Proč to všechno?

26. května 2013 v 21:55 | Vivienne |  Myšlenky....
Tak si říkám, proč tu stále straším? Proč se vůbec namáhám se zveřejňováním Vlčího pouta, stejně to nikdo nečte. Je to tak zbytečné. Jako spousta věcí co dělám...

Kde je můj zápal a odhodlání? Asi uplavalo. Zdrhlo jako spousta jiných věcí. Jo mrzí mě to, ale už nemám sílu.

On mě zlomil. Nebo spíš oni mě zlomili..... Téměř tři roky se ve škole držím, ale on mé téměř zlomil. Blbec jeden. Kdybych se nad ty urážky dokázala povznést... Ale to já prostě nedokážu, nedokážu .... A hle, příčina mých problému se na mě šklebí...
A ten druhý taky. Byla jsem blbá husa, že jsem si myslela, že by o mě on mohl mít zájem. Ale byl tak milý, a to co psal.... Prostě mi to přišlo jako .... A pozval mě do kina.. Ale čas si neudělal. No nemluví to za vše? Byla jsem blbá, naivní. Můžu si za to sama. Moc jsem si ho pustila k tělu a věřila, doufala..... A místo štěstí mám zlomené srdce. Docela to bolí. Jen doufám, že už to brzy přejde. Ale stejně se děsím toho, až ho uvidím.

Všechno je teď na prd i když mám praxi a tím i víc volna. Nepíšu, nevím co. Chuť by byla, ale nějak to prostě nejde. Což mě zraňuje. Já tím přeci žila. A teď? Jen pusto a prázdno. Vtíravý chlad šířící se z prázdných listů....

Hukot oslav pomalu utichá, ale ještě dvě návštěvy přijdou. Naprosto zahozený víkend. A zase Kryštof. Já prostě malý děti ráda nemám, tak ať miuž konečně dají pokoj! Ale ne oni ho ke mě musí cpát a musí mít na mě keci, že k němu nejsem milá. A mám se přetvařovat.. Nu očividně nejsem až tak dorbrá herečka.


A tak se prostě ptám proč to všechno? Kde se stala chyba? Nedokážu se radovat z maličkostí. Pořád je mi hrozně. A samota nepomáhá. Je mi chladno a v očích mě pálí slzy. Ztratila jsem se na cestě života. Padla do jeho pastí a težko teď hledat cesty zpět. A chci to vlastně???
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 27. května 2013 v 9:26 | Reagovat

Toto je typický případ Zásekus Psychoblokitídy.

Tady je si třeba říci zásadní věc. Psalas Vlčí pouto pro ostatní, nebo sama pro sebe, protože Tě psaní baví? Chápu, že je na nic, když nemáš zpětnou vazbu, ale chápej. Dokud Ty nebudeš hodnotit jiným jejich díla, tak ani oni nebudou hodnotit ta Tvá.

Nevěš hlavu, po děšti bude zase krásně.

Víš, radost z maličkostí přijde, až se budeš zase cítit vyrovnaná tam uvnitř, což je běh na dlouhou trať dle toho, o čem jsi zde psala. Na jednu stranu Tě chápu, že se trápíš kvůli takovýmto věcem, a na druhou stranu bych Ti řekla jen jedno: Moc to řešíš. Život je příliš krátký na to, aby se člověk zabýval minulostí a řešil věci, které jsou neřešitelné.

2 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 27. května 2013 v 17:00 | Reagovat

Nevešaj hlavu! :)

Ale vážne,píšeš pre seba, lebo ťa to baví a čitatelia sú len jeden z faktorov, ktorí ťa majú nútiť písať rýchlejšie, ale vo svojej podstate píšeš, lebo chceš.
Jako, ja sa už musím dokopať k tomu aby som prečítala prvú časť, a vieš čo? obehnem obľúbené stránky a idem na to, lebo viem, čo v tebe je a hltám tvoje slová.

A neboj sa, ono to prejde. Tie hnusné pocity opadajú ako lupienky ruží, len sa nesmieš vzdávať :) Ako, chápem Ťa a veľmi dobre, ale nevešaj hlavu, slnko svieti stále, len ho občas nevidíš, lebo je ukryté za mračnami, alebo na druhej strane Zemegule :)
Si úžasné a inteligentné dievča a ak si to nevšimol, je to debil. Treba sa nadýchnuť a ísť ďalej :)
Drží, ti palce, srdiečko :D

3 bludickka bludickka | E-mail | Web | 27. května 2013 v 21:01 | Reagovat

Já se radovat z maličkostí umím. Ale ne dlouho. Každej touží po uznání. A hodně lidí nerado děla zbytečné věci. Těžko ale určit, kde zbytečnost začíná a kde končí. Pokud píšeš pro sebe a baví tě to, tak to zbytečné není. Pokud ti jde především o čtenáře, tak bude asi potřeba je nějakým způsobem k sobě nalákat. Taky mám někdy pocit, že čas, který obětuju blogu, mi nepřináší kýžené ovoce, ale to psaní už je taková nějaká posedlost, že se svými občasníky asi nedovedu přestat, i kdyby je nečetl vůbec nikdo :)

4 Mae Mae | Web | 27. května 2013 v 21:49 | Reagovat

Samota občas nepomáhá vůbec. Nejsi hloupá ani naivní. Nemá cenu to vzdávat.
Malé děti taky nesnáším.

5 Argonna Argonna | Web | 28. května 2013 v 10:15 | Reagovat

Ja si tu poviedku urcite precitam hned, ako budem mat po statniciach (teraz mam toho tak vela ze mam vycitky svedomia ze som vobec na blogu), ja som o nej doteraz nevedela, ale precitala som si o com je a zaujala ma. A nevzdavaj to, casom bude lepsie :)

6 Rabe Rabe | Web | 29. května 2013 v 8:33 | Reagovat

samota nepomáhá ta vše jen zhoršuje, nejlepší je společnost pak alespoň nemá člověk čas myslet na to špatné

7 Ilma Ilma | E-mail | Web | 30. května 2013 v 14:07 | Reagovat

Proč jen se mi tyhle řeči o tom, že tvé články jsou zbytečné, že je nikdo nečte, nelíbí? Protože si to nemyslím. Komentáře by ti mohli dokázat to, že lidé sem chodí rádi a rádi tu čtou.. to, co napíšeš TY!
Každý má někdy období, kdy psát nejde ačkoliv by sebevíc chtěl. Prostě to nejde na povel. Přijde to zase samo, věř tomu, jelikož ty psát umíš, máš ten dar..
Ohledně chlapců, bych poradila jediné - vytrvej. Počkej na toho pravého, jelikož ani jeden z těchto to pravděpodobně není. :)
Ono možná nejde o to, jak dobrá jsi či nejsi herečka, lae o to, že malý děti ač se nezdají to z tebe vycítí, poznají že se řpetvařuješ, respektive to, že se nechováš přirozeně. A pak se to projeví v jejich chování, víš? Co na nich nemáš ráda? Vždyť v nich je takové to jisté kouzlo dětství. Nevím jaký je, zda živější nebo usazenější, ale vždycky jde přeci objevit něco čím je usadit, zabavit.. a zaujmout, v čem je rozvíjet k něčemu novému. :) To je právě to, co na dětech mám ráda já. To, že jim mohu něco dát. Něco z čeho jsem se třeba já sama poučila.. své vlatsní zkušenosti.
Samota na tohle může jen přiškodit, možná by se ti vyplatil opak, vyrazit do psolečnosti, bavit se, užívat si.. poznávat nové. :)

8 Zdebra Zdebra | Web | 1. června 2013 v 19:08 | Reagovat

Jo, čas... Už nějakou dobu mě někdo k něčemu přemlouvá, ale aby si udělal čas na osobní setkání, to ne... za tu dobu, co mě "otravuje", by se toho dalo stihnout...
A nesmutni, pokud ti za to nikdo nestojí. A zkus tu náladu využít k tvorbě něčeho.
A taky mám často pocit, že moje články nikdo nečte, ale pak si řeknu, že mi je to jedno, protože si to píšu jen tak pro sebe, abych si to mohla časem přečíst, jen je to veřejně.
Zkus si třeba najít něco, co by pomohlo zlepšit náladu a nebo si na tom najdi nějaká pozitiva. Třeba běh, po tom vždycky mám dobrou náladu, i když se cítím oslabená. A když uběhnu delší trasu, tak mám ještě větší radost. Já vím, lehko se to říká/píše, ale hůř koná. A zas melu bláboly...

9 Ravenka Ravenka | 4. června 2013 v 10:01 | Reagovat

Vlčí pouto jsi psala opravdu hodně dlouho...Jedná se o věc kterou nemůžeš sfouknout za jeden den:D sama to vim.Ale píšeš hezky a dlouho...o to víc pro tebe,že tím žiješ...Tohle totiž nesvede jenom tak někdo..Jo,jasný zamilovaný bláboly a úchylárny umí napsat kdekdo...:/ Ale ty seš spisovatelka...nezáleží na tom,kolik knížek ti vyšlo a nebo jestli tě v nakladatelství ženou ode dvěří(ty dobré-gotické-knížky nevychází hlavně kvůli zparchantělosti dnešní společnosti.)Důležité je,aby tě psaní bavilo,abys z toho měla radost a abys ten příběh dokázala procítit...:)Některá díla nekomentuji ne proto,žr by se mi nelíbila,ale protože ned nim ztrácím slova :D Jinak na tebe apeluju,abys nepřestávala psát-co bych si četla,když se cítím osamnělá ve škole,doma a nebo mě nudí vyučko??? :)Tenhle blog pstě nesmí zkončit a domnívám se,že bys ho měla dál rozšiřovat...Těším se na další básničky a povídky.ps.Povídka Kapitán Imaginaerus je skvělá,ale je mi líto tý starý pani,co jí odstrčili...svět je pstě zlej.Ale jinak reálný a citlivý,chválím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama