"Kontakt"

22. února 2013 v 16:27 | Vivienne |  Mini povídky

Povídka, inspirovaná dílem H. P. Lovecrafta. Objevují se tam fakta z jeho knih. Snad se bude líbit.

Vydat se po spletitých cestách snu, až tam kde i bohové v úctě poklekají a snad ještě dál do neznámých končin, kde vládne chaos. Poznat nepoznané. Ach ano. Touha po poznání ho hnala vpřed. I když znal příběhy mnohých, kteří zas voji troufalost zaplatili nejvyšší cenu a plíží chaos Nyarlathotep jim pak vzal všechno. To vše si Kondred uvědomoval, ale nehleděl toho. Měl svůj sen a za tím si šel. Zdatně se proplétal snovými světy. Hledal stále hledal, ale nenacházelo. Bloudil pustinami Ohrožován bestiemi hrůzných tvarů i barev. Chvílemi ho přepadalo zoufalství a bezmocnost, neb mu přišlo, že sami bohové se postavili proti němu a jeho snu. A pak jej vyhostili. Bolestné bylo procitnutí a krutá realita mu nalomila duši. On. Učený a znalý tajemství snových říší i jejich vládců, jež spatřil Ultharské uličky a spolu s jeho kočkami nahlédl na odvrácenou stranu měsíce. On byl vyhoštěn ubohými bohy, kteří mu snad i záviděli jeho moc a odhodlání.



Ne, ani tato podlost ho nedokázala zcela zlomit. Obklopil se tajemnými knihami a dokonce získal i tajemný Necronomicon od šíleného Abdula Alhazreda. Věděl, že existují i jiné cesty do snové říše a on je hodlal najít.

Po mnoho dnů nevycházel z pracovny, pouze studoval a pomalu docházel k rozhodnutí. Na počátku desátého dne nakreslil na podlahu tajemný symboly a začal číst složité formule. Pokojem se začal šířit nepříjemný zápach, ale nic jiného se nestalo. Unavený Kondred upadl na zem a usnul. Bezesný spánek byl však narušen. Zdálo se mu, že ho obklopují postavy a lačně se na něj dívají. Cítil jejich hlad, ale neviděl je. Neznámá entita se ho snažila kontaktovat a snad mu i cosi sdělit.
Procitl, zmáčený potem a vyděšený. Uvědomil si, že nevyřkl odvolávací formuli. Ať už povolal cokoli, mohlo si dělat co se mu zachtělo. Byl JIM vydán. Kvapně zapěl odvolávací formuli, ale cosi mu říkala, že již je pozdě. Další vyvolávání raději odložil a šal spát.
Opět upadl do neklidného snu a nyní spatřil jednu tvář, příšerně hrůznou. Neznal ji, ale zároveň byla hrůzně podobná něčemu, co již spatřil. Vyslanci Prastarých ho obklopily. Nikdo nepromluvil, ale hrůza jež pociťoval byla dostatečná. Chtěl utéci, ale nemohl. Již to nebyl jeho sen, vládci tu byli ONI. Jeden z nich se dotkl jeho levého malíčku a ten zčernal a upadl. Bolest byla tisící násobně zvětšena, ale on nemohl křičet. Bylo to v něm. A tehdy pochopil. Vzepřel se Prastarým a hledal jiné cesty, jak vejít do zapovězené říše. Patřila jim a pouze jim. A žádný smrtelník neměl nárok byť pomyslet na její existenci.

Probudil se a na levé ruce mu chyběl malíček. už netoužil po snových krajných ani neznámých končinách. Chtěl jen klidně spát a žít. Druhého dne ráno prodal tajemné knihy zvláštnímu muži s ohyzdnou tváří. zdálo se mu, že ho zná. Muž při pohledu na jeho ruku, kde chyběli už dva prsty, se ušklíbl. Nebylo třeba slov oba věděli, že pokoušel síly, které neměl....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pipiterka pipiterka | E-mail | Web | 22. února 2013 v 16:39 | Reagovat

skvělé,krásný design.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama