Mám spoustu chyb, ale tahle je něčím jíná.

Je toho tolik co bych asi měla/chtěla říct, ale neudělám to. Není nikdo kdo by mě vyslechl, pokusil se pochopit, přijal to bez výčitek a zloby.
Jak mám vysvětlit něco, co sama pořádně nechápu?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zouzíí Zouzíí | Web | 2. září 2012 v 13:00 | Reagovat

A mě se nesvěříš? Já myslela, že si řikáme všechno ( I když pravda, já ti svoje pocity taky neřikám ). Změníme to, pomůžu ti. Zejtra začíná teror, ale prakticky 2 měsíce jsme se neviděly a to bydlíme pár metrů od sebe, takže jsme ráda, že tě aspoň uvidím. :)
Já jsem na dně taky, ze všeho. Musim ti toho tolik říct...

2 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 5. září 2012 v 1:52 | Reagovat

Krutá pravda je, že vždycky nemusíme být my ty silné, které vydrží všechno a může se nám to nelíbit sebevíc. Pokud tě neuklidňuje čaj, tak to chce objevit něco jiného.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama