O kočkách - část 1

9. listopadu 2016 v 8:55 | Vivienne |  Mé keci

Za ty roky už jsem se určitě několikrát zmiňovala o lásce ke kočkám, a o tom že jsem hrdou majitelkou hned několik předoucích tvorečků. V současné době si prostě nedokážu život bez kočky ani představit. To by tak bylo k obecnému úvodu k tématice.
Poznala jsem hodně koček, i naší rodinou jich prošlo dost. A bohužel ne vždy zůstaly dlouho. Potkaly je různé osudy, některé spojené s životem venku a jiné, které se mohou přihodit komukoliv. Určitá rizika nelze snížit, musíme se s nimi prostě smířit. Vy je milujete, a když žijí venku, musíte věřit, že ony Vás milují stejně tak a neutečou Vám za lepším. Modlíte se, aby je nepotkalo něco nemilého.



Jak už z výše psaného vyplývá, naše kočky žijí venku, dělají si, co jen chtějí. Hlavní důvod proč to tak máme je fakt, že kočky jsou u nás hlavně kvůli lovu myší. První kočka, na kterou si vzpomínkám je Micka. Už je to spousta let, co žila. Ale tato kočka byla skvělá myšilovka a tehdy každé ráno přinesla na schody mrtvou myšku a čekala, až ji pochválíme. Žádná jiná naše kočka toto nedělala. Bylo to prostě neskutečné. Micka byla strakatá, bílou pokrývala spousta černých a zrzavých flíčků. Byla s námi dosti dlouho. Od ní jsme si nechali zrzavého kocourka, který dostal "originální" jméno Zrzek. V té době do naší domácnosti přibyl i pes Ben. Ale na dvorku stále vládl klid, kočky tam byly dřív a pes to tak nějak respektoval.

Ale zpět Zrzkovi. Ač jsme se snažili ho ochočit, nikdy se nám to tak zcela nepodařilo. Celý svůj život se k nám domů chodil defekt jen najíst. A pro mě to samozřejmě byla výzva ho chytit a trochu se s ním pomazlit a pohladit si ho. Bohužel ho záhy potkal krutý osud, střetnul se s autem, následkem čeho měl zpřelámané tlapky. Doplazil se domů a zde vydechl naposledy. V té době věčným spánkem usnula i Micka a my jsme se ocitly bez kočky. Nastala pro mne smutná doba. Vždy jsme si přivezli nějaké to koťátko, ale žádné nevydrželo. Modroočko doplatil na svoji zálibu hrát si na dříví, sesuv naštípaného dříví ho zavalil dříve, než stihnul utéct. Mourek se mnou vydržel až do své dospělosti, ale pak utekl. Pár dalších kocourků na tom bylo stejně, žádný u nás nevydržel, jako by je u nás nic nedrželo. Byla jsem tak nešťastná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Victoria de DarkLuna Victoria de DarkLuna | Web | 11. listopadu 2016 v 16:39 | Reagovat

Nádhera

2 Zdebra Zdebra | Web | 22. listopadu 2016 v 22:51 | Reagovat

To moc dobře znám. Kocouři vždycky zmizí. Kočky vydrží déle, ale když jednoho dne se neukážou, je to snad ještě horší. Zrovna máme dvě koťata, jedno se trochu nechá pohladit, druhé je plaché a bojí se mě jak čert kříže. Ale je hravé, takže když něco přivážu na provázek, můžu si s ním hrát.
Myši nám kočky taky nosily a nechávaly je za dveřma. Někdy jich bylo i několik za noc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama