Kniha kterou jsi na poprvé nepochopila.2

4. dubna 2017 v 16:41 | Vivienne |  The Book Challenge
Velice krátké pokračování minulého článku, nevím proč mi ho blog nedovolil publikovat celý. Ale tak co se dá dělat.

Ukázka
"Poprvé uzřel jsem Helgu na jistém plese, mně bylo 33, jí 17 let. První můj dojem byl, že je to děvče přímo ošklivé. Vyčouhlá postava, tenká, že jsi se jí lekl, tvář hanebně bledá, skoro bíla, prahubená; židovský nos, všechny tahy, ač jinak ne nejhorší, tak nějak zvadlé, ospalé, uspávající; vypadala jako mrtvola, mechanismem nějakým pohybovaná, - a stejně jako tvář, byly i její pohyby strašně líné a chcípavé. Oči měla pořád sklopené jako pětileté nejstydlivější děvčátko. Ještě nejlepší na ní byly mohutné, jako saze černé vlasy… "

"Nemiloval jsem ji, je-li totiž láska něčím pěkným a sladkým. Jistě však, bylo-li v mých pocitech něco z tohoto citu, můj odpor k ní byl desetkrát silnější. A jisto je, že jsem tucet žen miloval více, aniž mne napadlo, jíti s některou před oltář. A přece mě k ní cosi přitahovalo, cosi temného, prapodivného, ďábelského... Ano ďábel v tom byl, a nikdo jiný! Omámil mne tak, že chvílemi se mně zdála komicky bájným drahokamem, jehož majitel bude se moci považovat za šťastného; že dokonce, k neuvěření! její štíhlost a bledost mě tu a tam připadaly až dráždivými! Velká je moc ďábla …
A pak- jsem velmi náchylný k excentričnostem. Myšlenka, že ji chudou jako kostelní myš, ale haluz staroslavného rodu, z čista jasna, bez bližší známosti učiním svou chotí, lichotila mé marnivosti. jakou sensaci to způsobí! Budu připadat lidem jako blesk - a nezištný, velkomyslný a ideální. A co asi tomu řekne Jeho Veličenstvo! A jakou radost učiním jejímu ubohému otci! A jí samé! Zvěděl jsem již dříve, že se má u tatínka velmi špatně; bude jistě ve mně vzývat svého spasitele. - Mohl jsem se prasnadno oženit s dívkou nesmírně bohatou; ale potřebuje mých 500 miliónů rozmnožení? Vzít si dceru amerického miliardáře, jenž přišel ke svým penězům obchodováním s bagouny? Nepochybuji, že bych dostal i princeznu z královského rodu, spanilou, všemi přednostmi zdobenou, vždyť nehledě k mému rodu a bohatství, mohu o sobě směle říci, že jsem krasavec, přes některé své vady, např., že měřím jen 150 cm a vážím 45 kg, že jsem skoro bezzubý, bezvlasý a bezvousý, trochu šilhavý a značně pajdavý, ale i slunce má skvrny. !

Na opětovné čtení přišlo předloni na konci prosince. Možná to bylo tím, že jsem ji četla podruhé, nebo i tím, že mám přeci jen pár let navíc, ale některé věci jsem vnímala jinak. Bylo zajímavé číst znova tu samou knihu a zamýšlet se nad tím, co jinak vnímám teď než před x lety. Bylo to opravdu moc fajn. Říkám si, že možná až se ke knize opět dostanu, budu to celé vnímat ještě jinak. Uvidíme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama