Kam nás vítr zavane?

10. července 2014 v 8:00 | Vivienne |  Myšlenky....

Toť otázka vskutku závažná. Často se více než zaobírám tímto tématem. Nacházím se v období života, kde je nutné si určit, co bude dál, jakou cestou se vydat. Jak už jsem se zde několikrát zmiňovala, že jsem člověk, co se neumí rozhodovat.



Asi by se zdálo být výhodným vyskočit a nechat se unášet větrem, vždyť je to snadné a levné cestování. To sice ano, ale vždyť je třeba umět vskočit do proudu a také pak z něj dokázat vystoupit. Je nutné vyčkat na "ten" okamžik s velkým T a raději i s velkým O.

Jistě váš nepřekvapí, že nepatřím k větrným cestovatelům. Volím cestu želví a i tak často své Okamžiky přejíždím. Mám ale tu čest znát pár větrných cestovatelů a občas jim i závidím. Vítr je nevyzpytatelný živel a tak se tu a tam stává, že je i můj želví pochod je popaden a unášen dálkami. A procitnutí z těchto nenadálých letů je tvrdé a nepříjemné.

Upřímně řečeno, kdo z vás rád procitá v neznámé krajině s bolavým tělem a vědomým, že vysněné zastávky jsou pryč, ale jsou tu jiné, o kterých jste nechtěli ani slyšet. Ale takový už je život, který i cestujícím po větru občas přinese bezvětří. To se pak i oni musejí vydat pomalým pochodem. Pohled na jejich rozmrzelé tváře stojí za to.

No nic přátelé, můj želví pochod se zvolna opět vydává na cestu. No a jak cestujete vy??
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 10. července 2014 v 11:08 | Reagovat

Poněkud zvláštní článek.

Pokud bychom tedy šli do filosofické roviny, pak ano, pomalými kroky lze dojít cíle, ale co když větrní cestovatelé jsou pouze dobrodruzi a čekají, kde je bezvětří vyšplouchne na břeh? Nezatracovala bych větrolet. Mnohdy přináší víc zkušeností než flegmaticky trpělivý želvochod.

Zajisté, každému co jeho jest.

Děkuji za optání :-) Osobně dávám přednost té cestě, jež je zrovna blíže. Nepohrdnu ani želvím pochodem ani větrnou stezkou pod heslem, že do pekla je cesta přímá :-)

2 Zdebra Zdebra | Web | 26. července 2014 v 23:19 | Reagovat

Taky jsem člověk, co se neumí rozhodovat. Nebo spíš umím se rozhodovat ve věcech, co mě zajímají. Ale jinak v něčem, co určuje společnost, nemám jasno a nevím, jestli někdy budu mít. Někdy mám období, že si říkám, že bych chtěla dělat to a to, ale to pak vyšumí a zas nevím, nevím, nevím...

Taky jsem želva. Nemám potřebu se nikam hnát. Nejraději jezdím vlakem, protože tam když není jízdenka na určitej čas, tak si klidně ten vlak nechám ujet a v klidu si hodinu, dvě počkám na další. Nebo vlastně i na bus, když se jízdenka kupuje až u řidiče. Nerada si jízdenku kupuju předem. A když už někde mám být v určitej čas, tak si dám nějakou časovou rezervu a radši jdu o půlhodiny dřív než by šel někdo jinej. Abych byla klidnější.
To jsem se rozepsala... snad to má hlavu a patu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama