Kniha, kterou jsi dostala jako dárek

28. srpna 2014 v 9:54 | Vivienne |  The Book Challenge


Během uplynulých let jsem obdržela dosti knih, neboť kniha je častým dárkem, který neurazí snad nikoho a u mne vzbudí nadšení. Každé Vánoce se má knihovnička rozroste alespoň o 1 knihu. Ale s knihami je jedna potíž, neboť ubývá místa.

Vlastně ani netuším proč jsem si nakonec vybrala právě tuto knihu. Prostě mi jako první přišla na mysl a tak je teda tady :-)

Vampýrská akademie R. Mead
První díl z této dosti populární série jsem dostala před několika lety k Vánocům. Přečetla jsem ji velmi rychle a s nadšením. Celkem zajímavé téma, alespoň tak mi to tehdy přišlo. Rychle jsem si oblíbila postavu rebelky Rose, silná po fyzické stránce, půvabná a nadaná. Navíc by se obětovala pro svou kamarádku Lissu. Příběh obsahující zajímavé prostředí, postavy a mnohá neobjasněná tajemství.

Není se tedy čemu divit, že jsem si brzy pořídila druhý a třetí díl, ale každá další kniha se mi tolik nelíbila a třetí díl jsem dočetla jen silou vůle. Ale zpět k jedničce.

Četla jsem ji relativně dávno a tak se mi o ní teď špatně píše. Ale byla to první kniha, která mi vyskočila na mysl, když jsem uviděla výše zmíněné téma.

Což mi přijde divné. Navíc se mne ta kniha drží jak klíště a nechce se mne pustit, i když se ji už dlouho snažím prodat.

Znělo to tak jednoduše. Až na to, že na neustálém útěku před lidmi, s nimiž jsme vyrůstaly, nebylo jednoduchého vů­bec nic. Takhle jsme to dělaly už dva roky, schovávaly jsme se, kde jsme jen mohly, a jenom se snažily dodělat školu. Náš poslední rok právě začínal a bydlení ve středoškolském kampusu se zdálo bezpečné. Měly jsme tak blízko ke svobodě.
Nic víc už neřekla a já jenom cítila, jakou důvěru ve mne vkládá. Takhle to mezi námi bylo vždycky. To já se vždycky vrhala do akce, to já vždycky dávala věci do pohybu - občas, pravda, trochu nezodpovědně. Ona zas byla z nás dvou ta rozumnější, všechno pečlivě promýšlela, než začala jednat. V tuto chvíli ale nebyl čas na přemýšlení, nebyl prostor na zaváhání.
Od té doby jsme byly s Lissou nerozlučné kamarádky. "Slyšelas to?" zeptala se najednou. Trvalo mi pár vteřin, než jsem zaslechla to, co ona svými zostřenými smysly zaznamenala mnohem dřív. Kroky, rych­lé kroky. Zamračila jsem se. Měly jsme před sebou ještě dva bloky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdebra Zdebra | Web | 2. září 2014 v 22:24 | Reagovat

Tu knížku už jsem někde párkrát viděla, ale nijak mě neláká. Možná to bude tím, že se bojím, aby tam upíři nebyli jak v Twilight, tak se podvědomě vyhýbám knihám o upírech.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama