Květen 2013

Proč to všechno?

26. května 2013 v 21:55 | Vivienne |  Myšlenky....
Tak si říkám, proč tu stále straším? Proč se vůbec namáhám se zveřejňováním Vlčího pouta, stejně to nikdo nečte. Je to tak zbytečné. Jako spousta věcí co dělám...

Kde je můj zápal a odhodlání? Asi uplavalo. Zdrhlo jako spousta jiných věcí. Jo mrzí mě to, ale už nemám sílu.

On mě zlomil. Nebo spíš oni mě zlomili..... Téměř tři roky se ve škole držím, ale on mé téměř zlomil. Blbec jeden. Kdybych se nad ty urážky dokázala povznést... Ale to já prostě nedokážu, nedokážu .... A hle, příčina mých problému se na mě šklebí...
A ten druhý taky. Byla jsem blbá husa, že jsem si myslela, že by o mě on mohl mít zájem. Ale byl tak milý, a to co psal.... Prostě mi to přišlo jako .... A pozval mě do kina.. Ale čas si neudělal. No nemluví to za vše? Byla jsem blbá, naivní. Můžu si za to sama. Moc jsem si ho pustila k tělu a věřila, doufala..... A místo štěstí mám zlomené srdce. Docela to bolí. Jen doufám, že už to brzy přejde. Ale stejně se děsím toho, až ho uvidím.

Všechno je teď na prd i když mám praxi a tím i víc volna. Nepíšu, nevím co. Chuť by byla, ale nějak to prostě nejde. Což mě zraňuje. Já tím přeci žila. A teď? Jen pusto a prázdno. Vtíravý chlad šířící se z prázdných listů....

Hukot oslav pomalu utichá, ale ještě dvě návštěvy přijdou. Naprosto zahozený víkend. A zase Kryštof. Já prostě malý děti ráda nemám, tak ať miuž konečně dají pokoj! Ale ne oni ho ke mě musí cpát a musí mít na mě keci, že k němu nejsem milá. A mám se přetvařovat.. Nu očividně nejsem až tak dorbrá herečka.


A tak se prostě ptám proč to všechno? Kde se stala chyba? Nedokážu se radovat z maličkostí. Pořád je mi hrozně. A samota nepomáhá. Je mi chladno a v očích mě pálí slzy. Ztratila jsem se na cestě života. Padla do jeho pastí a težko teď hledat cesty zpět. A chci to vlastně???

Pečení 1

23. května 2013 v 20:35 | Vivienne |  Fotky
aneb jak jsem pekla dort.

Vrány

19. května 2013 v 20:47 | Vivienne |  Pokusy
Pokus o básničku na TT.


Slunce nad kopec vystoupilo
a dřevěný rám políbilo
a smutných očí pár
ve kterých život zhas.

Kap.3 - Korn

18. května 2013 v 13:27 | Vivienne |  Vlčí pouto 2: Čas pomsty
Třetí kapitola. Komentáře vítány.

Mothug běsnil, vyl a vyl do noci. Ve své vlčí podobě běhal lesy a ničil vše, co mu přišlo pod pařáty. Nakonec doběhl až k městu a v ten okamžik ho něco napadlo. Usmál se a vycenil tesáky. Zavyl a rozeběhl se k městu, kde poklidu spaly desítky lidí, kteří ani netušily jaké strašlivé nebezpečí se to k nim nocí řítí. Během pár minut se ozvaly první bolestné výkřiky a ulice se začaly obarvovat krví do ruda.

Knižní přehled duben

15. května 2013 v 21:26 | Vivienne |  Přečtené knihy
Knihy za duben.

Zeleň

11. května 2013 v 11:42 | Vivienne |  Fotky
Toška té svéží jarní zelené, která dokáže zvednout náladu.

Bájný kapitán Imaginarius

8. května 2013 v 17:59 | Vivienne |  Mini povídky

Soutěžní povídka.

Stařena těžce dosedla na lavičku a ještě dlouho namáhavě dýchala. Byla už stará, tak stará… A přec cosi v ní bylo mladé. Mnoho toho ze svého života zapomněla, ale byla tu jedna věc. Událost, která jí nešla z hlavy. Kdykoliv jí přišla na mysl, srdce jí začalo vzrušením bušit jako tehdy před devadesáti lety, když ho spatřila. Bylo jí tehdy deset a nikdo tomu malému děvčeti nevěřil, lidé odmítali přijmout fakt, že se zde skutečně objevil Imaginarius, kapitán snů. Ale ona věděla, že tu byl, mluvil s ní a dal jí slib. Čekala, už dlouhých devadesát let čekala, až se pro ni vrátí. Ale on stále nepřicházel. Ona však byla odhodlána na něj čekat dál, i kdyby to mělo trvat dalších sto let.


Kočky

7. května 2013 v 11:59 | Vivienne |  Fotky
Pár březnových fotek ze světa koček.

Kap.2 - Na pokraji zoufalství

5. května 2013 v 18:04 | Vivienne |  Vlčí pouto 2: Čas pomsty
Druhý díl.

Temná místnost se rozjasnila. Prastaré zámky na tisíci let starých mřížích zapraskaly a povolily. Magická bariéra zmizela. Dvířka klece se pomalu otevřela. Nic. Jen ticho a tma. Temná postava se tiše zasmála. Rychlými pohyby servala pouta, která ji držela u kamenné stěny. Pak si z obličeje sundala masku. Po tisíci letech se místností zableskla žlutá světla jeho očí. Vyšel ven a zkusil otevřít dveře. Opět se nic nestalo.

Věci

3. května 2013 v 14:30 | Vivienne |  Myšlenky....

Věci děli, dějí se a budou se dít. Vše kolem je takové divné. Jsem nevrlá otrávená, jakákoliv chuť něco změnit je pryč. Prostě jsem to vzdala. Snažím se nebudit pozornost, ztratit se. Ale jde to těžko. Záchvaty zloby a naprostého zoufalství jsou tu až moc často. Moře slz… Moře vzlyků. A já je nedokážu zastavit. Tak takhle vypadá rozpad člověka? Nebo je to ještě něco jiného?