První

9. února 2014 v 11:27 | Vivienne |  Co týden dal a vzal..
Po týdnu nemoci se cítím naprosto vyšťavená a strašně moc se bojím návratu do školy. Jako kretén všechny naháním, ale nikdo to neudělá a nic mi neoskenuje. Furt jen plané sliby: jo večer, jo o víkendu,… A skutek utek. Hlavně že já jim to vždy udělala hned. Jo štve mě to. Vždycky jsem si říkala, že když budu hodná a milá ostatní mi to jednou vrátí. Tůdle!!



Odkrývání věcí pod povrchem, prohnilým. Nevím, co si mám myslet, zda-li tomu mám věřit. Verze se mění. To jak jsem určité lidi poznala během čekání na nácviky mi tak trochu zamotalo hlavu a pomaturákové hádky též. Je mi z toho na nic.

A další odhalené lži. Jo bolí to a dost. Nechápu, proč lhal, vždyť to vůbec nebylo nutné! Chci zapomenout, odpoutat se od toho všeho, ale nejde. Vrací se to. Zas a znova. Jako on. Zničil mě už loni. A teď když byl na maturáku …. Všechno se mi to vrátilo. I ta planá naděje. Co by kdyby… Mám pro něho prostě slabost. A to už se asi nikdy nezmění.

Rozhozený režim není zdaleka jediným problémem. Je jich více. Kupí se tu a straší mne ve snech i při plném světle. Dříve milovaný a uctívaný chaos mne rozčiluje. Hnusí se mi. Ale zničit ho nedokážu.
Začíná mi hořet termín na přihlášky do Prahy a já pořád nevím co si dát za druhý obor. Protože nemám šanci se kamkoliv dostat. Jo je to smutné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | E-mail | Web | 9. února 2014 v 11:46 | Reagovat

Taky jsem si myslela, že dobro se oplácí dobrem... Ne, dobro se oplácí jen zlem a manipulací. Ale já prostě zlá být nedokážu...

2 Ellis Ellis | E-mail | Web | 10. února 2014 v 17:28 | Reagovat

Taky jsem byla celý týden doba nemocná, ale cítím se skoro vyčerpanější než po školním týdnu, protože jsem celou dobu hlídala sestřičku..:) A navíc jsem své sešity rozpůjčovala celé třídě, protože mám nejlepší poznámky. Ale dnes se mi skoro všechny vrátily a zbytek dorazí zítra, takže já stále na dobrotu lidí věřím, tedy - jen některých lidí...
:)

3 Zdebra Zdebra | Web | 12. února 2014 v 11:28 | Reagovat

To znám. Někdo po mně něco chce, tak to hned udělám. Ale jak něco chci já, tak nijak nespěchá. Až na pár výjimek.

4 Olivka Olivka | Web | 13. února 2014 v 22:34 | Reagovat

Za dobrotu na žebrotu. Nebo se u nás v rodině říká, že každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán. Snad na VŠ najdeš lepší lidi ;-) P.S.: Klín klínem, na některý věci ani milion probrečených nocí nestačí. (Pokud jsem to správně pochopila.)

5 Ilma Ilma | E-mail | Web | 15. února 2014 v 14:56 | Reagovat

Tohle mi je moc dobře známé. Když něco chtějí oni, ozvou se ti, protože vědí, že to většinou máš. A ty jim to jakož to hodná dáš. I přes svou několika hodinovou námahu, i za cenu, že ve finále budou oni,kdož bez hnutí prstem slíznou sladkou smetánku. Ale běda, jak to má být naopak. Lidi jsou zkrátka svině. Bohužel. Přeji úspěšný návrat do starých kolejí a hezky to tam zvládni.
Lež se v dnešní dobou rozmáhá rychlostí blesku. Nevím, co v tom kdo vidí a štve mě to taky. Bohužel s tím nic asi neuděláme. Oni na to dopaltí a jendou přijdou na to, že dělají chybu.
Přítomnost někoho koho máme rádi může dost ovlivnit no. Bohužel kladně, ale i záporně.
Takto rozhozený režim především není dobrý pro dobu, která tě čeká. Snaž se trochu uklidnit a být více v pohodě. Šance je vždycky, ta ksi trochu věř a neboj se toho tolik. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama