Prosinec 2012

Dým

27. prosince 2012 v 12:06 | Vivienne |  Pokusy

104 slov.

Našedlý dým se dal do pomalého tance. S každým centimetrem, který vystoupal vzhůru k nebesům ho stál kus sebe sama. Řídnul a ztrácel sám sebe, ale ani to mu nezabránilo v tom, aby pokračoval ve své cestě. Netrvalo to dlouho a ztratil se docela. Nezbylo z něj nic, snad jen mlhavá vzpomínka, která však brzy zanikne, nebo kdo by se staral o dým? Byl tak obyčejný a všude ho bylo plno. Nikdo nesledoval jeho let, věčný boj, který nemohl vyhrát. Byl příliš slabý. Ale přesto v něm bylo něco, co by mu záviděl mnohý z nás. Bojoval za svůj sen. Nikdy se nevzdával. Nikdy!

Velký Gatsby

25. prosince 2012 v 17:14 | Vivienne |  Books in my thoughts
Velký Gatsby - Francis Scott Fitzerald
Počet stránek:149
Počet kapitol: IX.

Malleus Maleficarum

22. prosince 2012 v 15:46 | Vivienne |  Knihy a něco o nich

Pokus o kratičkou recenzi na knihu kterou jsem četla tak dlouho.

Teologické dílo nebo příručka pro vrahy?


I tak by se dala nazvat kniha Malleus Maleficarum do Jakoba Sprangera a Heinricha Kramera, kterou lze považovat za jednu z nejkrvavějších knih v dějinách. ale ...

Všude je nějaké ale a my se musíme ve svých soudech držet při zemi. Ano Kladivo je příručka pro inkvizitory a soudce, ale pokud v ní hledáte návod na mučení žen, hledáte na špatném místě. Kniha je totiž hlavně o křesťanské víře, o věčném boji Boha s ďábly. Je rozdělena do tří částí, kde první se zabývá podstatou čarodějnictví, jeho vzniku a šíření. Druhé pojednává o roztřídění čarodějnicí samotných i moci jakou mají na lidi. Podle autorů se totiž vše koná se svolením Boha. Třetí část se věnuje právní normě a ukazuje soudcům a inkvizitorům postup jejich činnosti od uvěznění, přes vyslýchání až po vynesení rozsudku.

Dílo to je těžké a pro dnešní čtenáře nezáživné. Dlouhá souvětí plná prazvláštních konstrukcí, náboženství a věčné opakování stejných faktů. To může člověka odradit a je to pochopitelné. Ale zároveň je tato kniha jakousi sondou do středověké společnosti. Můžeme zde vidět chování lidí, jejich zvyky a pověry, i moc církve a náboženství vůbec. Je to velmi zajímavý a podnětný výlet, který dle mě za tu námahu stojí.

prosinec část 1

17. prosince 2012 v 13:46 | Vivienne

3-9.12

Testy, testy, testy, .. Hlavně to pondělí bylo smrtelný. Ono i dále. Hádka s našima. A k doktorce sama. Podruhý s nohou co bolela už 6 týdnů, stejně neúspěšná návštěva jako posledně. Prej mám jít k fyzioterapeutovi… No nevim.

Sobota - Attax, ale bez foťáku i tak se mi to líbilo. Zpěváš Shenonu na mě spáchal atentát. Zase ten rum, nějak moc mi zachutnal. No a zjištění, že příměří uzavřené s K. zatím drží, ale na jak dlouho?

Neděle - učení a zvláštní rozhovor s B, nevím opravdu nevím co si o tom mám myslet...

Kočka a ryba

14. prosince 2012 v 17:32 | Vivienne |  Fotky
Je to už delší dobu, co jsem zachytila úlovek naší nejstarší kočky Kačky. No a teď jsem si na to vzpoměla, tak to sem dávám. Ať taky vidíte jak je šikovná :-)


Sběračka duší

12. prosince 2012 v 20:25 | Vivienne |  Mini povídky
Dnešní datum je dost magické, alespoň mě se hodně líbí a proto vám sem dávám povídku.


Kráčela pomalým krokem do středu pole. Nad zemí se snášela mlha a ticho rušil smích vran. Zastavila se, vytáhla flétnu, na kterou začala hrát. Pomalá melodie putovala mezi světy a z těl padlých se začaly zvedat světla - jejich duše. Žena či snad ještě dívka, je k sobě volala. Když byly u ní, přestala hrát a nastavila dlaň. Světla se spojila do jediného a to jí zmizelo v dlani, když ji sevřela. Všechny je pohltila Sběračka duší. Odvrátila se a pomalým krokem odcházela. Vítr se konečně odvážil roztančit mlžný šat a křik vran sílil. Nikdo je neslyšel, pole bylo plné prázdných lidských schránek jejichž posledním úkolem bylo pohnojit zem a přinést tak nový život. Takový už byl koloběh a ona to věděla, i když se do něho nezapojovala. Byla jen nezaujatým pozorovatelem, pohlcovala duše protože ... Vlastně ani nevěděla proč. Přenesla se do Mezisvětí, kde dlí Selektor. Pomalu k němu došla a Selektor ji vzal na vědomí. Otevřel obrovskou tlamu a čekal. Vždy to tak bylo. Sběračka rozevřela dlaň, ze které vytryskl proud světelných koulí, které se vletěly do Selektorovo otevřené tlamy. Čelisti se zavřely a jejich majitel zavřel oči. Teď třídil duše, některé se hned vrátí na svět, kde se opět zrodí. Jiné poputují dál a budou čekat než přijde opět jejich čas. Jen velmi málo z nich zmizí docela a ještě méně se jich odebere do nicoty. To vše Sběračka znala, ale co doopravdy duše zažívaly nevěděla.


Nepoučeni část 2

7. prosince 2012 v 19:33 | Vivienne |  Necitelní

Po velmi dlouhé době pokračování.


"Fabio se jako obvykle drží stranou. Jejich síly stejně nejsou nějak velké." Řekl Ric.
"Ale i tak bychom se možná mohli pokusit získat je na svoji stranu," prohlásil Jaron, "hned zítra se tam vydá skupina vyjednavačů. Pro dnešek to je vše."
Všichni se urychleně zvedali a odcházeli.
"Reane, na minutku," Rean se otočil a vydal se zpět za Jaronem.
"Promluv s Necitelnými o tom rozdělení. Počet skupin nechám na nich, jak jsou zvyklí. Jo a ať jsou zítra ráno připravení do akce." Rean přikývl a kvapně odcházel. Zamířil rovnou k pokojům Necitelných, kam ho táhlo srdce i povinnosti. Když vstoupil do velké místnosti, zahledělo se na něj třicet-sedm párů očí, ale on okamžitě vyhledal ty Liesiny. Usmál se, když je nalezl a chvilku se opájel pocitem blaha, který ho zaplavil. Pak ale zatřásl hlavou a sedl si na zem mezi ně. Nadechl se a začal mluvit.

Poslední střípky listopadu

3. prosince 2012 v 21:01 | Vivienne |  Co týden dal a vzal..
Jak hluboko lze ještě klesnout? Zdánlivě se nic neděje, ale uvnitř to vře. Zdá se mi, že se propast stále prohlubuje. Nestíhám, nezvládám to. Pořádně si neodpočinu. Je toho tolik. A stále se to kupí. Hory poivonností a úkolů obklopují m údolí a zaplavují je špínou nutnosti a nesvobody. To vše mě ničí. A ani rodiče mi nepomáhají. Doma je to stále jako před výbuchem. A ten dým nedusí jen mě, ale i lidi kolem.


**

Výbuch sopky proběhl v úterý a já utržila popáleniny na 90% těla a duše. Bolí to. Když vlastní matka řekne, že už nejsem její dcera. Když si na mě vybíjí zlost kvůli všemu. A já se nad to nedokáži povznést. Vina neleží jen na ní. Všichni máme špinavé ruce a duše.

Úkol na st odeslán, děsím se reakce, snad je vše dobře nechci nic opravovat a nevím jestli bych na to teď měla sílu.

Králíčkovy sebevraždy.. celkem legrace- odreagování ode všeho a další díl Vandrovce, omylem třetí, ale to nevadí. Snad. Nevím o čem psát, nějak nemám chuť ani sílu, žádnou motivaci. Spíš naopak jsem demotivovaná až to bolí.

První cukroví upečeno... jé oni se blíží Vánoce. Těším se hlavně na volno a snad bude i trochu klid, ale nevím. Rozpadá se to. Vše kolem se tak nějak bortí.

Tak možná příště...