Myšlenky

22. ledna 2018 v 12:12 | Vivienne |  Myšlenky....
Už dlouho zde nebyl vyloženě vykecávací článek. Poslední dobou necítím extrémní potřebu se tu vypovídávat, i když to dříve bývalo mým zvykem. Důvodů je asi spousta. To že během školy absolutně nestíhám cokoliv tvořit a ani se vypovídat, možná to že mám svůj fyzický deník tak blízko sebe (i když ten taky slušně zanedbávám)… Možná to budou i další faktory… ale to je vedlejší. Mám po zkouškách, čeká mě chvíle volna, a tak když se mé myšlenky konečně netočí jen kolem učení se mohu zatoulat i jinam. A vlastně si s velkým zpožděním zrekapituluji ten předešlý rok.


Byl to rok velkého úspěchu, ale zároveň určitého zklamání. Věřila jsem, že mi to přinese větší uspokojení, ale omyl. Téměř celý rok jsem se držela v tom svém "citově mrtvolném" stavu, který jsem si naordinovala už před lety. Ale náhle na podzim jsem vystrčila hlavu z ulity. Což byla ovšem zbytečnost a chyba. Procitla jsem a začala doufat, ale ten nadějný čas byl tak krátký, já dostala přes čumák a vlastně ani pořádně nevím, co se kde pokazilo.

Takže jsem opět zalezlá v tom svém stavu a polemizuji o tom, jestli má vůbec cenu snažit ses tím něco dělat, pokoušet se o změnu, která mi očividně není souzena. Dokázala jsem věci o kterých jsem pochybovala, že svedu… Ale vše hezky ve své ulitě… Jsem osamělejší než kdy dřív…. A poprvé v životě nemám chuť kvůli tomu brečet, nebo se hroutit…. Že bych se s tím konečně smířila, naučila se s tím žít? Ne tomu nevěřím… To bude jen takový záchvěv…

Jediné co drží je zdraví… tedy relativně.. když jsem v pořádku já tak se hroutí všichni okolo a není to moc pěkné… A teď mi tiká v oku… Slyší, že se považuji za zdravého člověka, tak se musí připomenout. No bezva…

Chodím na návštěvy do nemocnice a nikdy jsem si nepředstavila, že to na mne bude působit tak depresivně, smutně… i když možná je to i stavem osoby, která tam leží… Nevím je to vysilující.. Ale tak musím to zvládnout, jako spoustu dalších věcí…

Něco mi říká, že rok který již probíhá bude horší než ten předchozí. Ale já bych opravdu strašně moc chtěla věřit, že bude lepší, že mi přinese alespoň něco dobrého… Tak snad…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 23. ledna 2018 v 21:24 | Reagovat

Když jis začala, že t byl rok velkého úspěchu, čekala jsem optimističtější článek než zalejzání do ulity, špatnou listopadovou zkušenost, to, jak se kolem tebe druzí hroutí, jak ti tiká v oku a máš deorese z nemocnice.
Jsem moc ráda, že máš aspoň to zkouškové za sebou. A moc bych ti přála, aby ten další rok byl lepší.

Já si myslím - ale je to jenom můj pocit - že je chyba vůbec si utvářet nějakou ulitu a zvykat si na její pohodlnou izolaci od okolí. Člověk si pak hůř hledá cestu ven a hůř se sbližuje s okolím.

2 Liliana Liliana | Web | 29. ledna 2018 v 18:52 | Reagovat

Doufám, že tento rok bude jen lepší :-)

3 Zdebra Zdebra | Web | 8. února 2018 v 14:39 | Reagovat

To jsme na tom stejně. V posledních letech nějak na blog nepíšu vypovídávací články. A nemůžu se k tomu nějak dostat, aby to stálo za to. Hlavně po škole to nějak upadlo.
Být o samotě není špatné. ;-) To, že většina lidí potřebuje být obklopená dalšími lidmi, neznamená, že jsi divná. Málokdo umí trávit čas sám se sebou. A ještě míň lidí si té vlastnosti váží. :-)
Nemocnice na mě působí negativním dojmem. Kdoví, kolik negativní energie se tam skrývá. Navíc ten smrad desinfekce... To pak cítím ještě několik dní.
Každý rok může být lepší, když člověk chce a když se raduje z maličkostí. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama