Do imag

12. října 2012 v 22:48 | Vivienne |  Mini povídky



Běžel, ba přímo letě, nelidsky nutil koně uhánět dál. Byl jako posedlý, na nic jiného než na Ni nemyslel. ta touha, skrytá v jeho srdci, ho sžírala a nutila ho ubližovat milovanému koni. Chtěl Ji vidět. Padnout před Ní na kolena a zlíbat její nohy. Volala ho. Cítil to. Kopl koně do slabin, aby zrychlili, ale to se nestalo. Kůň klopýtl a spad na zem. Jezdec stihl seskočit, ale i tak si narazil své, již tak namožené údy. S obtížemi se zvedl. Jeho kůň chroptěl a pokoušel se zvednout, ale to se mu nedařilo. Muž vrhl na koně poslední smutný pohled a rozeběhl se dál.
*


Stěží popadal dech, srdce mu bušilo jako splašené a celé tělo ho nesmírně bolelo. Krvácel. Ale ani tato skutečnost mu nezabránila pokračovat v cestě. A už ho viděl. Cíl své zoufalé cesty, kamenný chrám, ve kterém sídlila Ona. Jejíž jméno znal každý, ale nikdo jej nevyslovil. Byla přízrakem temných snů a chaosu, který po světě rozsévala. Byla ztělesněním všech hrůz lidského světa. Probouzela temnou stránku lidských povah a vzepřela se samotné smrti. Odvrhla život a do své náruče přijala nemrtvé, jež se stali pouhými loutkami na šachovnici, které vládla.
Muž doklopýtal ke vchodu a chtěl otevřít dveře, ale místo chladného dřeva ucítil teplo hebké kůže. Zvedl hlavu a spatřil strážkyni.
"Nemůžeš dál," řekla tiše. Muž se neodvážil pohlédnout do jejích očí, neboť věděl, že by se v té modři ztratil. Pohltila by ho hladová ústa nekonečného vesmíru, která se za nima skrývala.Věděl, že strážkyně je oděna v lehký šat zdobený peřím a vlasy má vyčesané do výše a v nich má usazenou kameny zdobenou korunu zasahující až ke kořeni nosu a obepínající její levé oko. Byla beze zbraně, ale to z ní nedělalo bezbrannou.
"Já tam musím!" křikl a vrhl se kupředu. Sžírající touho byla silnější než hlas rozumu, který ho varoval. Strážkyně ho jediným pohybem odhodila, muž se nabodl na větev a pomalu umíral.
"Nemůžeš dál," řekla opět strážkyně zašla do chrámu.
Muž čekal na smrt, která přišla, ale on nebyl mrtev dlouho. Uplynulo několik hodin, slunce právě zapadalo, když opět procitl a ve stejný okamžik se otevřely dveře chrámu. Vyšla strážkyně a pokynula mu rukou. "Nyní můžeš vstoupit."
Nemrtvý muž se zvedl a houpavým krokem vešel do kamenného sálu, kde na trůně seděla Ona, zahalená v černém plášti.
"Paní," špitl nemrtvý, doběhl k ní a padl před ní na kolena.
"Vítej v mém království," řekla sladkým hlasem a oči jí rudě zazářily ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 15. října 2012 v 10:12 | Reagovat

Děkuji za příspěvek do Imaginaria.

2 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 2. února 2013 v 21:31 | Reagovat

Tímto bych Tě ráda pozvala na soutěž Imaginaria: http://libere.blog.cz/1301/imaginarius-special

Hezký večer přeji.
Maglaiz :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama