Nepoučeni část 2

7. prosince 2012 v 19:33 | Vivienne |  Necitelní

Po velmi dlouhé době pokračování.


"Fabio se jako obvykle drží stranou. Jejich síly stejně nejsou nějak velké." Řekl Ric.
"Ale i tak bychom se možná mohli pokusit získat je na svoji stranu," prohlásil Jaron, "hned zítra se tam vydá skupina vyjednavačů. Pro dnešek to je vše."
Všichni se urychleně zvedali a odcházeli.
"Reane, na minutku," Rean se otočil a vydal se zpět za Jaronem.
"Promluv s Necitelnými o tom rozdělení. Počet skupin nechám na nich, jak jsou zvyklí. Jo a ať jsou zítra ráno připravení do akce." Rean přikývl a kvapně odcházel. Zamířil rovnou k pokojům Necitelných, kam ho táhlo srdce i povinnosti. Když vstoupil do velké místnosti, zahledělo se na něj třicet-sedm párů očí, ale on okamžitě vyhledal ty Liesiny. Usmál se, když je nalezl a chvilku se opájel pocitem blaha, který ho zaplavil. Pak ale zatřásl hlavou a sedl si na zem mezi ně. Nadechl se a začal mluvit.


**
Následujícího rána každá ze skupin vyrazila spolu s vojáky do jiné části rozlehlé fronty. Rean jen s přemáháním nechal Liesu odjet. Možná ji už neuvidí. Blesklo mu hlavou a on by si za tu myšlenku nejraději nafackoval. Ale bylo už pozdě. Objevila se a on ji nedokázal zapudit.
**
Dny plynuly stále rychleji. Boj střídal boj a mrtvých přibývalo. Necitelní působili velké škody, ale i oni zaznamenali ztráty. Zbylo jich deset. Stále budili hrůzu u nepřátel i u spojenců. Pouze Rean se jich nebál, pouze on se je pokusil pochopit. Z hlouby duše nenáviděl válku. Pohled na raněné a mrtvé ho ničil, stejně jako krvelačná touha v očích jeho soukmenovců. Mezi Necitelnými se cítil lépe. Oni netoužili po krvi, či boji, pouze plnili rozkazy. Oni nebyli stvůry, ale lidé ano.
Ozvala se rána, budova se zatřásla a všude se rozléhal zděšený křik. Necitelní bez zájmu zvedli hlavy, Rean, nakažen jejich klidem, udělal totéž. Pak se otevřely dveře a v nich stál udýchaný voják.
"Pane, Žlutí a Zelení útočí." Rean se zvedl a následován Necitelnými vyšel ven. Čekal to. Válka trvala dlouho a oni slábli. Všichni už chtěli boje ukončit, ale o míru nikdo z nich neuvažoval. Na chodbě potkali vojáky táhnoucí bednu s těžkým nákladem. Rean poznal, co je v bedně ukryto a dostal strach. Ta zbraň se mohla stát konečným řešením pro všechny jejich problémy. Rozeběhl se za Jaronem.
"Jarone, nehodláte ji použít?"
Vůdce Červených se na něj zaškaredil. "Jsme ve válce," řekl jen a odvrátil se.
Rean si zoufale povzdechl.
"Neskončí, dokud nezemře poslední z nich. Tak jako tehdy," řekl Liesa a bez zájmu pozorovala mumraj kolem.
"Doufal jsem, že si z těch deníků něco vezmou. Že se poučí, pochopí, že tudy cesta nevede…"
"Nepoučeni, zůstávají nepoučení. A tak znovu zaplatí za stejné chyby stejnou cenu. A ta je vysoká …"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mieko Wolf Mieko Wolf | Web | 11. prosince 2012 v 13:02 | Reagovat

Páni! Dobrá povídka! Fakt se mi moc líbí a to normálně povídky moc nečtu. Má zvláštní kouzlo tím, jak je reálná a přesto mimo náš dosah. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama