A zdi poslouchají

27. prosince 2013 v 17:16 | Vivienne |  Ptám se vás...
Vzít myšlenky a pocity vyříznout je z těla a zadupat do nejhlubších hlubin, aby už nikdy nepovstaly.

Můj téměř životní úspěch v počtu přečtených knih má i stinné stránky. Ač je toto úctyhodné číslo možná i hodno obdivu je to hlavně symbol. Symbol mé osamělosti. Ach ano snažila jsem se knihami zaplnit to prázdné místo v mém životě. Roky předtím to bylo hlavní psaní, ale to se mi letos nedaří a tak přišly na řadu knihy.


Svým způsobem je to děsivé. Poroste to číslo tak jako poroste má osamělost? Je to se mnou těžké to uznávám. Společnost cizích lidí mě více než děsí. Nacházím-li se ve společnosti dvou a více lidí, nemluvím, jen mlčím a naslouchám. Tedy v 98% případu. Nevím, jak se zapojit do rozhovoru a stát se jeho součástí. Prostě to neumím. Jo a dost to komplikuje život. Ale to jen tak na okraj.
Škoda, když se mu tu zrovna naskytla zajímavá příležitost na to žít.

Mám potřebu ze sebe všechno vysypat. Dostat to ven a smít ze sebe všechnu špínu. Očistit se a vstoupit do nového roku bez stínů. Ale to se nikdy nepodaří. Určité stíny na duši si sebou nesu tak dlouho a nedokážu se jich zbavit.
Táhnu si své chyby sebou dál a dál. Nepoučím se z nich, nevyvaruju se z nich. Platím za ně zas a znova. Asi jsem se s tím už smířila, někde tam uvnitř určitě, ale část, ta vnější, to stále odmítá. Nu co se dá dělat. Trpět se prostě musí.

Hledám předlohu pro své vysněné tetování, ale pořád nic. A to jsem si malovala, jak to stihnu ještě letošní zimu. Tak jako darování krve. Pche, zase nic nebude.


Jaká ironie, že se vánoční loňský prohra opakuje i letos. Jo čekala jsem to. A vlastně ono to ani není mojí vinou, nemohla jsem s tím nic udělat. Ale dost to bolí. Prostě nechápu opačné pohlaví. Nechápu to celé. A proč to zase musím odnést já. Neměla bych se už tak blbě divit, že? Ale bylo to tak nečekané. Když jsem mu po týdnu napsala, odpověděl a docela mile. Opět svitla naděje. Ale už je zase všechno v .. pryč… Mám pocit, že už se to někdy stalo. A ono se to stalo. Loni tak nějak v tomto čase, i když vyvrcholení přišlo až déle.
Tonoucí se i stébla chytá, ael čeho se mám chytnout já, když i to stéblo je ztraceno?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 29. prosince 2013 v 13:15 | Reagovat

Naděje umírá poslední..

2 Cathy Cathy | Web | 31. prosince 2013 v 23:03 | Reagovat

Chtěla bych z hlavy vymést všechny mé podivné strachy a nálady . Chtěla bych znovu žít , žít naplno ! Achjo . A taky bych měla začít víc číst , ale k tomu se asi nedokopu . Jdu si sepsat svá předsevzetí .

3 Zdebra Zdebra | Web | 2. ledna 2014 v 23:28 | Reagovat

Ve společnosti lidí se cítím podobně. Nejen cizích. Když jsme tři, tak většinou se spolu baví ti dva a já jen poslouchám a někdy ani nevím, o čem je řeč. Ale někdy to není na škodu být tichý. Člověk si tak může v hlavě vytvořit nějakej scénář na něco. A aspoň nám pak nedělá problém někde na někoho čekat. I když... už mě nebaví furt čekat. A když mají čekat ostatní, tak hned po příchodu se mě ptají "kde seš?". Hlavně, že já vždycky na skoro každýho čekám minimálně o deset minut víc, než byl původní sraz, ale to už odbočuju.
Taky mám problém s navazováním konverzace. Celkově nemám ráda nucenou konverzaci. Upřednostňuju konverzaci, která tak nějak vyplyne sama. A když není cítit napětí nebo nějakej divnej pocit z ticha. A taky jsem postřehla, že si líp pamatuju, co kde řeknu, nebo co kdo řekne, když toho moc nenamluvím. Jen kdybych furt tak nad každou větou nepřemýšlela... bylo by to jednodušší. Hlavní je nevinit se z toho, že toho moc nenamluvíme. TO jsem se zas rozepsala...

Zima ještě nekončí (nebo spíš ještě nezačala), tak to možná ještě stihneš. ;-)

Neboj, určitě bude líp. ;-)

4 Ellis Ellis | Web | 5. ledna 2014 v 21:41 | Reagovat

Mně pomáhá se z toho vypsat, ze všeho. Ve virtuální realitě, o které píšu, jsem se našla. Když čteš, je to celkem pasivní, ale chápu, že třeba nemáš zrovna náladu psát nebo tě prostě nic nenapadá. Funguje vlastně jakekoli druh umění, takže piš, maluj, kresli, zpívej, tanči. Sportuj, vyběhat to taky pomáhá. Je to vlastně jedno, hlavní je dělat vůbec něco. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama