Září 2015

Čimelice 2015 III.

29. září 2015 v 10:33 | Vivienne |  Fotky
Třetí série z Čimelic.

Kůra a kamení a mech... :)
A to nahoře to jsou asi jeřebiny.
Trocha červených plodů a hned je to celé veselejší :)

Iluze pro Kryštofa

26. září 2015 v 6:30 | Vivienne |  Mini povídky
Kratičký výplod dlouhé pauzy mezi přednáškami. Na nějakou dobu možná poslední psaní tohoto typu. Seminárími pracemi bych vás asi moc nepotěšila. Takže dnes je to Iluze pro Kryštofa

Říkalo se jí bába a lidé se jí vyhýbali. Cosi na ní je děsilo. Ona sama o strachu věděla, nijak ho nepřiživovala, ani se mu nesnažila zabránit. Nebojovala s větrnými mlýny. Čas se na ní poznamenal, krom zkušeností tak i prošedivělými vlasy. Zdálo by se, že se jedná o hodnou babičku, ale ona rodinu neměla, nebo o ní alespoň nikdo nevěděl. Říkalo se jí prostě Stařena a tím to pro ostatní haslo. Ač dospělí ji nevídali rádi a malé děti před ní utíkaly, ty starší k ní chovali podivnou nákladnost, která se dočkala opětování.

Iluze 18

24. září 2015 v 11:01 | Vivienne |  Mini povídky

Moře. Odedávna přitahovalo pohledy lidí. Moře. Přinášející život, ale i zkázu. Smrtící, nebezpečné, nezkrotné,… Moře. Je snad něco kouzelnějšího, tajemnějšího? I přes svou hrozivost nikdy neztratilo své obdivovatele a ti se mu zas a znova vydávali své životy do rukou této masy, jejich osud měl ve svých dlaních. Občas krutě ukázal svou sílu a přesně v těch okamžicích se často objevilo to největší hrdinství, jakého je lidské pokolení schopno. A to bývalo odměněno. Zřídka kdy, ale o to více se to usadilo v srdcích, duších a vzpomínkách lidí.


Přístav bylo nevzhledné místo. Domky stály v těsné blízkosti jeden druhého a tvářily se prapodivně, neboť je postavili ze všech možných zbytků a toho co vyplavilo moře. Prvotřídní materiál šel na stavbu lodí, přece jen to byly ony, kdo zprostředkovával živobytí většiny lidí. Některé rodiny obývaly týž dům celé generace. Jiné putovaly sem a tam, další po pár letech utekly. Nebylo to lehké žití. Ale mnozí v něm našli smysl svého života.

Čimelice 2015 II.

21. září 2015 v 12:54 | Vivienne |  Fotky
Pokračujeme fotkami, dnes se zaměříme na sošky, keré byly k vidění i minule. :)

Že by to byla kočka?
Nebo stvoření kočce pouze podobné?
Co v tom vidíte vy?

La Femme 2015

16. září 2015 v 9:37 | Vivienne |  Stalo se...

Těžko říci jakou shodou okolností jsem se dostala na FB na stránku Riwy Nerony, asi to začalo Strigou, která mě tetovala, ale jak jsem přišla k ní, těžko říct. Každopádně děkuji náhodám, že jsem objevila tyto úžasné a talentované ženy a mnohé další.
Fotky z loňské akce La Femme mě tak zaujaly, že jsem se pevně rozhodla příští rok jet. A tak se skutečně stalo. Po dlouhém a náročném hledání nějakého doprovodu se i na mne pro jednou usmálo štěstí a kamarádka L. se rozhodla jet se mnou. Což bylo jedině dobře.

Zase ta škola...

8. září 2015 v 20:45 | Vivienne |  Mé keci

Povzdech provázený faktem, že přišel ten neslavný den, kdy nás nahnali do školy, abychom si zapsali do indexů předměty a tak. Loni to bylo pro mou maličkost dosti traumatické, neboť s vysokými horečkami jsem měla problém se soustředit a tak jsem tam i škrtala. Naštěstí jsem si nemusela kupovat nový, což se pár lidem stalo. Tentokrát jsem byla defakto zdravá, ale pro jistotu jsem měla onu gumovatelnou propisku, kdyby náhodou.
Začali jsme na čas, pak se probírali takové ty základní věci. Pak došlo na zapisování a tentokrát se mi to povedlo bez chyb. Největší úspěch. Trvalo to déle, než jsme čekaly a nebylo to vše. Byli jsme nahnáni do kanceláře studijní referentky a tam to teprve začalo být úmorné. Čekání trvající víc jak hodinu je vážně k naštvání. Ale nakonec se to zvládlo.

Iluze 32

4. září 2015 v 13:03 | Vivienne |  Mini povídky
Pokračování iluze 38, tentokrát inspirována iluzí 32


Jak už to tak bývá k onomu odhalení nedošlo rukou člověka dospělého, ale dítěte, malé dívenky jejíž zvědavost byla silnější než-li strach. kamarádi si jí neustále dobírali a popichovali ji a tak se ocitla na louce a pozorovala Hříbka jak vychází z domku. Počkala až zmizí v dáli a pak se vydala k domku. zkusmo vzala za kliku a k jejímu překvapení se dveře otevřeli. Opatrně vstoupila dovnitř. Podlaha zaskřípěla a ona se lekla. Nikde nikdo nebyl. Uklidnila se a začala s průzkumem. Na poličkách se válely roztodivné sklenice s ještě divnějším obsahem, v kůži vázané knihy byly všude možně jen ne v knihovně. Některé zkusmo otevřela, ale nerozuměla slovům v nich napsaných.