Potřeba se vypsat

5. března 2018 v 22:31 | Vivienne

Psaní jako takové je fajn terapeutický prostředek. A proto je tu i tento článek. Pro mé osobní vyřvání, vypuštění páry, osvobození se…
To že se v poslední době nedaří starší části mé rodiny už jsem vzala jako fakt. Když jsme na tom relativně v pohodě my - mladí, tak se to pokazí jinde. Extra jsem to neventilovala. Ale konec února a začátek března, byl na mě už moc.


Minulý týden začal příšerně. Opustila mě milovaná kočičí máma, přezdívaná Stará. Ale ten způsob… bráška se vracel z procházky, byla tma a našel ji tam… na trávě.. nejspíše sraženou… zmrzlou… Nevýhoda u mourovatých koček, bez jasného poznávacího znamení je, že za tmy ji jen tak nepoznáte. Ale druhý den světlo potvrdilo to, čemu jsem odmítala uvěřit. Je mrtvá… kdybychom ji našli dřív.. třeba by ještě byla šance… já vážně nevím… a v těch mrazech.. ani hrob nevykopete…. Vyčítám si teď tolik věcí, že jsem ji přehlížela na úkor malých kočičáků, že jsem si ji třeba více nefotila.. A teď už je na všechno pozdě…

Další kapka. Děda nastoupil na nějakou začišťovací operaci. Jeden den operace - ve čtvrtek a hned v sobotu ráno zase vyhazov domů… zase brzy… čekala jsem že po tom jaké problémy měl minule, kdy ho vykoply taky takhle rychle tak tam bude líp.. a ono ne… ale snad to tentokrát nebude tak hrozné…

Další průšvih. Babča, co s námi bydlí, je chvíli doma po operaci a rehabilitaci. Špatně se jí dýchalo. Praktická lékařka přijela v pátek k nám domů a už to jelo. Objednaná sanitka a na rentgen plic. Chudák jela sama. Neuvěřitelné kolečko vyšetření. Odjížděla v půl druhé a teprve v půl deváté jí dali na pokoj. Nechali si ji tam… chudáka bez věcí.. voda na plicích nebo tak něco… Všichni máme samozřejmě obavy, ale tak snad se to spraví. Ale bojím se…

Mám nervy snad větší než ona. Ale nesmím to na sobě nechat znát. Připadám si jako poloprofesionální pečovatelka/rozptylovačka. A začínám pochybovat, jestli mi to vůbec jde. Ale tak co jiného člověk může dělat. Musím doufat… Doufat, že se to celé konečně uklidní a že zase alespoň chvíli bude líp.

Tak tímto bych ukončila svůj emocionální výplach. Je mi o trochu líp. Snad se tu příště shledáme za lepších okolností.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Erin Walentine Sammael Erin Walentine Sammael | Web | 20. března 2018 v 18:56 | Reagovat

Ja mam problemy se spankem :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama